Šťastné a Veselé

Pekný film, o tom viac,že viem, že je podľa skutočných udalostí. Je to film o tom, že ľudia s=u v podstate rovnakí a nezáleží na tom kto sú a čo sú, sú rovnakí minimálne v inštinktoch a keď si to uvedomíme svet naokolo nás sa môže zmeniť,možno nie výrazne ale zmení sa. Je to nádherný film plný úžasných charakterov, peknej hudby a mužov ň, ktorých by sme ešte aj teraz našli okolo seba.80% (15.06.2010)

Ty nejsilnější příběhy píše sám život a tento mne naprosto pohltil a rozbil na malé kousky. Válka je ta nejhloupější věc a vždy bude, ale i uprostřed fronty se někdy stane zázrak a i nepřátelé si s úsměvem podají ruce. Tento film popisuje jednu takovou událost, která se odehrála Vánočního večera roku 1914 uprostřed země nikoho. V onom Vánočním čase míru a lásky vojáci opustili své zákopy a oslavili spolu "Šťastné a Veselé". Jsem patřičně měkkosrdcatý robot a měl jsem co dělat, abych nepodlehl dojetí. Silné filmové momenty doslova přetékaly emocemi a srdceryvnými výjevy. Byl jsem unešen. Ač není snímek natočen v Hollywoodsky velkolepém epickém stylu, dokázal naprosto vše a dokonce víc, než mnoho filmových trháků ze zámoří. Ukázal srdce a upřímně ho vložil do divákových dlaní. Nepřetvařoval se a nevzbuzoval odpor přehnaně trapnými scénami. Syrově a drsně ukázal, jak mladí chlapci ztratí prvotní nadšení z války a při poznání smrti takhle zblízka si začnou vážit každého okamžiku, kdy mohou volně dýchat. Krutost a smrt se tu snoubí s přátelstvím a láskou. Jeden z nejlepších filmů o válečném běsnění, jaký jsem měl tu čest zhlédnout. 90% (17.06.2012)

Ak má niekto ambíciu nakrútiť o jednej epizóde, ktorá sa udiala v čase Vianoc vojnového roka 1914, celovečerný film, musí mať k dispozícii kvalitný scenár a identifikovateľných hercov. To sa režisérovi Carionovi nie celkom podarilo. Výsledkom je preto nevýrazný film, ktorého obsah rozpoviete jednou vetou. A okrem tejto jednej vety už môžete spomenúť nanajvýš krásne kresbičky, ktoré ilustrujú záverečné titulky. (26.12.2013)

Mám v poslední době štěstí na laciné agitace, v tomto případě tu máme protiválečnou variantu, kterou bych pracovně nazval Vánoční besídka v zákopech s podtitulem Císařpán je vůl. Viníky téměř každého válečného konfiktu jsou samosebou vždy "ti nahoře" , zatímco my, lid obecný a prostý, pouze plníme rozkazy a umíráme v jejich jménu. Připomíná mi to žalostný bekot ovcí jdoucích na porážku, jen s tím rozdílem, že ovce si jatka nezvolila. Tento příměr je sice velmi zjednodušující, nicméně v případě války se mi opravdu pojem kolektivní vina nejeví jako něco nepatřičného. Nemyslím tím pláč nad rozlitým mlékem, tedy soudy PO skončené bitvě, válce či šarvátce, při nichž se krystalizují charaktery jednotlivců, militarista by řekl zocelují, pacifista kurví, ale jen a jen PŘED onou rozmíškou národů, která je posléze vede na bojiště. Každý vůdce , král či ajatolláh potřebuje totiž tu Miloušovu podporu zespodu, budu-li citovat: " A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid si to žádá, my s tím souhlasíme, s tím lidem. My plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě. " Dokud nebude hlavním světovým volebním heslem, na které voličí uslyší, slovo "RESPEKT" budeme stále těmi ovcemi. Proti pacifistickému vyznění filmu ale nemůžu a ani nechci říct ani popel, odvaha oněch jednotlivců vystoupit alespoň na chvíli ze stáda byla a bude v takových situacích vždy obdivuhodná, jednou možná vystoupíme všichni a "mír závladne nad touto krajinou". Nejdřív ale musíme pobít všechny nepřátele téhle myšlenky, jinak to neumíme. Obezřetné čtyři. (25.03.2015)

