Královna Margot

asi najlepší historický film, ktorý som videl a rozhodne jeden z najsilnejších a najlepších francúzskych filmov 90.tych rokov. Výprava je ukážková a na kostýmoch sa doslova vybúrili, sledovať Bartolomejskú noc a cítiť sa vďaka strhujúcej réžii a práci s kamerou a strihom uprostred diania je mrazivé. Korunujú to herecké výkony - krásna a belostná Isabelle Adjani, ktorej všetky americké krásky nesiahajú po kotníky a európske (viď Monica Belucci - odvar síce podarený ale predsa len odvar z Adjaniovej) tesne nad, ktorá čoby ústredná postava je obklopená ďalšími skvelými a excelujúximi hercami - či Auteuil v roli Henricha Navarského alebo Greggory ako intrigán Juraj tretí, ale aj Katarína Medicejská a kráľ Karol deviaty. V neposlednom rade mi nedá nezmieniť sa o Bregovicovej naozaj premyslenej a invenčnej hudbe. Ak na dvd sledujete po filme rozhovor s režisérom, pochopíte, že Margot nie je náhodným počinom lež dômyselným dielom génia - či géniou, aby som nepodcenil celý tím. Skvostný zážitok (24.04.2007)

Syrově naturalistický pohled filmařů na dobu romantická nástavba nepřekryje. 1)  Že pro Dumase historie nebyla zdrojem poučení či poznání, ale jen pěknými romantickými kulisami, je všeobecně známo. A tak i první díl trilogie Hugenoti, nazvaný Královna Margot, je zábavným dobrodružstvím, v němž jde více o lásku a nenávist, milostné pletky a víru a přesvědčení hrdinů, než o historickou pravdu. Podání Kateřiny Medicejské, Karla IX., jeho bratrů či budoucího Jindřicha IV. má s realitou pramálo společného. Ovšem komu při četbě Dumasových děl záleží na historické akurátnosti?_____ 2)  Ve filmu se však podařilo alespoň částečně tuto dumasovskou povrchnost zakrýt. Snímek působí věrohodným dojmem zejména díky velkorysému rozpočtu a naturalistickému pojetí a zobrazení Bartolomějské noci. Asi není zcela autentický, ale působí, jako by tvůrci byli na místě a všechno do podrobností viděli a zmapovali. Syrový naturalismus odhaluje odvrácenou stranu romantických milostných dobrodružství. Nenapadlo by mě, že Dumase lze zfilmovat takto._____ 3)  Jak zde mnozí píší, opravdové vyvrcholení (vraždění o Bartolomějské noci) nastává příliš brzy, to mělo být pointou na konec. Rovněž romantická linka (inu, Dumas) s La Môlem je tak trochu navíc._____ 4)  Zaujali mě mj. 39letý Jean-Hugues Anglade (král Karel IV.), pěkný 30letý Vincent Perez (La Môle, zamilovaný do Markéty), 40letý Pascal Greggory (následník Karla IX., Jindřich III.) a 26letý Julien Rassam (vévoda d´Alençon, nejmladší princ)._____ 5)  Výstižný koment o historičnosti snímku: Adam Bernau***, sportovec****. (08.09.2021)

Tak takhle nějak to tehda asi opravdu vypadalo. Shodou šťastných okolností jsem mohl Královnu Margot zhlédnout v době probírání dané látky ve škole s čímž souvisel můj zvýšený zájem o historické souvislosti. V opačném případě bych jí zvýšenou pozornost po celých sto čtyřicet minut jistě nevěnoval. Film graduje příliš brzy. Bartolomějská noc, jeho pomyslný vrchol, nemoudře přicházející zhruba po čtyřiceti minutách děje, je zdaleka nejvýraznější bodem celého snímku. Masakr. Nemilosrdný, chladnokrevný a brutální masakr hugenotů. Nic podobně působivého až do konce neuvidíte. Nelze mluvit přímo o nudě, pokřivené vztahy v královské rodině již dlouho nebyly tak pokřivené (matka, iniciátorka atentátu, dcera, která se kurví s kdekým, vlastní psychicky labilní bratry nevyjímaje…), jen už to není, řečeno lidově „taková hustota“. Herci hrají s plným nasazením, jsou dokonale ponořeni do svých postav, do doby, v niž žili a na všudypřítomnou špínu, krev a pach rozkládajících se těl neberou ohled. Nevšední (na historické drama rozhodně) hudba Gorana Bregoviče v rámci vytyčených – realitě věrných – mantinelů modernizuje příběh. Ten sice vychází ze zdramatizovaného románu Alexandra Dumase a některá historická fakta jemně poupravuje, stále v sobě však nese obrovský krvavý flák pravdy. Desítky tisíc mrtvých kvůli odlišnému náboženskému smýšlení… copak jsme se z té historie vůbec nepoučili? 75% Zajímavé komentáře: Marius, Ajantis, saladín. (30.09.2008)

Úžasně syrový francouzský historický velkofilm odehrávající se na pozadí vyvraždění hugenotů (kalvinistů) v historickém mezníku Bartolomějské noci. Tenhle filmová adaptace světoznámého románu francouzského klasika Alexandra Dumase staršího má (stejně jako drtivá většina jeho románů) silně autentickou dobovou atmosféru - ten filmový obraz plný násilí, vražd, otrav, smilstva, incestů, narušených a pokřivených vztahů, intrik a zrad, blazeovanosti, dekadentního úpadku... Až se sama nabízí dnes tak často slýchávaná fráze ,,obraz jako ze středověku", napsat tohle by byl však těžký omyl... (Středověk coby historické období končí někdy koncem 15. století v době velkých objevných cest do Indie a za oceán, rok 1572, kdy k osudným událostem došlo, přináleží již k novověku.) Je to symptomatické, ponurá doba nebyla tak daleko obdobným mezním časům v dějinách naší civilizace daleko mladšího data (osobně mi to připomíná mafiánské ságy z Ameriky 20. a 30. let, celý ten systém pokrevních pout a rituální smývání jejich pošpinění krví). Filmový obraz mladé královny Margot, ženy cílevědomé a jak se později ukáže, věrné až za hrob (a to hned několika mužům) nabývá jasné kontury skrze umně rozpracované zdroje motivace, psychologické hloubce postavy (a jejímu vývoji od ,,coury" v morálně etablovanou lidskou bytost) a v neposlední řadě i hereckému výkonu Isabelle Adjani (to platí obecně o celém snímku a většině rolí). Struktura vztahů a postav je mimořádně složitá, platí však, že divák se postupem času dokáže dobře zorientovat, košatý scénář je ke konci až překvapivě střízlivý. Autenticky a efektně vypadá celá mizanscéna, výbornou práci odvedli kostyméři, velmi efektivně fungoval kompars a zalidnění scény vždy vytvářelo hutný a homogenní dojem... Díky nádhernému a silnému filmu Patrice Chéreauho dospěje divák k poznání, že Bartolomějská noc nebyla jen šíleným masakrem protestantů v hradbách Paříže (a později i jinde), ale i osobní tragédie mnoha z účastněných hráčů partie, jež nakonec smetla i je... (18.12.2007)

O onom pohnutém období francouzských dějin náhodou cosi vím, takže mě romantizující verze trošku otravovala. Historická Margot byla zajímavá a rozporuplná postava, a její skutečný příběh by byl mnohem vydatnější pastvou pro city i intelekt. Na druhou stranu, mohlo to být, a většinou bývá, ještě mnohem mnohem horší. (07.09.2015)