Hra o jablko

Paní režisérku Věru Chytilovou chovám ve velké úctě i přesto, že v pozdním věku točila filmy téměř nehodnotitelné (Zvláštní, jak tento syndrom postihne většinu geniálních tvůrců - Menzel, Coppola aj.). Hra o jablko je inteligentní feministickou sondou do společnosti a zároveň neskutečně nařachanou komedií. Dagmar Bláhová je komický úkaz! Škoda, že se v pozdějších letech vytratila ze světel filmu. (21.03.2016)

Porody dětí jako ve fabrice, ztřeštěná zdravotní sestra v práci, doktor zapleten do milostných intrik včetně sexu s kolegovou manželkou, po ulici výkřiky prodavačů novin o dívce, která už v 19ti má za sebou kriminál... Tohleto že je socialismus? Jo, je to především život po všech stránkách dějící se klidně za jakékoliv doby. Navíc v hodně originální optice Věry Chytilové, která se s těmi soudruhy prostě nepáře a tady jim to zase krásně naservírovala! :o) Navíc nemá ani v téhle době problém nechat producírovat obě hlavní herečky ve výrazných erotických scénách či na značném prostoru na plátno angažovat výstředně zpívající Jitku Novákovou s avantgardními skladbami Miroslava Kořínka. Po prvém zhlédnutí mi kdysi z filmu utkvěly v paměti hlavně nepříjemné záběry z porodu v přímém přenosu, po reprízach s jistým odstupem si začínám Hru o jablko spájet hlavně s nadčasovým tématem, z dnešního pohledu již roztomile provokativním nádechem a skvělými výkony hereček Dagmar Bláhové a Evelyny Steimarové. Jeden z těch filmů svérázné paní Věry, který nabídne srozumitelný příběh, i po letech funguje jako skvělá komedie i drama k zamyšlení zároveň. K případnému plnému hodnocení mám ale malinko problém s Jiřím Menzelem, kterého si vážím jako režiséra skvělých filmů, ale jako herec v roli záletného milovníka mi moc nesedí, nevím... a také Kalamitu z roku 1980 mám o něco raději. 85% (07.11.2019)

Nekonvenční, ale typicky chytilovsky defektní snímek s několika sžíravými pohledy na smysl lidského bytí. Chytilová ukazuje pouť životem jako cestu Očistcem, kdy prvotní hřích je alfou, jež definuje náš život a nejprve je třeba jej  smýt, postavit se démonům a pak teprve okusit poznání (Ráj obráceně?). Neexistuje nic jako nevinnost dětství, zrození je Peklo bolesti, krve a slizu a pro každého se otvírá jeho vlastní Pandořina skříňka s démony.  A stáří? Stáří je jen odrazem předchozího života, nepřichází moudrost, ale jen pasivita a neochota čímkoliv se zabývat (excelentní Bohuš Záhorský).  V Očistci produktivního (opravdu?) života nás pak čekají jen démoni z oné Pandořiny skříňky pojmenovaní lež, přetvářka, falešná morálka, nuda, vyhoření, nezodpovědnost a mnoho dalších, s nimiž je třeba svádět boj nebo jim stále a znovu podléhat. Ale někdy může, ale nemusí, vylétnout i naděje.  Kousek pozitivismu, který mě v závěru u jinak cynické autorky vcelku mile překvapil.  "Největších chyb se dopouštíme sami na sobě a nejsmutnější je, že většinu z nich se ani nesnažíme řešit"  Skvělé pro  nonkonformisty a deformované (deformita myšlena jako odlišnost, nikoliv zrůdnost).  Pro nedeformované a z pohledu Chytilové buď pokrytce, blázny či sprostě řečeno konvenční  masy, neuchopitelné.  A pro mě? Inu, ta holka je holt krapet jiná, že? Tři. (06.01.2022)

Jiří Menzel je projevem takový český Woody Allen, i ten film mi trošku z něho připomněl, ale nevím proč mi přišel strašně povrchní v tom, jak uměleckým se obrazově snažil být, až to bylo otravné a přitom řešil-neřešil tak banální vztahy bez jakékoliv katarze pro diváka. (Z obrazu socialistické porodnice jako výroby mimin na běžícím páse bez špetky empatie až mrazí). (27.06.2013)

Snímek filmařské porodní báby Chytilové. „Já už to nevydržím!“  --   „Já taky ne!!!“ Na jedné straně nemocničního závěsu slastně vzdychá sestřička Šímová (zde velmi tajnosnubná Dáša Bláhová) a na druhé straně závěsu zoufale heká nějaká mamina pod náporem porodních kontrakcí. A zpoza závěsu vykukuje režisérka Chytilová a spokojeně se šklebí, jaký až bolestně orgasmický film ze života se jí zase jednou povedl. Hra o jablko, hra o vztah, hraní na city diváků a v posledku i zahrávání si s osudem. S osudem dítěte, počatého jen jako nečekaný vedlejší produkt hry na lásku. Dáša Bláhová jako bláhová a rozjívená Eva z ráje a Jiří Menzel jako lehkomyslný poživačný Adam (ti muži...), se spolu zakousli do typicky kyselého jablka Věry Chytilové. (22.10.2013)