Režie:
Václav MarhoulScénář:
Václav MarhoulKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Petr Kotlár, Udo Kier, Michaela Doležalová, Zdeněk Pecha, Lech Dyblik, Jitka Čvančarová, Stellan Skarsgård, Harvey Keitel, Julian Sands (více)Obsahy(1)
Ve snaze uchránit své dítě před masovým vyhlazováním Židů, rodiče posílají syna k příbuzné na venkov kdesi ve východní Evropě. Chlapcova teta však nečekaně umírá a tak je dítě nuceno vydat se na cestu a protloukat se úplně samo divokým a nepřátelským světem, ve kterém platí jen místní pravidla, předsudky a pověry. Jeho snahu o doslovné fyzické přežití ale po válce střídá jiný boj. Boj, kterého si ani není vědom, boj sama se sebou, boj o svou duši, o svojí budoucnost... Nabarvené ptáče je hluboce dramatický příběh zaobírající se bezprostředním vztahem mezi hrůzou a krutostí na jedné straně a nevinností a láskou na straně druhé. Je to první a nejslavnější román autora knih „Byl jsem při tom“ a „Pinball“ - jednoho z nejvýznamnějších a nejvýraznějších a světových spisovatelů minulého století Jerzyho Kosińského. (Bioscop)
(více)Videa (3)
Recenze (674)
Tak úporná snaha po medzinárodnom umeleckom úspechu a tak slabý výsledok. Žiaľ, ani v tomto nie je filmové dielo nejako výnimočné. Veď prepálených ambicióznych projektov tu už bolo (a bude) až-až. Nechýbajú tomu pekné, symbolické obrazy, chýba tomu cit, vtiahnutie do deja. Akoby chladnou, akademicky a remeselne presnou rukou nakrútené epizódy bez šťavy, podobajúc sa jedna druhej ako vajce vajcu. Alebo inak: liaheň nápadov ukončená vo veľkovýrobni vajíčok. Pritom kopec hviezd, úžasné prostredie, úsporná práca s jazykom - to všetko sú výrazné pozitíva. Nedokážu však zatieniť viac než rozpačitý dojem z rozťahaného, ultravážne útrpného celku. Nie každý dokáže tvorivo rovnocenne nadviazať na Tarra či Tarkovského. ()
Kdybych měl film hodnotit jen po vizuální stránce, byla by to pětka jak vyšitá. Ale co mi zoufale chybí a tudíž to nejsem schopen nějak více bodově akceptovat, je fakt, že mě tenhle film zase až tak neoslovil. Nebo nezasáhl, to vyjde nastejno. Jsou takové pěkné obrazy, plné násilí, které není vůbec tak strašné, jak se psalo, ale celé působí lehce slepovaným dojmem, který zůstává i několik hodin po zhlédnutí. Prostě taková perfektně nasnímaná skládačka osudů, která potěší, ale pod kůži se moc nezaryje. Václav Marhoul je možná cílevědomý člověk, ale na to, abych ho označil výborným režisérem Nabarvené ptáče zdaleka nestačí. ()
Je zvláštní, že kamkoliv ten kluk přijde, tam se mrdá na sto a jeden způsob, vraždí a nadává, ale na něm to nezanechá žádnou stopu. Jestli on Joska není trochu psychopat. Docela zamrzí, že si Marhoul nandal do filmu herecký extratřídy jenom proto, aby je nechal předabovat. Každej řekne jednu větu, někdo jedno slovo a někdo vůbec nic, přesto nedokázal naučit svoje herce ani zabučet. Taky chování postav je šíleně nepřirozený. Při délce tří hodin by určitě prospěl i soundtrack, jehož absence filmu v určitých pasážích ubližuje. Dokonce ani emocionální rovina nefunguje, jak by mohla, všem hrůzám války navzdory. Celej film v tomhle případě tvoří nádherná kamera, přesnej střih, světová výprava a silnej příběh, kterej ale mohl bejt podadej mnohem efektivnějším způsobem. Na český poměry je to ale asi nejlepší film za posledních dvacet let. ()
