Pasti, pasti, pastičky

Docela neotřelej námět, kterej se ovšem dostal do pracek Chytilový a ta to natočila svym typickym stylem. Z filmu je opět znát její snaha provokovat, až šokovat, z těch podivnejch úhlů kamery jsem měl občas pocit, že kameraman celý natáčení prochlastal. Navíc Donutil s Hanákem ve všech filmech hrajou furt to samý. Ale na druhou stranu musim uznat, že se tam našlo i pár povedenejch vtipů a něčemu jsem se i zasmál... Nicméně filmům od Chytilový se spíš vyhejbám a tento film mě jen přesvědčil o tom, že zřejmě o nic nepřicházim. (26.05.2008)

Nedávno jsem na jednom internetovém blogu četla velmi zajímavý dopis, který se týkal právě tohoto filmu paní Věry Chytilové, proto jsem musela reagovat. Napsali ho jistí manželé z Prahy. Režisérku napadli velmi emotivním způsobem. Byli z filmu znechuceni a zklamáni. To je samozřejmě věcí jejich vkusu. Každému se líbí něco jiného. Nemuseli na film chodit. Mohli si klidně vybrat úplně jiný film a nebo sedět doma a udělat si hezký večer jinak. Teď budu citovat pana Jana, který napsal: jsem opravdu zděšen, jak bezohledné některé dnešní ženy mohou být, jak se chovají k mužům, jako by neměli duši. Dokáže autorka pochopit, jak zraňující může takový odporný film být třeba pro citlivého a mladého chlapce? Kde je láska, soucit, odpuštění. Je mi naprosto nepochopitelné. Dál pana Jana citovat nebudu, protože se zaměřil ve svém dopisu jen na určitou část filmu, ale měl si uvědomit, že to byl následek nebo důsledek, jak chcete, trestného činu. Jenže on obhajoval muže, co to provedli. Vůbec nemyslel na fakt, jaký bude mít znásilnění dopad na mladou ženu, jak to dopadne s její psychikou. Ta si to v sobě nese po celý život a nikdy na to nezapomene. Pro některé lidi je znásilnění stále velké tabu, které by se ve filmech nemělo objevovat. Pak by také měli přestat číst noviny a večer se dívat na zprávy. Podle pana Jana jsou mladí chlapci přecitlivělá stvoření, která si z filmu odnesou pouze traumatizující zážitek. Ale už ho nezajímá, že nějaký magor se vrhne na holku a pak ji někde znásilní. Jako by se to ani nestalo. Zřejmě to znásilnění měla nechat plavat a dělat, že se vlastně nic nestalo. Paní režisérka má velmi osobitý pohled na život a její rukopis je nepřehlédnutelný. Její vidění světa je až sžíravě ironizující a to některým lidem na ní vadí. Mě vůbec nevadí, že si vybírá kontroverzní témata pro své filmy. Jsou to přece témata ze života. Tak ať se jim věnuje klidně dál. (12.09.2008)

Tohle je trochu úlet. Máme tu jakési poselství od paní režisérky, sklepáky hrající tak trochu po svém a pitvořícího se ,,mistra'' Donutila. To vše v prostředí na sklonku devadesátých - zlatých podnikatelských let. Výsledek působí stejně nesourodě. Znásilněná Stivínová, oba postižení násilníci i závěr. Neříkám, že jsem se párkrát nezasmál. Konkrétně David Vávra mě doslova málem zabil .-)), ale stejně jako vše od paní Chytilové je to takové žánrově překombinované. Tři Bachovy koule tomu však dám. * * * (01.08.2012)

Věra Chytilová by si měla vzpomenout na šedesátý léta a kouknout se na sedmikrásky, aby si znovu uvědomila, že něco sdělit se dá i jinak než tím, že to prostě necháte oddeklamovat dvojrozměrný, šíleně napsaný "panáčky". Co takhle trochu nadhledu, nějakou tu absurditku jako za starých časů? Tady je všechno hrozně prvoplánový a neuvěřitelný, a vrchol je ta Hanákova "školačka". Divím se, že ve filmech Věry Chytilový ještě vůbec chtějí hrát nějaký herci. (18.11.2006)

Tento film mně opravdu přišel zvláštní, ať už to bylo kontrasty, kdy se střídaly doby humoru a vtipu s chvilkami znechucení a strachu, nebo zvláštním hereckým obsazením, které se mi zdálo docela trefně vybrané. Po zhlédnutí tohoto snímku jsem ani nevěděla, zda se mi líbil či ne, panovaly ve mně vcelku dost rozporuplné pocity a dojmy. Jinak se zde určitě objevily zajímavé a originální momenty, který film svým způsobem vyzdvihovaly, ale také okamžiky, které ho spíše potápějí. (22.04.2011)