Francouzská spojka II

„Francúzske spojenie (II.)” medzi Marseille a New Yorkom, sprostredkováva za americkú stranu → absolútne (ne)ohrozený detektív Jimmy "Pepek" (námorník) Doyle, že zase pre zmenu za domácich kope → anglicky hovoriaci inšpektor Henri Barthélémy, pričom príchod Američana do Massalie, je celkom prozaický, keďže mu minule → obávaný drogový priekupník Alain Charnier, nielenže ubzikol, z čoho automaticky vznikli i ďalšie, početnejšie problémy, no súčasne sa niekde v tomto prímorskom prostredí znovu tento "slizký grázel" nachádza, a práve preto by ho najradšej (i)hneď vystopoval, ale najmä ho navždy poslal do »večných lovísk«, čím by mal snáď konečne dušu i srdce na mieste, no nie je to vari tá úplne najskutočnejšia pravda, akú by si mohol každý, povedzme trochu - viacej (po)čestnejší policajt želať, všakže, dobre vravím ? No, súčasne podotýkam i to, že nič nie je také obzvlášť jednoduché, ako by to na prvý pohľad mohlo vypadať. Vysvetlím... Totižto, Pepkovi nechávajú príliš veľkú voľnosť, a tak si ho skôr, či neskôr, „dokonca myšiak ("Jerry") i sám nájde, keď kocúrovi ("Tomovi"), sa táto konštelácia, asi pozdávať bohvieako nebude” , čo je mimochodom ďalšia hmatateľná rana pod pás, ako sa nasledujúce udalosti vyvíjajú v neprospech fízla, ktorého najprv unesú, neskoršie nadopujú samým « kakaom » , potom sa ho zbavia, ako prašivého psa, aby nakoniec → podstúpil mimoriadne drsnú odvykačku, kedy si už divák normálne myslí: „Toto musí byť hádam jeho definitívny koniec ?!” To sa ešte i patrične uvidí, alebo „kiežby i na psa prišiel (niekedy) mráz” ? / Nie som extra spokojný so sequelom "French Connection II" z roku 1975, ktorý bohužiaľ svojmu predchodcovi nesiaha takmer ani po členky, ak mám byť teraz úprimný. Môžem pôsobiť akosi (nad)štandardne-kriticky, no nedokážem si vôbec pomôcť, ako Frankenheimerov film → na mňa väčšinou pôsobil, ako trebárs nejaký nevydarený mix rôznych žánrov s hluchými miestami, a to najmä vo svojej prvej polovici, ktorých bolo vskutku naozaj neúrekom. Protagonista neustále len kamsi po uliciach pobehoval, ako dajaký splašený kôň, aby neskôr zasa strašne vrešťal, ako zmyslov zbavený, z čoho som začínal byť už extrémne unavený. Našťastie sa celkové dojmy postupne vylepšili, ale konečné → (pred)finále, je veľmi slabou satisfakciou na to, aby som mohol skonštatovať, že snímok stojí za pozretie. Všetko, čo mal originál, kópii už sakramentsky chýba ! Z určitej časti sa jedná o filmový chaos ! A Hackmanovi táto rola nesadla, čiže sa mu nepodarilo znova vkročiť do tej istej rieky. (31.08.2021)

Až neuvěřitelně špatné pokračování. Zatímco v prvním senzačním díle byl Pepek nehorázný frajer tady je spíše troska. Frankenheimer se koncentruje na samotnou hlavní postavu a opomíjí dějovou linii. Dlouhé utahané scény léčení Doyla z drogové závislosti, vyprávění o baseballu. Parťáka Roye Scheidera tu střídá nevýrazný Fresson. Charisma a potenciál Fernanda Reyeho(Charnier)absolutně nevyužit. Hodně slabý odvar a jedno z nejhorších pokračování filmové histore. Průměr...5/10 (13.03.2010)

Skvělé pokračování legendárního kriminálního trháku Francouzská spojka. V hlavní roli komisaře Pepka Doyla opět Gene Hackman. Režie se tentokrát ujal John Frankenheimer a myslím, že se mu jeho dílo velice povedlo. Scénář opět velice dobrý se skvělými hláškami. Kamera jako v prvním díle výtečná. Hudba jako v prvním díle nic moc, střih a zvuk dobré. Kromě hlavního Gena Hackmana se ve filmu objevil opět skvělý Fernando Rey v roli zločince Charniera. Nejlepší scéna je podle mě scéna finální. U mě čtyři krásné hvězdičky. (25.03.2017)

Místy mi přišlo, že ten snímek prostě nemá žádné tempo, jako kdyby se vlekl a nikam nesměřoval. Gene Hackman předvádí výborný výkon, jako kdyby celý film byl o něm a jeho postavě, ne o tom, že se zde řeší nějaký případ, jehož vyústění mě ani nijak moc nezajímalo. První film mě úplně neodrovnal, ale přece jen je v porovnání s tímto výrazně lepší. (26.05.2016)

Dvojka malinko trpí na pár úrovních. Zaprvé mi scházela přítomnost Roye Scheidera. Fakticky si s Hackmanem rozuměl, takže tohle zamrzí jako problém číslo 1. A jako druhý neduh vidím, že mě zápletka nedokázala tak strhnout. Jasně, sledovat Hackmana závislého na heroinu a pak jeho dlouhou odvykací kůru mělo něco do sebe (ten chlap je herecké zvíře!), ale nějak jsem postrádal hlavní příběhovou linku, jež díky tomu šla do pozadí. Na druhou stranu, rozhodně Frankenheimer za kamerou nevyhořel. Sice už jsme nebyli svědky strhující honičky v retro autíčkách, ale jeho naturalisticky pojatý závěr, kdy Pepek Doyle stíhal hlavního padoucha a zadýchával se u toho, to docela bralo dech, to přiznávám...Zejména ty sekvence nabízející záběry z první osoby...Takže vlastně i druhý díl těžil z nestandardní práce s kamerou. A samotný závěr vyloženě satisfakční. Za mě dávám 6,5/10 (07.09.2023)