Pri sledovaní tohto filmu ma napadla taká absurdná myšlienka. Že čím ďalej ide človek na východ, tým tam viac ľuďom hrabe. Samozrejme, nie som zástanca tejto netolerantnej myšlienky, no tento film ju v človeku priamo vyvoláva. A možno bol aj taký úmysel. Ako netvrdím, niektoré situácie boli celkom reálne, no niektoré mi zase prišli pritiahnuté za vlasy (napríklad ja by som si určite od nejakého starca nenechal vlastne bez boja vylúpnuť oči lyžičkou. To čo za nezmysel?). Tiež tu bolo možno trocha účelovosti - chudák chalan, kam stúpil, tam nejaké nešťastie, nejaká smola. Až v druhej polovici si môže divák trochu vydýchnuť z obáv o chlapca, no čudností aj tak neubudlo. Na druhú stranu ma nadchla technická stránka. Ukazuje sa, že aj v tomto regióne sa dokáže natočiť remeselne špičkovo zvládnutý film. Celkovo mám dobrý pocit, aj napriek negatívam, sa na to pozeralo veľmi dobre. Zbehlo to ako voda a pritom ide o pomerne dlhú stopáž. Aj to niečo znamená. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Stále nemohu uvěřit, že jde o film z našich vod. Vlastně ani nepamatuji, jak dlouho jsem na podobný zážitek z plátna čekal. Možná od festivalu Lfš a poctu Tarkovskému. Každá kapitola je krutá výpověď a zlo v lidech, které se odráží v dobách, kdy dobro mělo malinký světlo v dlouhém tunelu. Kamera je neuvěřitelná, autenticky optika na světové úrovni. Podobné obrazy jsem naposled viděl u Ivanova dětství (1962). Každý jeden záběr si zaslouží nejen filmové plátno, ale i obraz. Každý emocionální drsný dotek, každého kdo zpochybňuje válečnou dobu. Každý krvavý obraz, každý utrpení chlapce cítím i po dalších hodinách. Film, který měl vzniknout, film který Vás zničí, nejen krutou výpovědí, ale i dokonalou vizuální optikou. ()
Galerie (399)
Zajímavosti (56)
- Jitka Čvančarová o filmu řekla, že film přináší hlubokou katarzi a smíření až v samém závěru filmu, v tom, kdo z filmu předčasně odejde, tak v něm zůstane jen to negativní a zlé, a to je škoda. Dále uvedla, že natáčení filmu mělo mimořádnou atmosféru lidské pospolitosti. O násilných scénách si myslí, že nejsou točeny naturalisticky a že zděšení se spíše děje v mysli diváka, který scénu dohrává ve svých představách. (sator)
- „V roce 2015 jsem čirou náhodou cosi moderoval na místním atletickém stadionu v Krumlově, když tu se na kraji hlediště najednou objevil Péťa. Vůbec jsem nevěděl, kdo to je, protože on na mě křičel zpoza pásky: Strejdo, strejdo! Já na něj tak koukám a říkám: Ty jsi Péťa Kotlár? Vzal jsem si ho k sobě, mluvil s ním a pozoroval ho, jak se hýbe, jakou má řeč těla, jak je živý. A čistě intuitivně jsem si uvědomil, že jsem našel svého dětského herce! I bez castingu jsem na něj vsadil. Na kamerových zkouškách se potvrdilo, že jsem ho odhadl přesně.“ prohlásil Václav Marhoul. [Zdroj: Extralife.cz] (Duoscop)
- „Jednou natočí film o prvním promítání filmu Nabarvené ptáče,“ poznamenal filmový kritik Xan Brooks ve všemi skloňovaném textu pro britský list The Guardian. Tento komentář souvisí s hromadným úprkem otřesených diváků z premiérového promítání Nabarveného ptáčete v rámci Benátského filmového festivalu. Ovšem diváci, kteří film dokoukali, vstali a deset minut nepřetržitě tleskali. (klukluka)
Reklama