Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Aňa Geislerová, Josef Abrhám, Jana Brejchová, Jiří Schmitzer, Emília Vášáryová, Roman Luknár, Jan Hrušínský, Jiří Macháček, Michaela Mrvíková, Adam Mišík (více)Obsahy(1)
Film vypráví o věčném rozporu mezi rozumem a citem, o dvou podobách lásky, duchovní a tělesné, o možnosti přátelství mezi mužem a ženou, tak, jak o ní píše ve své stejnojmenné básni Robert Graves. Tvůrci přiznávají, že jeho příběh je tak trochu "červenou knihovnou", že základní téma je jakoby z románu pro služky. Avšak podle scenáristy je to jen "ironické východisko", protože životní situace filmové postavy je vážná a plyne z ní řada paradoxních situací, které jsou tragické i zábavné a inklinují k černému humoru. Režisér Hřebejk a scenárista Jarchovský tentokrát zvolili syrové vyprávění v příběhu mladé ženy, která prožívá ne příliš šťastné manželství s drsným mužem, když potká jeho andělský protiklad, staršího emigranta. Seznámí se s ním přičiněním manželovy nelegální činnosti. Zatímco muž sedí ve vězení, žena odjíždí i s dětmi a novým přítelem do Itálie. Ale vztahy nejsou jednoduché, ani jejich řešení. Po mužově propuštění z vězení a po smrti své matky se i žena s dětmi vrací domů... Vedle hlavních rolí milostného trojúhelníku v podání A. Geislerové, J. Abrháma a R. Luknára ve filmu podaly výborné výkony J. Brejchová a E. Vášáryová (matka a tchyně), kterým skvěle sekundoval J. Schmitzer (manžel hrdinčiny matky). (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (530)
Houpoučká červená knihovna, ovšem neuvěřutelně silná v kramflecích, co se vizuální stránky týče. Poměr dějových (ukecaných) a nedějových (obrazových) pasáží je přibližně 50:50 a nutno podotknout, že ty druhé jsou doslova dechberoucí. Aňa není špatná, Abrhám a Brejchová jsou skvělí, Schmitzer vydělává, Roman Luknár je zde spíše do počtu, Vašáryová je bohužel nesnesitelná. Filmu by rozhodně prospělo rychejší tempo. Nicméně Hřebejk to ustál se ctí. PS: Geislerová JE krásná! ()
DVD/// Obsazení 8/10 Děj 6/10 Hudba 8/10 Kamera 6/10/// PLUS: herecky skvěle zahrané (Brejchová,Vášáryová), sexuálně odvážné (Luknár, Geislerová), stejně tak i ostatní herci předvádí možná své maximum, romantika mezi Geislerovou a Abrhámem krásně funguje, líbilo se mi jak v závěru Abrhám převezl Macháčka s Hrušínským a také jsem se občas zasmál MÍNUS: najdeme tu výrazně negativní postavy a celková atmosféra je nepříjemná/// Shrnutí: Na tento film jsem si strašně těžko zvykal. Většina postav je krajně nesympatických. Ona Kráska v nesnázích má spíš smůlu na rodinné vztahy a manžela. Děti, kteří jsou v tom nevinně a přitom to nejvíc odnášejí. Do toho je tu kontrast skoro pohádkové bytosti (Abrhám - jako bych se v něm našel) a strýce (Jiří Schmitzer), jehož postava je asi ta nejhorší, co jsem v české tvorbě viděl - fakt nechutnej, slyzkej parchant, kterého musí trpěl celá rodina, protože ho trpí jeho družka (maminka Krásky). Prostě houšť negativních a záporných postav na daleko menší skupinku těch kladných nebo normálních. Závěr končí otevřeným happendem a Abrhám má stále své kouzlo./// Celkem 68%/// ()
