Jak jsem balil učitelku

Občas mám pocit, že žánr mládežnické komedie je v posledních letech už poněkud mrtev, o to raději jsem viděl v tomto směru svěží a originální kousek zacílený na starší mládež, který se naštěstí zcela vymyká tradičním teenagerským komediím založeným na laciném či fekálním humoru, má v sobě spoustu inteligentního vtipu a společně se zajímavě napsanými i ztvárněnými postavy si jde svou cestou. Nápaditě zpracovaný příběh studenta s vtipně vážným pohledem, černými brýlemi inteligenta a duší malého rebela kráčejícího proti davu, vynikajícího výborným nadáním v jedné oblasti a na druhé straně zažívající nemalé potíže s klasickými školními předměty, mě hodně bavil... a kdo by se v jeho postavě nějakou náhodou vůbec nenašel, může si na oplátku užít neotřelou romantickou komedii dvou soků o jednu ruku krásné mladé slečny z učitelského sboru nebo alespoň vychutnat příjemnou atmosférou doprovázenou skvělou hudbou či svérázného Billa Murrayho, který mi osobně tentokrát oproti posledně viděnému Životu pod vodou překvapivě sedl. Nekonal se sice pro mě vyloženě takový filmový zážitek, po němž bych okamžitě sáhl po pětihvězdě, ale rozhodně Rushmore patří za mě k tomu (nej)lepšímu, co jsem dosud z tvorby Wese Andersona viděl a potěšením mi u něj bylo po celý čas. Jen mě trochu mrzí ten lacině znějící název, jaký zase zplodili čeští distributoři. Naštěstí jsem se nenechal odradit ani názvem, ani plakátem, na základě něhož jsem kdysi na první pohled očekával něco stylově zcela jiného. [80%] (10.02.2022)

(Anderson má na české distribuční názvy opravdu smůlu.) Svět s vlastními pravidly nevcucl tak jako v Tennenbaumových, asi proto, že Rushmore je ještě o něco odtrženější od reality, jako bychom se z toho úvodního puberťáckého snu o nadpřirozených matematických schopnostech až do konce tak úplně neprobudili, jenom matiku vystřídají nadlidské social skills (dle scenáristické libovůle prokládané okamžiky naprosté sociální zabedněnosti, přičemž trapnohumor není můj oblíbený typ humoru) a inscenování divadelních koláží poskládaných z profláknutých filmů, což je sice legrace, leč toho, co je jenom jako, je na mě tentokrát zkrátka příliš. Nepotěšilo vypiplaným formálním hračičkovstvím až tak jako Grandhotel, zajímavě vybraná muzika jako by stála tak trochu mimo film, Murrayho dojemný milionářský taťka to úplně nedohonil. Takže přes nepopiratelné mimoňské kouzlo oproti zmíněným dvěma o hvězdičku míň. (13.09.2017)

Bizardní. Slovo, které se s Wesem Andersonem omílá pořád dokola, ale takový jeho svět prostě je. Tak krásně bizardní. Jako sny. Rushmore přesně jeden takový sen je. Kdybychom ho rozebírali v hodinách češtiny, tak se budeme určitě zmiňovat i o tom, že je to film plný kontrastů (student, který dostal stipendium, je jedním z nejhorších žáků ročníku) i řady jinotajů (poznámka v závěru filmu o "Maxově poslední hře", která se neodehrává ani tak na divadelních prknech jako v životech hlavních postav). Ale dost vědeckýho rozebírání... Rushmore je prostě jiný film. Úplně jiný než jste třeba očekávali, že může být. Je jako ten sen, který se vám mění před očima, ale ve zpětném pohledu nedává logicky vůbec smysl. Jenže co na tom záleží, když jste se ve spánku usmívali a klidně byste si ho hned po probuzení dali znova. (14.09.2007)

Typický Anderson, nuda jak na výchovnom koncerte. Ani vtipné, ani poriadne romantické. Príbeh o teenagerovi, ktorý sa správa ako idiot a sympatie si nezíska. Wes je najpreceňovanejší režisér možno aj všetkých čias. Ešte som u neho nenatrafil na film, ktorý by som si chcel pozrieť znova. Skôr na nich hneď zabudnem. (18.11.2021)

Max Fisher je svéráz. A taky vizionář, snílek a originální týnedžr se způsoby zkušeného veterána. Tenhle ošklivý a brýlatý student se určitě v životě neztratí. Minulé filmy Wese Andersona (Lišák nebo Steve Zissou) mě nějak moc nebavily, i když pravda - netradiční byly. Ale tenhle, tenhle film mě bavil moc. Všichni herci tu perlili, scénář mě nepřestával překvapovat, výborná komedie! (17.11.2010)