Mrtvá nevěsta Tima Burtona

Nádherný počin, plný patrične morbídneho zmyslu pre humor. Okorenený romantikou, muzikálom, Edgarom Allanom Poeom i otravnými červíkmi, mrviacimi sa v hlavách hnilých sexi neviest. Vysoká galéria podporných postavičiek si získa vaše srdce. Raz sa Burton presťahuje do Holandska a vezme si za ženu Helenu Bonham Carterovú a Johnnyho Deppa. (13.09.2006)

Tim Burton to dokázal, minulý rok jsme mohli být svědky příchodu dvou dokonalých filmů na stříbrná plátna, které spojuje právě jeho jméno na režisérské stoličce. Ten druhý, Mrtvá nevěsta, je originálním muzikálem zdařile kombinujícím komediální a hororové prvky. Výsledný mix však není nesmyslný, jak by se mohlo zdát, ale právě naopak. Netradičný námět, který by sám o sobě vydal spíše na jednu krátkou epizodu hororového seriálu je brilantním způsobem rozpracován v celovečerní film, a rozhodně k tomu nedošlo nastavováním kaše. Příběh se odehrává v utopickém světě, kde je život chápán jiným způsobem, než jak je tomu zvykem. Dostáváme se do Země živých, která je až příliš fádní a život si v ní plyne stále stejným směrem, a Země mrtvých, která je jejím pravým opakem. Tento kontrast však není jen pouho pouhou kulisou, ale důležitým prvkem příběhu, neboť hlavní hrdina je nucen vybrat si, ve kterém světě bude chtít nakonec zůstat. Diváka si však film získá spíše vynikající výtvarnou stylizací a perfektním hudebním doprovodem Burtonova dvorního skladatele Dannyho Elfmana, který dodává většině scén ten pravý ''šmrnc''. Rozhodně nejkrásnější pohádka, jaká kdy byla natočena. (07.04.2006)

Nemám co vytknout. Už od Vincenta jsem z Burtonovské animace naprosto na větvi, v tom nejlepším slova smyslu. Zkrátka když si sedím na tomhle konári, je mi dobre. A když se k tomu všemu přidá příběh přesně v duchu pohádek staré doby (to jest správně děsivých), vkusně se namíchá hustá náplň humoru, který si Burton schovává v rukávu ještě od Beetlejuice, všechno se zalije polevou medových hlásků takových herců (obzvlášť R. E. Grant si musel svoji roli užívat) a symfonický démonolog Danny Elfman si k tomu zakomponuje s rozpětím od lyrických zamilovaných témat až po svižné swingové číslo, může mě rozesmutnit snad jenom krátká stopáž - těch 78 minut uteče jako voda. And now...play dead! Wrraf?:) (02.02.2006)

Viktoriánský loutkový duchařský příběh vytváří dostatečný prostor milovanému excentrikovi Timu Burtonovi, který opět využil SPOLEHLIVÝCH služeb Johnnyho Deppa a svěřil mu ústřední (hlasový) part nesmělého Victora v love story pro celou rodinu. Láska na první pohled se totiž projeví již u prvního setkání u klavíru a mladý (snoubenecký) pár tak již nemusí litovat toho, že jde o smluvený sňatek jejich bez výjimky hamižných rodičů. Nešikovný (a typicky burtonovský) Viktor ovšem shodou „nešťastných“ náhod navléká svatební prsten jiné nevěstě a ocitá se v Zemi mrtvých. Což je zejména pro diváka obohacujícím prvkem, jelikož zachmuřený reálný svět plný šedi (pro Burtona typicky satirický) střídá podivně veselý svět kostlivců a temperamentních slečen. Výtvarné pojetí je naprosto dokonalé, hudební ladění taktéž, i když oproti nepříliš chytlavým muzikálovým výstupům mě více zaujaly ty klavírní, při čemž u prvního se Victor zamiluje do své doposud neviděné snoubenky a u toho druhého mu podlehne zklamaná Mrtvá nevěsta. Propůjčené hlasy jsou do jednoho bezchybné, přesto musím smeknout před Johnny Deppem, který se rád transformuje do bizardních postav a jeho/Victorův hlas je skvostný!! (05.11.2006)

Nádherně ztvárněná fascinace smrtí, ke které se sám Burton doznává jako k jednomu z velkých témat své tvorby. Mrtvá nevěsta je dekadentní pohádkou, kterou jakoby odrodila baudelairovská estetika hnusu, zároveň požehnaná typickou Burtonovou cituplností a empatií. Výsledkem je výtvarně neobyčejně zralý snímek, kterému obrovský kus práce odvádí famózní hudba Danny Elfmana, výteční herci, kteří dávají postavám duši a samozřejmě padnoucí legendistický příběh, který si Burton vyložil po svém – až kabaretním žonglem s různými žánry. Možná je trochu nespravedlivé pomíjet Mika Johnsona, ale Mrtvá nevěsta je Burtonova družka až za hrob, dýchá to z každého detailu, z každého precizního slovního i vizuálního gagu, z pitoresknosti míst, z typického sousedství světa racionality a iracionality, na jejichž pomezí nachází hrdina své pravé já. Je to film poetický, strhující, překrásný... A nemá slabého místa, pokud tedy člověk přijme trochu konveční konec. (28.11.2005)