Nenávist

Poviem Vám, že pri jednom momente som pri filme skoro zinfarktoval a to keď mi vyskočil messenger. Ostatné ľakačky sú sice pekne natočené, brilantne ozvučené a celkovo technicky výborne zvládnuté, ale ich gradácia a výsledný psychologicky dopad je rušená nepodarenými strihmi. Hororové postupy nejak neovládam, ale viem povedať že vo väčšine scénkach stačilo málo pridať na intenzite a trošku viac to do diváka hustiť a výsledný efekt (na mňa určite) by bol omnoho lepší. A možno by som išiel aj trenýrky vymeniť. Nás Shimizu šetril. Čo sa týka príbehu, nič svetoborné. Je to nutná omáčka k tomu strašidelnu. Celkovo to má bližšie ku dnu, než ku Kruhu alebo k Oku. Ja sa celkom divím tým číslam za tržbu čo sú tu spomínané. Asi budem režisér :) 45% (01.06.2005)

Jediné, co jsem před shlédnutím filmu věděl, je to, že jde o remake japonského hororu a že v něm hraje Sarah Michelle Gellar. Teď vím, že jde o hodně děsivý remake vlastního hororu Takashi Shimizu (Sam Raimi si holt usmyslel) a že v něm Sarah Michelle Gellar hraje americkou studentu a zároveň ošetřovatelku jednoho pečovatelského centra a že je to hodně odvážná holka, protože osobně bych při prvním vrznutí v tajemném domě, kam byla jako pečovatelská náhrada poslána, vzal nohy na ramena. V odcizeném (jazyková i kulturní izolace) Tokiu nám tak režisér vypráví příběh, který v sobě ukrývá tajemství domu, ve kterém před lety žárlivý manžel (s přihlížením malého synka) zavraždil svoji ženu. Úspornými prostředky, přesto velmi efektivně tak sledujeme utrpení, které se v domě usídlilo a velmi efektivně je pracováno i s minimem financí, které producenti do filmu vložily – namísto vizuálních triků si vystačí s děsivým make-upem a střihem. Nelineární děj pak tu a tam nutí přemýšlet, hodnocení se ale vztahuje zejména ke „stupnici strachu“!! (02.05.2006)

Oproti mým očekáváním se z Nenávisti vyloupl podprůměrný horor. Se solidní atmosférou se setkáváme sotva v prvních pár minutách, pak následuje už jen spousta lekaček, které ale ve výsledku nejsou ani z poloviny tak děsivé, jak by mohli být. Zbytek filmu tvoří nekonzistentní směs scén z různých časových období s různými postavami. Výsledek je dost zmatečný, spousta věcí zůstává nevysvětlena, ostatní jsou vysvětleny citelně rušivými scénáristickými berličkami. A samotný závěr mé zklamání už jenom korunoval. (14.09.2006)

jsou lidi, kteří musejí skouknout každej horor, který se objeví. já se snažím vybrat ty nejlépe hodnocené, počkám, až je hustá tma a pak jdu na věc. pokuď jste na tom stejně, vřele doporučuji. troufám si dát 100% záruku na ,,strach". atmosféra ,,domu" mě bere stejně ,,strašidla" v něm. je půlnoc a Joko ukazuje co se jí stalo. držím se statečně a nevypínám. konec. no, z postele raději už nevylezu. uff. tohle je snad strašidelnější než kruh! (04.02.2006)

Po druhém Kruhu se bude člověku zdát strašidelné asi skoro všechno...pravdou ovšem zůstává, že Nenávist se mi líbila třeba míň než Oko II. V Nenávisti máme všechny potřebné atributy orientálního strašení - atmosféru jak tajemna, tak Tokia, náboženské duchovno, temnou rodinnou historii z minulosti, vodu, mouchy, vlasy, oko skrz vlasy, hrozivé zvuky a osoby, jež se pohybují velice trhaně. A zajímavý konec. Obšlehnutý Kruh to sice není, ale možná jsme už přišli na to, jak to ti Japonci vlastně vařej. Nebudu psát o jednoduché formě, která se skrývá za složitým řazením scén, dodám jen tolik, že nad nelogičnostmi nepřemýšlím při sledování nikdy, takže až se mi to rozleží v hlavě, případně něco doplním. PS "Gellarka" mě nikdy o svém hereckém umění nepřesvědčila a zůstane u toho i po zhlédnutí tohoto snímku. (25.05.2005)