Území strachu

U textilky řádí vrah žen. V jednom případě mu to vyšlo a v tom druhém oběť útok přežila. Všichni soudruzi jsou podezřelí. Vrahem je však jen jeden a není to soudruh zahradník. A hlavně má motiv jako hrom. Vyšetřující kapitán Antonína Molčíka a poručík Oldřicha Víznera jsou tím lepším, co tahle (o něco méně) socialistická televizní krimi nabízí a dostávají větší prostor než Jan Přeučil, kvůli kterému byl film zařazen po cyklu Neobyčejné životy, který byl věnován právě jemu. Hrál inženýra s tak trochu tajemnou minulostí. Moc se tady nesoudruhovalo, zato tady byla "esenbácká" volha, Husák, nikoliv na provázku, nýbrž visící na zdi a snaha o dusnější atmosféru. První vražda Steinmasslové nic extra, druhá byla socialistickou variací na Vřískot, ale napadená to rozchodila. Vražd už nepřibývalo, tak nějak se to vleklo, a kdo je vrah bylo postupem času lehké uhádnout. Přechody z exteriérů do okatých studiových interiérů hodně rozmělnily tempo. Jednoznačným plusem je méně zprofanované herecké obsazení, z něhož nejlépe své party zužitkovali vyšetřováci. Poctivá česká tv krimi, která kupodivu není až tak zatížená dobou, a jako by jí měla chvílemi plné spartakiádní cvičky. Zajímalo mě jen, kdo je vrah, a jestli ho uhodnu. Uhodnuto a jednou stačilo vidět. Případná repríza nehrozí. 40% (08.08.2012)

Hned při vraždě jsem si vzpoměl, že už jsem to kdysi viděl, bohužel nebo spíše bohudík už jsem si nevzpoměl, kdo je vrahem, jen si pamatuji, že bych do tý lesní cestičky nešel večer ani za milion. Docela dobrý na jeden pokuk a škoda, že se Zuzana Schulzová z našeho filmu po revoluci vytratila. Není první hezká ženská co takhle po anglicku zmizela a jednoho to sere. (02.12.2018)

V úvodu řeknu to, že jsem nepochopil informaci v zajímavostech, kde se píše, že si zavražděnou manželku zahrála Milena Steinmasslová na pár sekund ležící ve sněhu. Tak já bych to s dovolením opravil. Výše uvedená herečka hrála ve filmu od první minuty, když opouštěla podnik, prošla vrátnicí a následně byla uškrcena. A tak do zajímavostí patří jen to, že krátce po zabití se jí různě leskne v očích, to asi osvětlovači hrají s divákem hru a když je pak nalezena mrtvá, tak viditelně dýchá. Jinak se jedná o dost průměrnou kriminálku, kde všechny důležité aspekty hrají hlavní roli ve výsleších, což je vidět hlavně v závěru, kdy se pouze střídají podezřelí a mění se čas na hodinách. Kriminalisté působí zoufalým dojmem, ale vlastně má jít o jakousi rekapitulaci pro diváka, aby si stihnul tipnout vraha podobně jako v Hříchy pro pátera Knoxe nebo Hříchy pro diváky detektivek. Přitom na úplném konci Antonín Molčík tvrdí, že vrahovo jméno od jisté doby začal tušit. (01.10.2020)

Detektivka, která nebyla vůbec špatná. V rámci mantinelů, daných dobou plnila veškeré požadavky žánru, netrpěla nelogičnostmi a přitom měla překvapivé rozuzlení, ideologie žádná, naopak několik postřehů, ukazujících realitu pozdně reálného socializmu ve vší nahotě včetně nevábného prostředí a přinášející i jednu ne zcela špatnou myšlenku. Jak potrestat toho, kdo svým sobeckým a bezohledným chováním zavinil zločin, ale přitom ho nespáchal a paragrafy na jeho chování prostě neexistují? Tohle je problém poněkud obecnější a je pozoruhodné, že podobné otázky se vyskytnou spíše v okrajových žánrech, než v té takzvaně "velké" filmařině. Tam se naopak řeší abnormality nebo vykonstruované a nafouknuté prkotiny....kromě solidních výkonů v rámci slušného zobrazení (jehož tradiční síla je ve vedlejších postavách) mně v dobrém zaujala Zuzana Schulzová, kterou jsme bohužel neměli možnost moc často na obrazovce nebo plátně vídat a naopak směšně působil Oldřich Vízner. A ty jeho boty, to byla síla......ale jinak hodně dobrý. (16.11.2015)

No tak mně to i na tu dobu přišlo jako dost hustá nuda. Pan Molčík byl vždycky céčkový herec i na divadle a i tady je to vidět, přijde mi bez chuti a bez zápachu a bez výrazu (možná se snaží dělat to, co Gabin či Hrušínský, tedy zdánlivě nedělat mimikou nic a přesto být výrazný herec, ale každému není dáno). Přeučil je roztomilý chlípník, budiž, Syslová není špatná herečka, naopak, ale je jí tam poměrně málo. Jiří Schwarz je tragický herec, viz jeho Mácha, prostě hezkej kluk, ale herec nic. Tady tupě kouká a snaží se vypadat hluboce. Vízner nemá moc prostoru kromě toho že se sází 100:1 nebo kolik a jen tak přechází. Vyšetřování se tak postupně plácá od jednoho k druhému (což je možná reálný postup, nevím) až zbude nakonec správné odhalení. Nějaké dějové zvraty a podobně nikde. Schwarzova manželka (Zuzana Schulzová) je odhalena do košilky pěkně, ale krátce na to, abych dal více. No a narážky na realitu, o kterých se kolega Pohrobek zmiňuje, to tedy podle mne vůbec ne, byl rok 1986, kdy už se dalo daleko více. Jiří Bednář (mimochodem taky zamlada krásnej chlap , který pak herectví omezil a spíše manažoval) i Karel Štorkán byli zkušení autoři a dávali si velikánský pozor, aby náhodou nenapsali něco, s čím by měli sebemenší problém. Nevyčítám jim to, ale odvážná kritika společnosti tady podle mne zcela absentuje - to, že některé zboží není to se smělo, protože za to mohly nedostatky v zásobování apod.Není to podstatné pro tu inscenaci, ale aby se nevyvolával pocit odvážnosti tam, kde nebyl. (22.05.2011)