Jeden krátký mír v jedné dlouhé válce. A jeho absurdní i logické následky. Těžko vyčítat filmu nepravděpodobnost, když nepravděpodobná je samotná hlavní událost. A ta je historicky doložená. Proti tomu už nepůsobí tak mimo ani romanticko - operní linie. Celé herecké obsazení je výborné, nejlepší je zřejmě Gary Lewis. To musím napsat, protože málokdy mi přijdou sympatické postavy duchovních. A protože jsem už u pár filmů uvedl, že mi vadí Diane Kruger, sluší se podotknout, že tady proti ní nic nemám. A poklona režisérovi, kterému se podařilo proniknout pod slupku mého cynismu (90%). (12.01.2007)

Z válečných filmů jsem vždycky mnohem více preferoval ty, které se zaměřují na lidské osudy na pozadí války, než často odosobněné filmy zasazené přímo do dění na válečné frontě. Tenhle se odehrával na frontě, ale vedle sugestivní atmosféry zasněžených exteriérů ho výrazně pozvedává poselství. Silné humanistické poselství, které pro ten jeden prodloužený okamžik míru člověka potěší i přesto, že film jasně ukazuje, jak se vše po uplynutí největšího svátečního dne v roce spočátku možná rozpačitěji, ale velmi jistě posouvá zpátky k bojům a přestože válečné běsnění s různými přestávkami pokračuje (a ne daleko) pořád, žel... Nakonec ano, i v rámci válečného žánru lze najít „vánoční“ film... silně lidský, ač bez happyendu, určitě s přítomností důležité, neutíchající naděje. K plnému hodnocení a ještě silnějšímu prožitku jsem však postrádal větší propracovanost a rozvinutí postav, které s výjimkou zpěvačky v podání Diane Kruger (a ke konci možná ještě jejího partnera) poněkud splývají v jeden celek a nemají tak moc šancí ani během sledování v divákovi zanechat větší stopu. // Film jsem viděl v originálu a ocenil jsem i autentickou mnohojazyčnost. [75%] (24.12.2022)

Filmů s tématikou první světové války vzniklo asi tolik, kolik sparťanských ultras má vysokoškolský titul. Sem tam nás sice někdo obšťastnil novou verzí Remarquova románu o tom, že se na západní frontě nic nedělo a to by bylo asi tak všechno. Ale v poslední době filmy z první světové našly způsob, jak bajonetem proříznout filmový pytel a tak filmy jako Příliš dlouhé zásnuby, Rytíři nebes a další mohly vylézt ze zákopů a vzít stříbrné plátno útokem. Šťastné a veselé je film plný lidské hřejivosti o vojácích, kteří na Štědrý večer vylezli ze zákopů a společně si popřáli hezké Vánoce a sami sobě tak připomněli, že i přes to, že žijí jako krysy v díře, jsou stále lidé. Doufám, že tento film u nás začnou dávat na Vánoce, protože o tom to prostě je. Kromě nádherného poutavého příběhu zdobí film ještě hezká hudba a dobré herecké výkony. Škoda že film ztrácí ve finále tempo. Podobné filmy: Hlídka v Ardenách (1992) (19.08.2007)

Tento skutočný príbeh je známy a je krásny. Je naozaj ľudské, že vojaci zo znepriatelených táborov zložili zbrane. aby oslávili narodenie Krista spoločne. Verili totiž, že vojna bude krátka, že to budú ich jediné Vianoce na fronte. A nakoniec sa nemýlili, mnohí sa už ďalších Vianoc nedožili. A vojna bola oveľa krutejšia než všetci očakávali. Žiaľ toto som v tomto filme vôbec nepocítil. Ani jednu z týchto myšlienok som tam nevidel, proste sa len stretli, Diane Kruger tam čosi zaspievala, zahrali nám gajdy a inak nič. Dvojhodinová stopáž, no pritom nezvládnutá látka. (31.12.2021)

Přestože takové Na západní frontě klid zobrazuje realitu zákopů první světové války pravděpodobněji o něco věrněji, jedná se o velmi příjemný film. Moje dcera si po prvním vidění vyžádala scénu, ve které se potká německý tenor a skotský dudák ještě jednou. A doopravdy se to stalo. Takže 4* bez přemýšlení. (26.11.2011)

Snad z žádného jiného filmu tolik neční nesmyslnost války. Války, kde po sobě střílejí lidé, kteří vyznávají stejného boha, poslouchají stejnou hudbu, na vánoce zdobí stejný stromek, milují a strachují se o své blízké, mají stejné sny a obavy, často i vzájemné vazby a minulost (proč umí německý důstojník tak dobře francouzsky?). To vše podáno velmi střízlivými a možná proto působivými prostředky (fotbalový zápas). Pro někoho to bude možná pomalejší a málo akční, ale o to vlastně vůbec nejde. (21.12.2006)

