Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

U Panelstory jsem se výborně bavila. Styl, v jakém je tento sídlištní opus natočen, je v mnohém velmi podobný tomu, který známe z Vlčí boudy. To znamená nezvyklé kamerové úhly, dlouhé nebo opakující se záběry na zdánlivě nedůležité předměty a scenérie plus herecké výkony, které sice nejsou dokonalé, ale k filmu pasují. Osobně jsem měla nejradši jistého ukecaného dědu projevujícího nebývalý zájem o všechno, co se na sídlišti děje :). Samotné prostředí ukazuje realitu dané doby kdy se masově stavěly obrovské šedivé paneláky a ještě než byla jejich stavba dokončena, byly zabydlovány lidmi nejrůznějšího druhu. Uvidíme zde herce a lamače ženských srdcí v jednom, mladou maminku i pracující lidi sředního věku. Všichni zde mají své vlastní příběhy, které se nevzájem prolínají. Rozestavěný sídlák je vlastně takový malý nevzhledný a zablácený mikrokosmos, který si žije vlastním životem, ne však v mnoha ohledech o tolik jiným, než ho známe dnes. Postavy řeší banální situace, ovšem Chytilová nám je servíruje tak, že nám skoro přijdou nevšední a něčím zvláštní. Nechybí samozřejmě jistá dávka humoru i absurdních situací. Za sebe Panelstory doporučuju a dávám čtyři hvězdičky. (13.02.2012)

Souhlas s Lenny09. Ještě bych dodal, že se nedivím, že byl film zamčen do trezoru. Pustit tohle v tehdejším socialistickém Československu, kdy blahobit byl cítit na každém kroku, by kapitalistický provokatér jásal. 35% (15.02.2013)

Není to ani tak kritika komunistického režimu jako lidské malosti, krátkozrakosti a sobeckosti. Sám žiji na sídlišti a žiju tu rád, protože se to rozhodně dost liší do toho, co vidíme ve filmu. Nicméně Chytilová měla štěstí a kuráž, aby natočila film v prostředí vznikajícího sídliště, které uměle vytváří novou sociální strukturu, jejichž vzájemné vztahy jsou dost komplikované. Ke spoustě problémů dalo podnět samotné sídliště, které se svými tyčícími se věžmi v krajině bláta a hlíny zpustlé technickými pracemi působí obrovsky a majestátně, ale všechno je v lidech. (12.07.2009)

Upraveno v lednu 2024. Panelstory aneb Jak se rodí sídliště je dynamicky neposednou koláží spletenou nitkami satiry do zvuků disharmonie v neutěšených obrazech s razítkem politicko-společenské kritiky. Věra Chytilová svou jízlivostí zhodnocující partnerské a mezilidské vztahy provokativně převrací nadšení a obdiv nad socialistickou výstavbu k vykreslení krajiny odcizení a destrukce vztahů pod vlivem sobectví, nedůvěry, intimních kompenzací a niterné nenaplněnosti. Stereotypy ve vztazích a v komunikaci i řádně kymácející se struktura uspořádání a fungování společnosti v cynickém rozechvění. Nedostatky doby jako každodenní a trvalé vymezení životního prostoru. Smetiště lidské nedokonalosti jako základní podmínka lidského soužití. Koláž je vzájemně propletena ve výkřik celé té podrobené a neukojené lidské touhy. Průvodci koláží jsou se sídlištěm velkoměsta seznamující se penzista (Antonín Vaňha) v desiluzivním prohlédnutí a bezprostředně bezelstný malý klučina Pepík Novák (Lukáš Bech) s vlastní Odysseou i tím iniciačním zasvěcovacím rituálem životu. Mezi výrazné objekty zájmu patří členka kolaudační komise s něžným dobrodružstvím a výchovnou starostí Marie (Eva Kačírková, scénáristka filmu), herec s neustále používanými maskami v životě Jiří Kodeš (Jiří Kodet), Mariina dcera s hrůzným dilematem Soňa (Alena Rýcová), člen kolaudační komise s vlastním nepřiznaným tajemstvím minulosti Josef Novák (Bronislav Poloczek), jeho tělesně vášnivá milenka Alžběta (Dagmar Slivinská), Sonina bývalá spolužačka v zajetí manželství a mateřství Marta (Miluše Šplechtová), či její jedinečně dobou vytvarovaný manžel Franta (Oldřich Navrátil). Další části koláže: dědův vnuk s plodnou láskou a s vypečenými rodiči Petr Homola (Michal Nesvadba), dosti neúspěšně se snažící hercova sousedka (Daniela Šrajerová), vztahovačný zástupce veřejného pořádku (Milan Klásek), po vyspání lačný autobusák Antonín Vondráček (Ladislav Potměšil), jeho žena v hysterii a bolestech těhotenství Jitka (Klára Jerneková), jejich malá dcerka Helenka (Renata Denemarková), okolního světa stranící se stará Kudláčková (Štěpánka Chytilová), listonoška s prosazovaným právem na nákup (Helena Lehká-Rejšková), trafikantka s přehledem situace (Hana Hejduková), přání plnící malíř pokojů (Zdeněk Matouš), pro melouchy ochotný zedník Kolda (Vladimír Hrabánek), či do úzkých přivedená vrchní sestra v jeslích (Emma Černá). Panelstory aneb Jak se rodí sídliště se prodírá staveništěm socialistického bytí, rozdrobeném ve fušeřině, v odosobnění, konfliktu způsobů přijímání života, v přezírání a vnitřních slabostech. Groteska o šťastném socialistickém sídlištním soužití a aspektech doby. Kurážné neposedný požitek. (08.11.2009)