Romantický, v podstatě až červenoknižní námět dokázal Hřebejkův tým dovést do plnokrevného díla, v němž sice ne zcela ladí hudební motivy (Radůza a Irglová se opravdu mohou jen těžko snést jako sourodý celek) , ale klady drtivě převládají. Promyšlená kompozice, dějová linka vedená tak, aby dávala co nejvíce prostoru pro souhrnné, zpravidla v nepřímé formě podávané charakteristiky hlavních postav i nosných scén spolu s dech beroucími výkony herců v rolích hlavních postav filmu: platí to stejnou měrou nejen o Schmitzerovi, ale i o Vášáryové (je k neuvěření, zvážím-li, že v době natáčení jí bylo 62-63 let, vypadá neobyčejně mladistvě jako vnadná čtyřicátnice), Brejchové, Geislerové i Abrhámovi, jehož exilový Čech je přímo svodem prvorepublikové elegance, švihu, dvornosti i nezbytné razance a taktu. Za nejsilnější stránku filmu však považuji za en passant zachycenou odvrácenou tvář polistopadového Česka, jeho čecháčkovskou nenažranost a sprostotu; ne ve výkonech, ale ve scénaristickém režijním pojednání tu zvlášť záporně "vynikají" osobnosti evangelického kněze i velmi samorostlého šupáka-realitního agenta. Laskominovou záležitostí je naprosto neschematická postava Richard Hrstka, jehož psychologii, téměř opilecky se potácející na hranicích lidské slušnosti, sprosťáctví a lidské malosti, zvládl Schmitzer se záviděníhodnou bravurou a viditelnou chutí a radostí z hraní a ze získání této vděčné role. Klidný, jakoby nezúčastněný, téměř reportážní pohled autorského týmu i nenápadně nenásilné plynutí děje povyšují KRÁSKU do nezvykle vysoké úrovně; v každém případě máme co do činění s jedním z nejzdařilejších - ale také nejhlubších polistopadových filmů ze současnosti vůbec. ()
Presné zobrazenie českého národného charakteru. Chápem, že do zrkadla sa zle pozerá. Avšak také všeobecné kurevstvo, šmelina, závisť a chladné rodinné vzťahy sú našim západným bratom i sestrám všeobecne dosť blízke. Preto také ostré odsudky filmu - že o ničom, podpriemerné a trapné. Naopak: skoro o všetkom a veľmi výstižne. Nudné? Vôbec! Trápne? Áno - v takom tom pozorovacom zmysle skúmania hmýrenia sa ľudského hmyzu.. ()
Každej se z toho Hřebejka může zesrat, přitom mi ty jeho filmy přijdou fakt dobrý! Dialogy jsou výstižný, většina herců velmi dobrá (Schmitzer tady přímo geniální) a samotný děj je slušný a zajímavý! Hřebejk očividně začíná být vážnější a snaží se z diváků ždímat dojetí, což se už od Horem Pádem projevuje častýma souhrnýma sestřihama většiny postav a jejich konání za zvuků nějaké příjemné smutné písničky! Ale mně to nevadí, já se dojímám rád a přehnaně nucené mi to nepřipadá! Že je většina jeho filmů na jedno brdo? Formou ano, žánrem ano, ale je to prostě o něčem jiným! Já se u jeho filmů zatím vždycky dobře pobavil a celkově nechápu vůči němu tu averzi ve zdejších řadách! 8/10 ()
Galerie (54)
Zajímavosti (16)
- Ve scéně, kdy Jarda (Roman Luknár) ukazuje Marcele (Aňa Geislerová) auto - veterána, které opravuje, je vidět v odrazu okna kameraman se zvukařem. (Marsik)
- Roman Luknár (Jarda Čmolík) řekl: "U Krásky jsem měl poprvé pocit, že nehraju. Honza vás dovede přivést do takové atmosféry, že si o tom spolu popovídáte - jaký je to člověk, v jaké je situaci, jaké má vztahy s tím a tím - že pak jdete a jakoby mimoděk to zahrajete. Já nad tím, jestli mám bejt blbej nebo inteligentní, nepřemýšlím. Když o té postavy vím, kdo to je, v jakém prostředí se nachází, tak jenom jednoduše zalistuji v paměti a najdu něco, co jsem sám zažil, někoho, koho jsem znal - jak chodil, jak se tvářil, jaké měl myšlení... Díky svým začátkům ve Španělsku jsem potkal spoustu úžasných typů, které se dají využít jak ve filmu, tak v divadle. A ještě jedna věc je Hřebejka důležitá: Jarchoň. Jeho scénář čtete hezky a uvolněně jako knížku, ale není to žádný ješita, který by se rozčiloval, když řeknete 'ty a já' místo 'já a ty', naopak. U Hřebejků jsou všichni otevření a přístupní." (NIRO)
- Na konci tohoto filmu při závěrečných titulcích hraje píseň „Lies“ od Glena Hansarda vyskytující se ve filmu Once (2007). (Emo-haunter)
Reklama