Noroi

Film, kde se mi potajmu do lebky vluzuje pocit, že ještě kousek a vyděsí mě i nečekaně nasnímaný slunečný rozbřesk, je blaženstvím nebeským. Noroi takový je. A to ani těch střívek tolik nevyhřezlo. Japonci jsou zvláštní živočišný druh. Někdy mám pocit, že jejich úrovně budeme, my, západní civilizace, dosahovat ještě dlouho a stejně nedosáhneme. Prostě Japonci - něco, co by se mělo kamenovat za dokonalost. (03.06.2011)

Začátek mi dost připomněl "dokument" EL CHUPACABRA od Troma studios (viz. chlápek navlečený v alobalu), ale s přibývajíci stopáží atmosféra houstla jako omáčka, která se nechá přes noc v ledničce. Chtě nechtě jsem se do příběhu zažral a určitě se mi líbí, jakým způsobem Shiraishi předkládá divákovi jednotlivé záběry a indicie, které až v samotném závěru do sebe zapadnou. NOROI se hravě slavnějšímu THE BLAIR WITCH PROJECT vyrovná a leckdy ho i překonává (viz.noční scéna v lese). Není moc horrorově laděných snímků, které by dokázaly diváka bavit po celých 115 minut. NOROI se to podařilo skvělým způsobem. (06.10.2007)

Mistrně, ač zdánlivě navodile nastíněné prostředí, vytvářené útržkovitou linií děje, která se může prezentovat zprvu nelogická, ale postupně se hlouběji dostává k samému jádru.. A náhle jako taková skládačka, jejíž každá určitá část přesně zapadá do sebe, vznikne jednotný obrazový celek, natolik dokonalý, že jakýkoli nepatrný úlomek by zapříčinil jeho nenávratné zborcení.. Možná je všemu, ale jinak..trochu tápu. Pouhý klam, nebo čirá realita? Jak šibalsky si to s námi zahráváš Kôji Shiraishi! (09.10.2009)

Námět je skvělý a polodokumentární styl mám rád, ale radši bych tenhle film viděl jako předělávku u Amíku. Tohle asijské provedení mi přišlo celkem směšné a nudné, dost často jsem se smál, a když se u hororu smějete je něco špatně ,-) Hlavně ten pan Hori v té "dost cool" alobalové bundě mi přišel dost směšný, ale slušelo mu to :) Musím ale hvězdičku přidat za posledních pět minut, to jsem si opravdu kousal nehty i na nohou. (28.11.2009)

Ty Japonci vážně potěší a občas ještě dost překvapí. Už se skoro stává tradicí, že moderní horror, který mě dokáže vyděsit, zpravidla pochází z Asie. Spousta lidí to asi určitě bude přirovnávat k Blair Witch, ale aby bylo jasno – takhle měla Blair Witch působit, měla, jenže, dobře čistě subjektivně na mně, nepůsobila ani za mák a tomuhle nesahá ani po kolena. Ale Noroi mě rozválcovalo. Skvělá atmosféra, jsem rád, že jsem si to nepouštěl na noční. To bych se asi pokakal. Také je to první film co jsem viděl, kde tzv. hand cam styl snímání (a že ho zrovna nemusím) má své opodstatnění a kde byl uveden v dokonalost. V Noroi vůbec nepůsobí jako rušivý element, naopak, na budování atmosféry se podílí obrovskou měrou. Příběh a zápletka sice „typicky“ asijská, ale ten civilní způsob vyprávění, žádná triková a digitální onanie, tomu dodávají opravdu mrazivou atmosféru. Vyzdvihnout musím ještě hudbu, která v naprostém duchu minimalismu Johna Carpentera válcuje a děsí jako prase. Brrr, ještě teď mám husí kůži. (07.09.2011)