Mr. Bean: Největší filmová katastrofa

Objektivně řečeno toto hodnocení není objektivní. Ani se o něj nebudu pokoušet, vždyť se přece jedná o Mr. Beana. Tato obskurní postavička si v mém srdci vydobyla trvale místo již velmi dávno. Pravda je, že filmový Bean není pravý Bean, přespříliš toho namluví a místy překvapí svojí inteligencí. Britskou klasiku krapet přebylo americké klišé, humor tak ztrácí na efektivitě. I přes tyto nedostatky stále zůstává mnoho zdařilých scén. Ať už je to začátek v galerii, nebo Beanem nakreslená Whistlerova matka, která je prozatím neoceněným uměleckým skvostem. Nezapomínejme, že spoustu umělců získalo slávu až po své smrti. O Beanově matce, jakožto avantgardě, ještě možná lecos uslyšíme. (12.02.2007)

Digest z krátkých anglických beanovských epizod. Ty nejlepší gagy z původního Beana jsou postehovány k sobě a navlečeny na hlavní příběhovou linii točící se kolem vrácení Whistlerovy matky hrdým Američanům, jejichz vztah k umění je naštěstí dovedně ironizován – obraz má odhalit Jon Bon Jovi, mezi suvenýry se objevuje plakát ála Playboy s názvem Whistlerova sestra, obraz pro Ameriku koupil natvrdlý a nacionalistický generál. Staré známé Beanovy gagy je samozřejmě lepší vidět „v originále“, z těch nových jsou kouzelné především Beanovy erudované interpretace vnímání výtvarných děl („Jen tak sedím a koukám na obrazy“) a samotné Whistlerovy matky („Ten obraz je velký a to je dobře, protože kdyby byl malý, mikroskopický, nemohl by jej nikdo vidět.“). Je až s podivem, že si tvůrci tohoto filmu pro široké masy nevybrali nějaké notoricky známé výtvarné dílo, ale obraz který příliš nefiguruje v obecném povědomí. (12.10.2006)

Všichni na Beanův film nadávají, ale já nemůžu zaujmout jednoznačně negativní stanovisko. Je sice o něco horší než krátké příběhy (rozdíl je hlavně ve snaze - to slovo zdůrazňuji - o děj), místy to ztrácí takového Beanovského ducha, ale je to stále dost vtipné, mnohem víc než většina ostatních amerických komedií, které se dnes točí. (06.07.2003)

"A po druhé... no a to už sa pomaly dostávame na koniec..." Zásadný problém tohto filmu je, že Mr. Bean sa tentoraz pohybuje v reálnom svete zabývanom plnohodnotnými ľuďmi, ktorí sú s ním v interakcii (v televíznych skečoch šlo o nedôležitých štatistov, ktorí sa občas čudne zatvárili). Ísť na to v roku 1997 bolo aj pre mňa obrovskou udalosťou a neskutočne som sa bavil, ale čím som starší, tým menej sa smejem a tým viac ma mrazí z toho, že tento pošuk býva pod jednou strechou s rodinou. Ako keby som pozeral Smrtiaci bumerang, kedy nečakáte či ale kedy hlavnému antagonistovi definitívne rupne v palici a všetkých pozabíja v spánku. Paradoxne to napokon najviac nezachraňuje Rowan Atkinson, ale skôr herci z vedľajších rolí, ktorí sa naučili ovládať tzv. teľacie výrazy (to je to, keď vedľa seba máte totálneho magora, ale snažíte sa to nedať najavo). Najviac ma napokon i s odstupom desaťročí baví preslov pred novinármi, ktorý o čo je skromnejší, o to je pravdivejší (ono je naozaj pravda, že ak by obraz bol malý, nikto by z neho nič nemal). Zaujímavé je, že Američania sa v tom istom roku pokúsili Angličanom vrátiť smeč, ale ich Muž, ktorý vedel príliš málo je ešte horší, ako celovečerný Bean.V polovici 90. rokov bol Bean na vrchole popularity, o čom svedčí ohromujúca celosvetová tržba 251 miliónov dolárov (pri trápnom rozpočte 22). Kino Považan NMnV 1998 (31.12.2004)

Hodně lidí je na tenhle Atkinsonův výlet vysazených. Přitom ta alergie je odpustitelná pouze za přepokladu přímého srovnávání, bez něho by se jednalo o nesmírně kvalitní komedii. Ale má to porovnávání vůbec smysl? Vše má svoje specifikum a je pochopitelné, že rozdílnost bude nesmírná. Markantní zde je především rodinně uvědomělá linka k Beanovi se absolutně nehodící, jinak lze vyčíst už pouze občasné vykrádání sebe sama. Dále je na místě jedině chvála. Naneštěstí mám pocit, že tvůrci se zavděčit nemohli. (22.03.2006)