Sekretářka

James Spader jindy není zrovna můj šálek kávy. Ledaže by mi tu kávu uvařila sekretářka v rozpuku, patřičně submisivní a vnitřně nejistá, tím víc vzrušující šťabajzna. Což tento případ je. V jiných filmech pro mě vždy poněkud slizký (navíc bohužel jen amatérsky) a vnitřně rozháraný James Spader dostal tentokrát roli, která mu sedla jak prdel na hrnec. A šťastně vzlykající Maggie Gyllenhaal byla prostě k sežrání. Tu bych z fleku zaměstnal jako sekretářku i já! Tedy, pokud bych v mládí místo učení nevyrýval do školních lavic kosočtverce a měl nyní vlastní firmu :-). Milý film o lásce, která by asi měla i trochu bolet. Film pro každou romantickou duši, které se nebojí nějakého toho plácnutí přes zadeček, popřípadě sexu v lese, připoutaná ke stromu. (10.12.2012)

Málokdy se stává, aby z postav na plátně bylo cítit, že ví víc, než divák v sále tuší (alespoň "normálně" orientovaný divák). Tady se to hercům opravdu povedlo (Maggie Gyllenhaal je ve své roli mimořádně přesvědčivá), i když možná trochu na úkor právě toho "diváka normaláka". Asi by filmu prospěla i o něco kratší stopáž (hranice 90 minut by podle mne měla být nepřekročitelná). Režisér ale tak těžké téma, snadno zneužitelné pro laciný humor, perfektně vybalancoval někde mezi komedií a dramatem. Ještě musím zmínit jeho cit pro výběr hudby (použil málokdy ve filmech slýchané, ale skvělé a stylové kapely jako jsou například The Faint nebo Cake) A pro Cohenovu píseň "I'm your man" snad nelze ani vybrat příhodnější film... (20.05.2004)

Proč jsem, sakra, toho tolik slýchal a četl o knižní i filmové verzi Padesáti odstínů šedi (tak mě napadá, vlastně příznačný název, protože to je jen monotónní šeď bez jiskry - obzvláště po srovnání s tímhle prakticky ve všech ohledech) a o tomhle filmu jsem dosud neslyšel ani slovo? Buď ho autorka 50OŠ viděla a neuměle obšlehla nebo by ho měla vidět, aby věděla, jak to má vypadat. Skvěle napsaný a ještě lépe odehraný příběh. Líbila se mi decentnost jak příběhové linie, tak filmu jako celku, o to více pak vystupují vypjaté scény (ta první s plácáním přes zadek je grandiózní, musí se nechat, že podstatu věci v ní vystihli parádně). Maggie je výborná herečka a tohle je její nejlepší role, v níž jsem jí zatím viděl. Úplně jsem chápal a věřil co prožívá. Spader, ač má s rolemi ve filmech o trochu netradiční sexualitě zkušenosti minimálně od Sex, lži a video, mi tu zpočátku nesedl, ale nakonec se rozjel i on. Dokázal bych si představit i trošku jiný, respektive jinak podaný konec (v podstatě stejně happy), ale i tak to tenhle moc nenarušuje. Je to silné, je to procítěné, je to hluboké, je to zábavné. Hudba mého oblíbeného Badalamentiho je pak již jen milý bonus. (13.01.2016)

Myslela jsem, že podobně, jako mě James Spader svou postavou uchvátil ve Sex, lži a video, bude tomu tak i v jeho právní kanceláři. Jenže tou fascinující postavou pro mě v tomto případě není James. Tak, jako jsou výrazné jeho červené zvýrazňovače, kterými rád zakroužkovává překlepy v obchodních dopisech své sekretářky, je to právě ona, kdo je tím výrazným a zářícím "klenotem", který celému snímku vévodí. Ta ženská polovina hereckého dua sourozenců Gyllenhaalových. Maggie Gyllenhaal. Její zvláštní a vysoce osobitá tvář je pro mě v jistém směru mnohem více přitažlivější a zajímavější než celé plejády stereotypně vypadajících Hollywoodských "krasavic." A v této roli mladé, trpící dívky s jistými duševními "odchylkami", Lee Holloway, která při sobě vždy nosí výbavu se "sebezničujícím" nářadíčkem, je jednoduše úžasná. Spousta lidí jistě zná tu nesnesitelnou bolest, kterou uvnitř sebe dusíme a která nás ničí. A spousta lidí jistě ví, že jediná možnost, jak se s ní dokáží alespoň na chvíli vypořádat, přemoci ji, je jiná, fyzická bolest. Ta jediná dokáže někdy utišit a přehlušit tu naši vnitřní bolest, která nás trhá a rozervává. Je to zvrácené a sadistické? Neřekla bych. Je to spíše pro mnohé jako jediný možný lék... (17.10.2011)

Čo je normálne ? Kto na to pozná odpoveď ? Majú tí, ktorých konzervatívnejší z nás bez mihnutia oka označia za úchylákov právo na lásku ? Tak tento film sa snaží dať odpoveď na tieto otázky. A celkom dobre mu to ide. Dominantno - submisívny vzťah šéfa a sekretárky je riešený celkom hravou a zábavnou formou, pričom len vyvaľujete oči nad originalitou scenára, i keď je jasné, že sa rúti k happyendu. Spaderova postava je prototypom "nestability" vyvierajúcej z jeho odlišnosti a následnej frustrácie z vedomia tejto odlišnosti, Gyllenhaalovej Lee je zas zo začiatku zakríknutá, neskôr sebavedomá "otrokyňa" a práve jej premena je na jej výkone tým najfascinujúcejším. Film som možno trochu (asi o pol*) nadhodnotil, ale vôbec mi to nevadí lebo takéto filmy nevidieť každý deň. 10/10 (07.03.2005)