In nomine Patris

Televízny film o známom dodnes neobjasnenom "číhošťskom zázraku" kedy sa počas omše posunul zo strany na stranu kríž na svätostánku. Na základe toho bol miestny farár Josef Toufar obvinený z provokácie a následne umučený pri krutých výsluchoch štb. O zázraku chceli komunistické úrady natočiť dokument, ktorý bol však tak amatérsky, že ho radšej stiahli z kín. A o tomto pojednáva tento film. Spracovanie filmu je remeselne zručné, herci skvelí a atmosféra náležito temná takže jednoznačne podarená záležitosť. (01.11.2011)

Vlastně nemám, co bych vytkl, až na pár toporných vět ve scénáři. Dokonce i obraz církve je tu na české poměry nezvykle přejný. A byť jsem na Ďáblický hřbitov k hrobu faráře Toufara a dalších mučedníků padesátých let rád rád chodíval a byť jsou pro mě čihošťské události výmluvným symbolem doby, tenhle film mě nezasáhl, jak bych si přál. Asi jsem již snímků na téma křesťané a totalita viděl příliš, takže objevím-li nový, mám nejapně zvýšené nároky. (13.06.2010)

TV tvorba dokázala v In nomine patris, že dokáže předčít i řady filmů určených do kin. Podařený pohled na černé období našich dějin. Viktor Preiss je jako obvykle výtečný i ostatní se snaží a jde jim to (ano i Pavel Kříž). Mám jen menší výhrady k herci hrajícího vrchního vyšetřovatele. Scénář mu moc nepomohá (nebo možná je to příčina), ale on značně přehrává. 70% (15.01.2010)

Nemůžu uvěřit, že tenhle skvělý televizní film natočil Jaromír Polišenský, režisér ubohostí Ordinace, Přístav, Cesty domů atd. Tohle je po filmařské stránce výborně odvedeno. A nejen po filmařské, i scénář se až na nějaké vyjímky drží přesně podle skutečnosti. Herecké výkony parádní, všichni odvádí skvělou práci a postavy hrají velmi přesvědčivě. Hudební podklad mě kolikrát vyrazil dech - zejména nadpozemské chorály, které zaznívaly při výsleších kněze Toufara. Dobově také přesné, ať už natáčení v ateliérech nebo v reáliích. Celkově to na mě působilo kouzlem inscenací, které se dříve běžně takhle natáčely a dnes už prakticky nevznikají. A znovu si můžu zanadávat na ty svině komoušský, ti mohli v 50. létech naprosto všechno a mohli sprovodit ze světa každého, kdo se jim jen trochu znelíbil, nebo narušoval jejich ideologii. Hnus největší, srovnatelný s gestapáky. (22.01.2017)

Filmografie Jaromíra Polišenského nese označení seriálového režiséra, který rutinně převádí pro televizi ty nejjednodušší scénáře. Ale ukazuje se, že jeho televizní filmy patří mezi to nejlepší, co tady po revoluci vzniklo. Dobová selhání jsou jen minimální, jím vedení herci hrají skvěle a syrová atmosféra může divákovi sáhnout až na úplné dno. (02.03.2012)