Režie:
Věra ChytilováKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Antonín Vaňha, Lukáš Bech, Eva Kačírková, Jiří Kodet, Alena Rýcová, Michal Nesvadba, Oldřich Navrátil, Miluše Šplechtová, Bronislav Poloczek (více)Obsahy(1)
Barvitá mozaika příběhů z šedivých lidských králíkáren. Starý venkovan hledá na rozestavěném pražském sídlišti panelák, ve kterém má bydlet s rodinou své dcery. Lidé jsou už z valné části nastěhovaní, avšak ulice ani domy ještě nemají označení. Ani chodníky nejsou zbudovány, a tak se lidé musejí na obřím staveništi brodit blátem. Dobrácký děda je jen jedním ze stovek, ba tisíců lidí, kteří v tomto zmatku prožívají svá drobná či větší každodenní dramata: šestiletý Pepíček utekl ze školky, aby se poprvé setkal s tatínkem, členové kolaudační komise odmítají převzít nové byty se spoustou závad, mladá dívka Soňa se – aspoň po nějaký čas – těší na nastávající roli matky. A všechno pozoruje zpoza okna stará paní, která je však možná po smrti… (Česká televize)
(více)Recenze (267)
Se sklenkou vína jsem se prokousal avantgardní depresárií, sociálním dramatem i nadsazenou komediální fraškou, poznamenán zůstávám jen mírně, každopádně jde o bezesporu zajímavý projekt a za šišlajícího dědka - glosátora přihodím ještě bodík navíc :) 7/10 PS: měl jsem tu možnost 4 roky pobývat na pražském jižňáku, i když jen na kolejích, přesto si troufám tvrdit, že mám určitý základ, se kterým tento film u diváka počítá... :) ()
Asi nejdepresivnější film, jaký jsem viděla. Opravdu mi z toho nebylo dobře. Bohužel přemrštěné charakteristiky některých postav ve své podstatě mezi lidmi stále přetrvávají. Především nevšímavost, omezenost a hloupost. Paneláková atmosféra. Způsob snímání občas působí mírné závratě. Záměrné přehrávání je vlastně zoufalý výkřik nad zoufalou dobou. ()
Klasické pojetí filmu Věry Chytilové, trochu přehnané, syrové dialogy a divoká práce s kamerou. Panelstory zachycuje obrovskou touhu skupiny lidí bydlet v novém bytě a jejich ochotu stěhovat se do ještě nedodělaných a odfláknutých bytů na sídlištích bez jakékoli infrastruktury. Druhou skupinou jsou jaksi "nuceně přesazení", kteří rázem ztratili blízkost svých známých a sousedů. Nahrazeni byli jakousi anonymní masou všude okolo a přesto vlastně nikým blízkým. Třetí skupinou jsou téměř "všemocní" řemeslníci, kteří svou původně odfláknutou práci dodělávají jako melouchy a lidé jsou jim vděčni. Vysloveně tristní ukázka budování a žití v reálném socialismu. ()
„Já uteču!" „Tak tě sebere SNB!"... „Pusťte mě, nebo řeknu, že kradete děti!" Hořká satirická komedie je přesným obrazem doby a já jsem se podivil, jak nezestárla. Ba co víc, zdá se mi lepší, než když jsem ji viděl před mnoha lety, což bude možná tím, jak trýznivé vzpomínky spolu s ní vyplavaly na povrch. Sídliště - jedno velké mraveniště, kde nic není zcela hotové, kde je toho spousta zfušovaná, ošulená a odbytá, kde se lidé jak mravenečci brodí bahnem, do něhož zapadají a s vypětím sil ještě tlačí kočárky a kárky před sebou. To snad ani není alegorie. To je zkrátka realita (a proto soudruzi tenhle film nenáviděli). Lhostejnost, sobeckost, podplácení, flákání se, samota. I když v tom lidském víru se najdou i tací, co nejsou lhostejní, co pomáhají, co soucítí. Protiklady dvou postav - chlapečka v červené bundě a starého dědy - jsou ve skutečnosti spojnice. Skvělá nervní kamera podtrhuje absurditu doby. A pak je zde Chytilové oblíbená červená - láska, nebezpečí, krev, varování, výkřik. Červené bundy, kabáty, dupačky, kočárky, červený šátek i lampa a srdce v ústech při sexuální extázi, svetr s červenými a zelenými pruhy jak od Freddyho. „My se vám jen podíváme na kohoutky." „Na moje kohoutky se nikdo dívat nebude!" Už v minulém století jsem neměl tomuhle filmu co vytknout a to zůstává i nadále. ()
Pronikavá satira, jež nám umožňuje se syrovostí sobě vlastní nahlédnout za okna panelových domů a poodhalit nám závoj zdánlivě ideálního obrazu socialistického soužití. Chytilová zvolila tentokrát jako klíč formu copánku upleteného z několika epizodických příběhů různých postav společenského spektra, které dohromady propojuje sdílený život na rozkopaném sídlišti, jež se stává ústřední postavou. ()
Galerie (14)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (16)
- Natáčelo se na tehdy ještě nedostavěném pražském Jižním Městě. Filmaři si často kvůli chybějící nebo nedostatečně fungující elektřině museli vyrábět vlastní elektřinu, na druhou stranu využívali přítomné jeřáby a další stavební stroje bez starostí se stavěním kulis. (BoredSeal)
- Do širokej kinodistribúcie sa snímka dostala až v roku 1988, deväť rokov po svojom natočení, a to len vďaka tomu, že bola v roku 1987 veľmi priaznivo prijatá na filmovom festivale v Moskve. (Raccoon.city)
Reklama