Královna Margot

Odvolávat se na Dumase, to snad ne...Kdyby tohle zpracování viděl, brečel by i mrtvej. Dějově zmatený, půl hodiny trvá, než zjistíte kdo je kdo a s kým. Francouzi jako tradičně skoro vůbec nemluví, ale vyřvávaj patetický hesla. Všichni, až na výjimky, se chovají jako magoři a bez příčiny začnou vyvádět jak pominutý. Scény na sebe nenavazujou, takže orientovat se v tom jde ztěží. Ale abych jen nehaněl - masakr na svatýho Bartoloměje je natočenej skvěle, Greggory jako Anjou se mi líbil moc a Isabelle je krásná. Ještě slovo k překladu: vážně musel král Karel říkat Jindřichovi Navarskýmu JINDRO? (31.01.2007)

Paříž je plná hugenotů i katolíků doufajících, že nadcházející panovnická svatba zlepší jejich vztahy a přinese zemi mír. Na královském dvoře zatím dekadence rozkvetla do velkolepých rozměrů, dámy a pánové v nádherných oblecích se oddávají (nejen) sexuálním orgiím a nevěsta Margot po setmění znovu vyráží s maskou na obličeji do ulic, sehnat si milence na noc. Ta, ač svatební, neusmíří novomanžele ani hosty a příměří se brzy promění ve válku, lépe řečeno v krvavá jatka, při nichž se překrásné róby zbarví do ruda. Další dějství pak obstarávají události dvora, kde v atmosféře strachu a podezíravosti není pro smrtící intriky ani vidět, zda člověk nestojí na hraně propasti. Opravdu strhující historické drama přetékající vizuální krásou, z níž nejvýše vyčnívá Isabelle Adjani, jež stále vypadá, jako by jí bylo 20. Každou nuanci příběhu doprovází skvělá výrazná hudba a za pozornost stojí i kamera, obzvláště její prudké přelety z tváře jednoho "mluvčího" na druhou. Ještě spokojenější bych ale byl, kdyby více prostoru dostala ona úvodní nevázaná část. (04.07.2007)

Syrově naturalistický pohled filmařů na dobu romantická nástavba nepřekryje. 1)  Že pro Dumase historie nebyla zdrojem poučení či poznání, ale jen pěknými romantickými kulisami, je všeobecně známo. A tak i první díl trilogie Hugenoti, nazvaný Královna Margot, je zábavným dobrodružstvím, v němž jde více o lásku a nenávist, milostné pletky a víru a přesvědčení hrdinů, než o historickou pravdu. Podání Kateřiny Medicejské, Karla IX., jeho bratrů či budoucího Jindřicha IV. má s realitou pramálo společného. Ovšem komu při četbě Dumasových děl záleží na historické akurátnosti?_____ 2)  Ve filmu se však podařilo alespoň částečně tuto dumasovskou povrchnost zakrýt. Snímek působí věrohodným dojmem zejména díky velkorysému rozpočtu a naturalistickému pojetí a zobrazení Bartolomějské noci. Asi není zcela autentický, ale působí, jako by tvůrci byli na místě a všechno do podrobností viděli a zmapovali. Syrový naturalismus odhaluje odvrácenou stranu romantických milostných dobrodružství. Nenapadlo by mě, že Dumase lze zfilmovat takto._____ 3)  Jak zde mnozí píší, opravdové vyvrcholení (vraždění o Bartolomějské noci) nastává příliš brzy, to mělo být pointou na konec. Rovněž romantická linka (inu, Dumas) s La Môlem je tak trochu navíc._____ 4)  Zaujali mě mj. 39letý Jean-Hugues Anglade (král Karel IV.), pěkný 30letý Vincent Perez (La Môle, zamilovaný do Markéty), 40letý Pascal Greggory (následník Karla IX., Jindřich III.) a 26letý Julien Rassam (vévoda d´Alençon, nejmladší princ)._____ 5)  Výstižný koment o historičnosti snímku: Adam Bernau***, sportovec****. (08.09.2021)

Dumasovu předlohu jsem nečetl - ovšem rozhodně se na ni chystám, protože jeho romány miluju a tenhle film je lahůdka. Poměrně drsná a realistická historická záležitost, která se s ukazováním tehdejších poměrů opravdu nepáře. Královna Margot je překvapivě temná a po všech stránkách působivá a zatraceně kvalitní. Fantastická výprava, strhující herecké výkony... Královna Margot krásně vypadá, krásně zní a nabízí jeden z nejlepších filmových zážitků vůbec. Tohle byla radost sledovat, všechno je tam dobře a nejen v rámci žánru si tento film zaslouží být zmiňován na místech nejvyšších. 80%. (03.01.2022)

Rok 1572, Paríž. Kráľova sestra Margaret de Valois si berie Henryho de Navarre a bývalá regentka kráľovstva a matka s veľkým vplyvom na syna Katarína Medici si mne ruky ako dokázala prostredníctvom neveľmi obľúbenej dcéry vyženiť náboženský mier pre Francúzsko. Netuší, že svadobné zvony sú umieráčikom pre kráľovský rod Valoisovcov, panujúci vo Francúzsku od roku 1328, a že Paríž sa čoskoro bude kúpať v krvi hugenotov. Pre päťhviezdičkové hodnotenie Kráľovnej Margot hovorí snáď všetko. Výprava je opulentná, dej strhujúci, herci do jedného brilantní. Nad všetkými však vyčnieva Isabelle Adjani, ktorá nám naservíruje bleskurýchlu premenu od nymfomanky posadnutej „spávaním s katolíkmi“, k žene uchovávajúcej ľudskosť a súcit uprostred pekla Bartolomejskej noci a za každú cenu chrániacej svojho nemilovaného manžela pred bratmi a matkou. Napriek tomu jej tú premenu budete žrať aj s navijakom a podobne sebaistý dramatický herecký výkon je treba v európskej kinematografii posledných dvoch dekád hľadať (snáď Monica Bellucci v Malene). Problém však je, že film trochu kašle na diváka neznalého dejín Francúzska, neškodilo by trochu osvetliť kde leží Navarra, Anjou a ďalšie územia, podľa ktorých pairi a iní šľachtici dostávali ony dodatky „de“ za mená. Takisto je trochu divné že k sestre kráľa nie je problém sa dostať priamo z ulice. Popkornový divák bude mať mierny guláš v postavách, ich motiváciách. Celkovo mi dej, akokoľvek zaujímavý pripadá dosť nekoherentný, preto dávam pred opakovaným pozretím prípravné štyri hviezdy, avšak 9/10, s povzdychom, že takto nejak by som chcel vidieť sfilmovaných Druonových Prekliatych kráľov. Pre tých čo by snáď nevedeli, Henry a Margaret nakoniec v roku 1589 zasadli na trón Francúzska, v roku 1599 však bol ich sobáš anulovaný, Henry sa oženil s Máriou de Medici a Margot, do smrti titulárna kráľovná Francúzska umrela v roku 1615 čím vo Francúzsku končí rod Valois a začína vládnuť rod Bourbonovcov. (28.05.2007)