Krásná ukázka toho, že nebýt těch zmrdů nahoře, kteří se jen vyvalují s nacpanými břichy ve vyhřátých komnatách a dávají rozkazy, tak by ani žádné války být nemusely. Jenže rozkaz je rozkaz, že? Je to vlastně jedno, jestli je v čele diktátor nebo vláda nějakých ministrů. Jak jde o prachy a moc, slušní lidi to vždycky odnesou nejvíc. Co se týče filmu samotného - mohlo to být mnohem poutavěji zpracované. Dabing mě taky nenadchnul...70% (26.12.2013)

Rozhodol som sa, že prihodím hviezdičku navyše. Pretože je Štedrý deň, ja musím byť v práci a na odreagovanie si púšťam vojnový film. Asi vám to znie ako masochizmus. Ale dal som na tip jedného užívateľa a tiež som zohľadnil názov, a vyplatilo sa. Niečo tak pozitívne sa snáď ani nemohlo odohrávať na fronte! Francúzski, škótski a nemeckí vojaci tu nachádzajú na Vianoce stratené, resp. zdanlivo vzdialené hodnoty v zmierení sa s "nepriateľom". Zaspievajú si spolu koledy, vykonajú polnočnú omšu a na druhý deň mier pokračuje. Veď prečo by nemal? Títo "protivníci" majú k sebe bližšie ako ich krajania, ktorí oplývajú vlasteneckými rečami len z pohodlia domova a s plným žalúdkom. A nie je to otázka len vzdialenosti. Spája ich väčšia ľudskosť. Nechcú bojovať, ale musia. Prestanú a možno budú potrestaní. Ale aspoň s čistým svedomím. Aspoň trochu čistým, pretože zrejme všetci prelievali krv, no spamätali sa. Aspoň v sviatočnom čase. Čo už tie sviatky pre koho znamenajú, je vedľajšie. Ak by mali mať vždy takýto efekt, nech sa to prisúdi aj kresťanom (aj keď v tomto filme je to zobrazené práve opačne, čo je ďalšie plus). Boli v ich mene vojny, tak môžu byť aj zmierenia. Že je to patetické, naivné, alebo až absurdné? No značne, ale tiež podľa skutočnej udalosti. Čiže skôr vojna je absurdná! Iný deň v roku by som asi hodnotil nižšie. Ale teraz to padlo na úrodnú pôdu (z ktorej rastie vianočný stromček a mäkne srdce:). (24.12.2013)

Jeden z mála válečných filmů, který ukazuje, že v zákopech proti sobě stáli normální chlapi, kteří k sobě necítili hlubokou ideologickou či politickou nenávist. Většina z nich narukovala, protože dostala povolávací rozkaz a jediné, po čem opravdu toužili, bylo vrátit se ve zdraví domů. Jenže války vedou a organizují jiní, kteří v lidech programově probouzejí špatné stránky a lidskost hodnotí jako vysloveně škodlivou a nebezpečnou vlastnost. Oslovila mě myšlenka, zpracování bylo slabší. (08.02.2015)

Stejně jako Země nikoho poukazuje Šťastné a veselé na absurdnost války (v tom největším slova smyslu). Místy to působí sice trošičku černobíle (starý kněz na konci), nicméně tak to asi opravdu mohlo být a nemůžu snímku odepřít fakt ( jakkoliv to může znít pateticky), že mě dokázal dojmout. (11.08.2007)

"Décembre 1914. Une histoire vraie que l´Histoire a oubliée." Vítám vznik tohoto koprodukčního filmu, díky kterému jsem se dozvěděl o jedné z nejdojemnějších a nejsilnějších událostí moderních dějin. (06.05.2009)

