Anička s lískovými oříšky

"Ještě jsem neviděl, aby se sestry měly tak rády, že ani pro lásku k milému, na sebe nemohou zapomenout." Romantická televizní pohádka o další dívce, která také spotřebovává lískové ořechy, jako by neexistovaly třeba buráky, jejíž spotřeba však překonává tu Popelčinu a vyrovná se i spotřebě továrny na Nutellu. Ale jelikož mě v tomto tajemném příběhu žádná maska neděsila a loutky draků mě dokonce pobavily, tak musím uznat, že se mi tento film velice líbil, stejně jako charakter nevlastní sestry hlavní hrdinky, která aby ji vysvobodila ze zakletí, musela zavrhnout svou vlastní, pomstychtivou matku. Také bych rád zmínil, že mě na tomto vyprávění rovněž zaujala i jeho genderová vyváženost, kdy jedna dívka neváhá zachránit svého prince, zatímco jeden král neváhá zachránit svou dívku a když se ještě vrátím k té tolik kritizované masce, tak musím napsat, že Nikdo není dokonalý. (26.10.2015)

Anička s lískovými oříšky je je jedna z prvních televizních pohádek po rozpadu Československa. Je o nevlastní dceři Aničce, kterou zlá macecha třikrát prokleje (ať je němá, ať je celá jiná a ať ji stíhá neštěstí). Anička je tak prokleta do odporného stvoření s ovčí hlavou, které se všichni bojí či se jim hnusí. A ono skutečně se jedná o hodně odpornou masku, možná až morbidní. O to více zaujme a upřímně právě ta odporná ovčí hlava je to jediné, co si divák z ní po pár měsících zapamatuje. Podle mě ta maska splnila cíl a díky ní se na pohádku nezapomene. Nebýt jí, zapadla by v televizních archivech a diváci by ji ze vzpomínek vymazali. Pohádka je totiž jen pouhým průměrem. A to i přesto, že se jedná na televizní poměry o hodně výpravnou pohádku. Natáčelo na pěti hradech, což bohužel kvůli jen pár krátkým záběrům nejde poznat. O to více zde dominují televizní ateliéry v čele s gumovými draky ala draci z pouťového domu hrůzy, kteří hlídají tajnou bránu před lidmi. Samotní herci hrají podprůměrně, především Rybová v hlavní roli a její nevlastní sestra. Brejchová se jakžtakž snaží, ale nezachrání to. Nevynikne ani Čenský v roli krále, který tak dá o sobě nejvíce vědět hned v úvodní scéně, kdy se na první pohled zamiluje do Aničky a hned asi po dvou minutách ji žádá o ruku. [2424. hodnocení, 128. komentář, 53%] (17.03.2020)

Z dnešního pohledu objektivně tak na tři, ale kolik pohádek vás jako malý děti pronásledovalo ve snech, kde se ještě porůznu deformovaly a vznikaly z nich tak tripy o působivých rozměrech? Snad nejzáhadnější pohádka mýho dětství, která mě svojí tajemností úspěšně vábila na ty temnější pláně fantazie. A mimochodem skutečná - novodobě neslazená - pohádka. (09.05.2010)

Nesympatická ovce, ale sympatická pohádka. Až mi bylo Aničky líto a bál jsem se, že pohár zapomnění vypije. Na jednu stranu jsem jí to přál, ať už zapomene a nemá trápení, na druhou stranu jsem jí přál lepší osud. Dobrý scénář, dobré charaktery postav. Možná by stálo za hřích, kdyby se někomu povedla tato pohádka převést na filmové plátno. Ještě musím vyzdvihnout mrazivou píseň v podání Věry Špinarové. (02.01.2014)

Jako kdyby to byly dvě pohádky - výpravné kostýmy i zámecké/hradní interiéry či exteriéry a k tomu tak studiově odfláknuté podzemí a draci... A přitom angažírovali na písničku Špinarku! No, taky jí tam k tomu mohli dát roličku, aby si to odzpívala sama, to, že za ni otevírala pusu Gabriela Filippi byl fakt děs, navíc těžko uvěřitelnej... Pohádka pěkná i s tou odpudivou maskou, úměrná stopáž... Tehdy ještě byly hlavní hrdinky a hrdinové lahodící oku (Martin Stránský jako ucho pobavil i potěšil)... Dobrá hudba. (29.12.2019)