Šňup

Tento film se zdál jako skvělá volba, nenáročná sranda po třetím jointu, ale po třiceti minutách jsme to museli vypnout s pocitem WTF? Mám ráda černý humor, mám ráda vulgárnosti na správném místě, ale tohle mi připadalo jenom hrozně trapné. Jak může tuto nepovedenou parodii někdo srovnávat s pycho emocionálním zážitkem filmu Requiem for a dream, nepochopím. Ta jedna hvězdička je za hvězdné obsazení (jen mi vrtá hlavou, proč na něco tak trapného přistoupili, ale můj názor je zde jak vidím v menšině:) (31.08.2011)

Jedná se o snímek sice ne dokonalý, ale rozhodně nestandardní a zdravě jiný – a to jak vedle běžné, tak i nezávislé produkce. Téma snímku není „nijak převratné“, pochopitelně. Dějově roztříštěný film o vzájemně se proplétajících osudech skupiny feťáků, fičících na speedu a prohryzávajících se se sněhem okolo nosních dírek vyžhavenou, vyprázdněnou realitou předměstí L.A., svým ironicky „nehodnotícím“ vyzněním někdy více a někdy méně připomíná starší filmy s obdobnou tematikou (nelze nevzpomenout přinejmenším stále omílaný Trainspotting). Navíc, vzhledem k tomu, že trpí jistou scenáristickou krátkodechostí (projevující se místy lehce křečovitou vtipností, trochu prázdným opakováním některých postupů a značnou „přeinspirovaností“ některých zákrut vyprávění), je děj tou nejslabší složkou celého tohoto filmového rauše. O poznání zajímavější je ovšem zpracování. Debutant Jonas Åkerlund se způsobem, jakým k filmu přistoupil, extaticky hlásí k tomu, že je v prvé řadě a především režisérem hudebních klipů – jeho snahou je nechat diváka sledovat film „očima speedu“, a proto bez oddechu a velmi přesvědčivě tlačí obraz do rychlého střihu, důrazu na makrodetaily, afektovanosti, krátkých řetězů obrazových asociací... a výsledek je velmi přesvědčivý. Je vtahující, nedává čas vydechnout – dokonale mapuje chutě a podivnou logiku života se speedem. Šňupu bývá vyčítána řada věcí – idealizací postav narkomanů počínaje, přemrštěným naturalismem konče. Nad těmito výtkami lze leda pokrčit rameny – smutné, prázdné, vyjedené postavy v sobě dle mého názoru nesnesou idealizaci ani náhodou; bez naturalismu a jeho „nahé sprostoty“ by snímku chyběla polovina přesvědčivosti. Jediným – i když pro většinu diváků asi jen těžko vydýchatelným – záporem je tak dle mého zmiňovaný scénář. S ním spojené mínus má potíže znegovat i kongeniální výkon stárnoucího Mickeyho Rourkea. A že je ten bývalý playboy vážně dekadentně dokonalý! (01.07.2004)

Pohled na svět očima a náladama šňupů a šňupek. Spíš než k Rekviemu za sen ,mi to přišlo náladou a permanentním raušem blíž k Strachu a hnusu v Las Vegas.(bacha SPOILER!!- scéna ,kdy Pavouk histericky nasratý poskakuje v té své haluzně nahý ,jen genitálie narvaný do ponožky a v ruce opravdu velkou zbraň ,mě málem zlomila!) No a Mickey Rourke, když narazí na dobrýho režiséra a má co hrát,mě už dlouho přesvědčuje,že je jak víno.Dlouhozrající ,již dávno vybouřenou,kvalitní archiválií. (19.05.2009)

Asi není moc normální ani morální točit filmy o pohodových vysmátých cool feťácích. Začalo to Trainspottingem, pokračovalo to všelijakými těmi Human Traffic, Go či Acid House. Pro mě jsou jeden jako druhý a Šňup není o nic lepší, ale ani horší. Děj by se dal shrnout do dvou tří vět, vizuální hračičky se mi celkem líbily, na víkendové odpoledne ucházející zábava. (30.01.2010)

Tak se trochu sjedem ne! :) No nejsem si úplně jist, co tím chtěl Jonas Akerlund říci, ale to je vlastně jedno radši se sjedem ne. Překvapivě se zde objevilo několik lehce zapadlých hvězdiček hollywoodu, kteří tento snímek pozvedli na 2.5*. Nejlepší postavu měl určitě Mickey Rourke jako The Cook, o něj se celý film opírá. Sečteno podtrženo, jednou a dost, tak se radši sjedem ne... (30.09.2008)