To byla zase kapitální békovina. Ta Chytilová snad něco musela hulit. Nepřehledné, snad pokus o jakýsi surrealismus, ale ubírá to na koukatelnosti. Občas prosvitnou nějaké mikropříběhy, ale o jejich dramatičnosti se dá pochybovat. (09.09.2023)

Chchch. Smutně realistická, ale s odstupem vtipná téměř dokumentární polízanice, ze které čiší beznaděj a "ježišikriste!". Nevím, proč je to tak přehlučený, že dialogy skoro nejsou slyšet. Možná tím chce režisérka zdůraznit neustálý hluk při stavbě. Většina hereckých výkonů naprosto uvěřitelná a civilní. Nejlepší z nich ale byl ten skvělej starej děda (Antonín Vaňha). A nejhezčí ta brýlatá pihovatá těhotná Soňa. A samozřejmě Kodet: "Slečno, já si bez vás nedokážu život představit. Nepůjčila byste mi 3 kila?" A šílená hudba! (11.08.2008)

Jeden z nejdrsnejsich ceskych hororu!!! brrrr... (31.08.2010)

Asi nejdepresivnější film, jaký jsem viděla. Opravdu mi z toho nebylo dobře. Bohužel přemrštěné charakteristiky některých postav ve své podstatě mezi lidmi stále přetrvávají. Především nevšímavost, omezenost a hloupost. Paneláková atmosféra. Způsob snímání občas působí mírné závratě. Záměrné přehrávání je vlastně zoufalý výkřik nad zoufalou dobou. (16.12.2011)

Nutno zvyknout si na všudepřítomnou nervní kameru a pak je to lahůdka... (15.08.2014)

Dolní, horní patra lidského těžiště - mraveniště. Tam, tam, za zdmi a stěnami, okny a balkony... (29.01.2019)

Ztrata casu a blabol. (21.07.2007)

Hodně absurdní příběh doby, kterému se mohu smát jen díky tomu, že tyhle časy jsou už naštestí pryč. Vyzdvihnout musím především kameru a hudbu a také nezapomenutelného dědečka. (10.07.2009)

"To máte těžký, dneska jedni přijdou a něco udělají a druhej den přijdou jiní a ti to zas rozkopaji. " S filmy Věry Chytilová to je taky těžký. Na jednu stranu si divák v tomto případě může vcelku užit autenticitu prostředí panelového sídliště ve výstavbě (včetně toho všudypřítomného chaosu, který onu stavbu musel zcela bezpochyby doprovázet). Na druhou stranu film nenabízí nějaký ucelený příběh či děj... To co sledujeme, jsou různé (a někdy i dosti bizarní) střípky ze životě některých obyvatel sídliště (včetně jednoho malého nezbedného kluka). Dohromady ty střípky ale do sebe moc nezapadají. (30.06.2022)

Panelstory má pro mě cenu dokumentu a hodnotím ho vysoko, protože obdivuji s jakou houževnazostí Věra Chytilová o své filmy bojovala. Sídlištní "poetiku" umocňuje nervní hudební podbarvení Jiřího Šusta. Jen bych vytkla přetaženost už tak vyostřených postav. Divák, který nemá prožitky z té doby, si může snadno vyvodit, že přetažené postavy = přetažené i všechno ostatní. Ale haldy bahna mezi bezbarvými panely byly skutečné, taktéž většina situací. (07.09.2012)

Že Věra Chytilová točí ujeté filmy, vím dávno. A přiznám se, že jsem tušil od první sekundy, že film bude její, a to jsem nikdy profil filmu neviděl, jen jsem kdysi zaslechl jeho název. Tyto metry filmu jsou podle mě naprosto zbytečné, protože film nemá žádný děj, jen jde o jakousi reportáž lidí žijících na rozestavěném sídlišti. Prakticky od Televizních novin na Nově se to liší jen tím hereckým obsazením. A jak mám Kodeta rád, ve výběru role se nejspíš přehmátnul. (03.02.2013)

V hlavní roli: sídliště se svým mikrokosmem. (18.08.2013)

Vystihuje prístup budovateľov vlasti, robošov v šenku, rovnako susedské vzťahy. No ako dieťa Petržalky (najlepšieho miesta na život) mám isté výhrady. (03.02.2019)

Jeden z nejvtipnějších, nejpřesnějších a nejsatyričtějších filmů československé (české) historie. Česká povaha na fašírku. Nová vlna přenesená do sedmdesátých let. Chytilová na vrcholu svého umění. (09.07.2007)

Kdo vyrustal na sidlisti, pochopi. (17.05.2011)

Nemůžu říct že bych nesouhlasil s myšlenkou výpovědi, vadí mi jen její forma. Hystericky uječená freska se tluče s původní ideou anonymního sídliště plného lhostejných a vykořeněných lidí. Ani na vysokoškolských kolejích není takový brajgl, jako v obyčejném paneláku viděném očima Věry Chytilové. Při sledování jsem si vzpomněl na De Sicovi a Felliniho filmy a vůbec na celý neorealismus a jeho intimní kontakt s pulzujícím městským životem. Myšlenkové podhoubí je ovšem přesně opačné. Tam kde paní režisérka ukazuje prospěchářství, odmítání zodpovědnosti a neochotu k navazování vztahů, tam Italové předkládají soudržnost, vlídnost a zájem o o druhé. Ve výsledku jsou obě komunity zobrazované podobným způsobem. Jižní město, i ulice Říma vypadají téměř stejně. A to je, troufnu si tvrdit, úplně špatně. (09.04.2013)