„Strávíme silvestr s Němci, budeme zpívat písničky, které nás naučili Skoti a budeme pít na zdraví všech těch sviní, které si sedí doma v teple a posílají nás sem chcípnout.“ „Dnes musím bojovat ve válce, kde fotbal předčí pušku. Válce, ve které si lidé vyměňují adresy s nepřítelem, aby se mohli setkat, až bude po všem. A ještě ta kočka, kterou jsme našli s papírkem od Němců: „Hodně štěstí, kamarádi!“ Bylo mi přikázáno zatknout tu kočku pro vlastizradu. Dokud nebudou vědět, co s ní...“ Tyhle dvě citace asi nejlépe odhalí celé pozadí filmu na základě skutečné události. Během jedné vánoční noci během první světové války se vojáci dvou znepřátelených stran (Francouzi, Skotové a Němci) svévolně rozhodnout na vánoční čas uzavřít příměří, vystoupí ze svých zákopů, potřesou si rukama, zazpívají si vánoční písně, ukážou si fotky manželek, bouchnou několik šampaňských a společně odslouží půlnoční mši. Druhý den pochovají své mrtvé a zahrajou si fotbálek a karty. Na závěr si navzájem zachrání životy před bombardováním vlastních stran. Ve skutečnosti se to zcela určitě neodehrálo tak jako ve filmu, ale základ je jasný a je hodně silným odkazem celého filmu, který se jím vine jako nepřetrhnutelná červená nit – ve válkách zpravidla nikdy neumírají ti, kdo je vyvolávají a burcují pro ně, ale obyčejní lidé, které s nepřáteli na opačné straně zákopu mnohdy více spojuje než rozděluje. I proto bych první citát, který jsem použil, neváhal označit za výborný a nejtrefnější epitaf válečnému a národnostnímu pokrytectví. A taky, film parádně ukazuje, jak je církev ve svém učení pokrytecká, když se přimyká k národním zájmům a taky , jak je biblické citáty jednoduché využít pro cokoliv, zde pro štvavé řeči proti nepříteli. Film (nebo spíše podtext toho, co se v něm zrovna děje) často nechtěne vyznívá až komediálně či humorně – např. ve scéně, kdy si skotský kněz prohlíží německý vojenský opasek, na němž je napsáno „Gott mit uns“ (tedy Bůh s námi), nebo když se vojáci baví o tom, kolik smí vystřelit za jeden den nábojů. Film možná působí dost idealisticky a „utopicky“, přesto je ale dost silný a výborný. Závěrečná půlhodinka filmu je tak emotivní, že ve mně vyburcovala vztek až na samou mez únosnosti. Doufám a pevně věřím, že nikdy nebudu muset prožít to, co vojáci v tomto filmu, po těch dvou dnech by mi totiž zbylo jen jediné – prohnat si hlavou kulku (a vzít pár těch pokryteckých sviní s sebou)! (28.06.2009)

Hudba dokáže divy. I to, že mají francoužští důstojníci blíž k němcům v protějším zákopu, než ke svým, co doma nad krocanem křičí "Smrt Němcům!". A nemyslím vzdáleností:D (02.08.2007)

Film o tom ,jak důležitá a potřebná je v životě naděje. Že je to často to jediné, co lidem ještě zbývá. A taky o tom, jak nějaký příklad nebo čin silné osobnosti může vyvolat vlnu následování a strhnout ostatní. Ať už v tom pozitivním nebo negativním smyslu. Tady se naštěstí jedná o ten první případ. A potěšující je, že ispirací k tomuto příběhu byla skutečná událost. (27.12.2013)

Snímek pojednává o známé epizodě první světové války, která zle narušila klidný spánek vyššího velení na obou stranách západní fronty. Nejhorším, co se může veliteli části fronty stát, je to, když jeho vojáci zjistí, že ty zlé a odporné bytosti z nepřátelských zákopů se od nich samých vlastně nikterak neliší. Ve chvíli, kdy začnou prostí vojáci přes veškerou indoktrinaci vnímat příslušníky protivníkovy armády jako lidské bytosti, dochází k úpadku morálky, čemuž je nutno okamžitě zamezit. Mohl to být skvělý film, kdyby se k němu tvůrci postavili poněkud střízlivěji, takto vznikla spíše záležitost plná patosu a klišé, která se s postupujícím dějem měnila stále více v jakousi frašku. Korunu všemu nasadilo střídání zákopů, to už se na pilu tlačilo tak silně, až se ohýbala. Jasně, válka je svinstvo, zpráva přijata, ale kdyby mi ji tvůrci podali bez toho zbytečného pitvoření, mohl jsem jejich snahu ohodnotit vyšší známkou. (05.03.2022)

Nemohu si pomoct, ale pro mě je to trochu zklamání. Z velkého počátečního potenciálu se dalo určitě vytěžit daleko víc a na válečné drama je tam poněkud málo emotivních momentů (tím ale neříkám, že tam nebyly). Taky jsem trochu postrádal hudební doprovod, jenž by vyplnil některá hluchá místa. I kvůli roztahanosti tak celý film působí dost nevyrovnaně. Co je zde ale opravdu dobře vidět, tak to je nesmyslnost války. Překonávání předsudků a nepřátelství na frontě v době Vánoc - to se povedlo. Ale jako příznivec válečných snímků prostě nemůžu dát 4*. Velká škoda. (24.06.2007)