Pasti, pasti, pastičky

A přeci je to pořád stará dobrá Chytilová - morální nekompromisnost, těkavost a vizuální nervozita, nadsázka a mísící se stylizace, snaha o aktuální společenský přesah... Pasti, pasti pastičky mají velmi blízko tragikomedii Kopytem sem, kopytem tam i co se týče atypicky "bohémského" a rozvlátého zobrazení světa novodobých podnikatelů napojených na vysoké politiky i propojení motivu sexuality se zodpovědností a krutým trestem. Přesto je motiv msty a jejího zničujícího vlivu na všechny zúčastněné (včetně mstitelky) stále více rozmělňován v průhledné politické satiře s řadou nepříliš životných karikatur (např. naprosto nevěrohodný manžel hrdinky prosazující se jako ekologický aktivista a vyděrač, vlezlá novinářka) a vyvrcholení na meetingu, v němž už není hrdinka ničím než pološílenou hysterkou není již výrazným morálním apelem, na jaký jsme u režisérky zvyklí. Naopak vše staví tak trochu na hlavu, topí se v nerozhodnosti a východisko nachází v násilném utnutí děje, které ani žádný ortel ani rozuzlení pro zúčastněné nenachází. Film tudíž od samotného provedení pomsty stále více tápe, vypomáhá si několika momenty, které se spíše hodí do přízemní situační komedie a jako by si sám s morálním hodnocením postav nevěděl rady. Především díky kreacím dvojice Hanák-Donutil neustále baví, avšak zmítání jejich postav v křečovitě sestaveném mumraji rozhodně nevede k naplňujícímu a přesvědčivému zážitku. (03.10.2013)

Nedávno jsem na jednom internetovém blogu četla velmi zajímavý dopis, který se týkal právě tohoto filmu paní Věry Chytilové, proto jsem musela reagovat. Napsali ho jistí manželé z Prahy. Režisérku napadli velmi emotivním způsobem. Byli z filmu znechuceni a zklamáni. To je samozřejmě věcí jejich vkusu. Každému se líbí něco jiného. Nemuseli na film chodit. Mohli si klidně vybrat úplně jiný film a nebo sedět doma a udělat si hezký večer jinak. Teď budu citovat pana Jana, který napsal: jsem opravdu zděšen, jak bezohledné některé dnešní ženy mohou být, jak se chovají k mužům, jako by neměli duši. Dokáže autorka pochopit, jak zraňující může takový odporný film být třeba pro citlivého a mladého chlapce? Kde je láska, soucit, odpuštění. Je mi naprosto nepochopitelné. Dál pana Jana citovat nebudu, protože se zaměřil ve svém dopisu jen na určitou část filmu, ale měl si uvědomit, že to byl následek nebo důsledek, jak chcete, trestného činu. Jenže on obhajoval muže, co to provedli. Vůbec nemyslel na fakt, jaký bude mít znásilnění dopad na mladou ženu, jak to dopadne s její psychikou. Ta si to v sobě nese po celý život a nikdy na to nezapomene. Pro některé lidi je znásilnění stále velké tabu, které by se ve filmech nemělo objevovat. Pak by také měli přestat číst noviny a večer se dívat na zprávy. Podle pana Jana jsou mladí chlapci přecitlivělá stvoření, která si z filmu odnesou pouze traumatizující zážitek. Ale už ho nezajímá, že nějaký magor se vrhne na holku a pak ji někde znásilní. Jako by se to ani nestalo. Zřejmě to znásilnění měla nechat plavat a dělat, že se vlastně nic nestalo. Paní režisérka má velmi osobitý pohled na život a její rukopis je nepřehlédnutelný. Její vidění světa je až sžíravě ironizující a to některým lidem na ní vadí. Mě vůbec nevadí, že si vybírá kontroverzní témata pro své filmy. Jsou to přece témata ze života. Tak ať se jim věnuje klidně dál. (12.09.2008)

Ano tleskám, skutečně velmi silný a originální námět. No nic proti tomu, ovšem samotné provedení je dohnáno až do takové krajnosti, že se může třeba náhodnému kolemjdoucímu udělat nevolno, a to bych řekl, že asi není dobře. Právě pod tímto druhem filmu si já představuji ten nejpokleslejší humor té nejspodnější cenové kategorie. Smutné na tom bohužel také je, že se z typu takovýchto snímků po revoluci stal jakýsi nový tuzemský kinematografický folklor. Jedná se zde o naprosto vulgární humor zabalený do panenského roucha feminismu. Tento humor tak či tak je poté samozřejmě už násilný. Tomáš Hanák a Miroslav Donutil možná působí komicky ve svých samčích úlohách, to beru, ale znásilňují tím zde akorát sami sebe jako samostatné herecké existence. Paní režiserka Věra Chytilová je zajisté naprosto suverénní dáma, která se zničím, abyste věděli, jen tak nepáře. Já nechci být přehnaně kritický, ale přesto myslím, že to poté podle toho také tak vypadá. Tento film bych se osobně nanejvýš odvážil promítnout opilým navracejícím se účastníkům zájezdu od Jaderského moře. Proboha tohle snad nemůže zkousnout ani nefalšovaný recidivista. (02.12.2011)

Tento film mně opravdu přišel zvláštní, ať už to bylo kontrasty, kdy se střídaly doby humoru a vtipu s chvilkami znechucení a strachu, nebo zvláštním hereckým obsazením, které se mi zdálo docela trefně vybrané. Po zhlédnutí tohoto snímku jsem ani nevěděla, zda se mi líbil či ne, panovaly ve mně vcelku dost rozporuplné pocity a dojmy. Jinak se zde určitě objevily zajímavé a originální momenty, který film svým způsobem vyzdvihovaly, ale také okamžiky, které ho spíše potápějí. (22.04.2011)

Hodně rozporuplný film, v něčem podařený, v něčem pojebaný. Chytilová přišla o rovnováhu režie. Neví jestli točí film do Art kina , nebo zábavu pro Novu( koproducent). Filmu velice ublížily ony vtipné scénky(byť jsou nejvíce podařený)- jako cesta domů po kastraci, či Vávra si dělá papání.V rámci naší tvory velice zajímavý počin, v rámci filmografie paní režisérky lehký podprůměr. (19.06.2007)