Základní instinkt 2

Základní instinkt jsem koupila v trafice v domění, že jde o první díl. Zklamání se dostavilo vzápětí. Úvodní scéna je výborná a zavádějící, protože ve vás navodí pocit dobrého filmu. Ten se ovšem nedostaví. Místo něj jsme nuceni čučet, kterak stará Sharon balí nějakýho duševně omezenýho knihovníka. Nikdy bych nevěřila, že někdy v duchu vykřiknu: Vrať se Douglasi, vrať se! Základní instinkt je prostě jeden, nechápu, proč se pokračování vůbec po tak dlouhé době zrealizovalo, a to naprosto zbytečně. Nepřináši nic nového, spíš hází špínu na vynikající první díl. (20.02.2008)

Základní problém Základního instinktu 2 není pouze jistá, kulantně řečeno nevkusná přezrálost hlavní femme fatale (jistě, Sharon Stone je stále velmi půvabná a elegantní žena, ale na sexuálního predátora tohoto ražení už prostě nemá věk), ale především může za jeho špatnost celková příběhová plochost a bezvýraznost tvůrčího přístupu. Je zde patrné fundamentální nepochopení mechanismů, jež dělaly z jedničky tak skvělý film. Jistě, hlavní linka je stále stejná – muž je neodolatelně přitahován ženou, u níž je až znepokojivě vysoká pravděpodobnost, že je to psychopatická vražedkyně – což se ostatně stává průměrnému muži minimálně třikrát za život (tedy ne, že bychom se nutně museli všichni zaláskovat do sériového vraha, ale ženy, jež nám mohou velmi snadno zničit život, jsou pro nás extrémně neodolatelné). Jenže pro Verhoevena byla tato nezdravá (a nepochopitelná) masochistická tendence pouhým začátkem práce s divákem, s napětím v důmyslné hře na kočku a myš, přičemž mnohdy nebylo vůbec zřejmé, kdo že je vlastně tou kočkou a kdo myší. Krom vytvoření extrémně husté a hutné atmosféry, přeplněné živočišností, kopulací a smrtí, bylo v jedničce hrozně důležité neustálé matení a balamucení diváka – ten si nikdy nebyl jistý, zda je Sharon vrah či ne, zda ji Douglas zavře nebo se s ní vyspí, co jen bude u Douglase silnější, jestli jeho rozum nebo jeho... hm, no prostě ten druhý nejmenovaný orgán. Všechna ta hromada napětí, strachu, vzrušení, potu, mrazení v zádech a nekonečné nejistoty dělala ze Základního instinktu film, jež je dodnes jedním z nejlepších thrillerů vůbec. A všechno tohle druhému dílu chybí. Divák už od začátku ví, co je Sharon zač, takže žádné napětí se nekoná, druhak zde chybí sympatický hrdina, s kterým by se člověk mohl sžít a pochopit jeho chápání (a na němž by mu tím pádem i záleželo) a ke všemu film jako takový postrádá jakékoliv charisma nebo atmosféru. (22.04.2018)

Myslím si, že kdyby nešlo o pokračování tak zásadního filmu, šlo by hodnocení o něco nahoru. Producentští veteráni Mario Kassar a Andrew Vajna oprášili neoprášitelné a vznikl minimálně podivný spletenec, který překvapivě rychle začne uspávat. Napětí mezi Catherine Tramell a psychoanalytikem Glassem (zcela jalový a hereckými geny nepolíbený David Morrissey) je v úvodních pasážích slušné, s přibývajícím časem a stále tupějším scénářem ale kouzlo vyprchá a pod nohy svým hrdinům hází scénárista pořádné klády. A do úst jen nezáživné plkání. Sic má Sharon Stone ve filmu jen omezený rejstřík svůdných pohledů a naaranžovaných vstupů do záběrů, tak má tahle ženská pořád šťávu, že by utahala i fotbalovou jedenáctku. Přídomek sexuálního symbolu tady pořád funguje (i když s pomocí botoxových injekcí)!! Škoda jen, že si stejnou roli chtěla zopakovat. Nenašla totiž nejen pořádnou látku pro svoji provokující manipulátorku, ale ani schopného režiséra (pokud si to nemyslíte o rutinním Caton-Jonesovi), který by se alespoň jen přiblížil hutné atmosféře a dynamice prvního dílu. Jen nahodile předhazuje scény, aby tu a tam mohl ukázat nějakou tu bradavku a v závěru vše shodit v jeden velký žert!! (13.11.2007)

Občas se podaří natočit skvělý film z něčeho, co na první pohled nepůsobilo žádným zázrakem. Šťastnou symbiózu všech prvků z "jedničky" se tvůrci pokusili zopakovat při dlouho očekávaném pokračování, které však vzniklo naprosto zbytečně. Prostě to nefunguje, což nezachrání ani sexuální povídání promíchané se sexuálním dováděním a rádoby rafinovaným dějem. (30.11.2008)

Hehehe. Eroticko-thrillerový ekvivalent kung-fu filmu. Všetok "dej" a dialógy slúžia len na to, aby preklenuli čas medzi "šteklivými" scénami. Avšak kým aj v priemernom kung-fu filme sa po dávke kecov dočkáme nejakej obstojnej bitky, tu dostaneme len trocha tej vyretušovanej a silikónovej Sharon, ktorá chce, aby sa jej nejaký plešatý blbeček, čo Michaelovi Douglasovi nesiaha ani po členky, vystriekal do úst. Nič proti sexu s MILF-kami, ale keď už, radšej si dám Stiflerovu mámu. (31.12.2008)