Rambo: Do pekla a zpět

Zapomeňte na sex, Rambo Vám to v kině udělá takovým způsobem, že i mimozemštan by se z toho dostal do jinýho stavu. Už jen první slova Ramba "Polib mi prdel"či "Seru na svět" u mě vzbuzovali příjemné vzrušující očekávání z následného. Pak si mě John postupně zpracovával a při Barmské osvobozovačce už jsem řval jak smyslů zbavenej jóóó Johne, jóó dělej, dělej, ještě Johne, nepřestávej. Během lesní naháněčky už jsem měl tep asi tak 3000 tepů za sekundu a zorničky v očích rozšířené na maximum. A závěrečná akce ?? To už jsem jen šeptal miluju tě Johne, miluju tě. (27.02.2008)

Nejprve si zkuste představit nového Ramba, kdyby se nejmenoval Rambo a nehrál tam Sylvester Stallone... Vyšlo by z toho při nejlepším průměrné béčko, z kterého by si lidé druhý den pamatovali maximálně pár amputovaných končetin a jeden flákanec krve na kameře... Jenže on to Rambo je, vrátil se ve velkém stylu (možná až příliš velkém, osobně mi více vyhovovala skromnost šestého Rockyho) a na počest i nečest akcí 80. let se opět a znová chystá rozjet tu samou vyvražďovačku podle starého, osvědčeného konceptu. Scénář je povrchní, dialogy nulové a charaktery příliš jednostranné, čekal snad někdo opak? Ale akce je doslova brutální, syrová a mocná, nebere si servítky ani před vyvražďováním žen a dětí. Ovšem v poslední části trochu nepřehledná, člověk skutečně vnímá jen ty hektolitry krve a rozkládající se těla pod palbou těžkotonážního kulometu... 6/10 (18.09.2008)

Eighties strikes back! Nejbrutálnější důchodce planety hlásí návrat do akce a pro tentokrát se zastavil někde na půl cesty mezi uvěřitelnou syrovostí jedničky a béčkovou nadsazeností dvojky. To co ztrácí na příběhu, v pohodě dorovná vysokými známkami za předvedený styl. Zpočátku se sice jistě párkrát zasmějete nad tu a tam úsměvnějším "zamyšlení hodným" dialogem, ale bavíte se. Po "metafoře" s kutím se však vše obrátí tím správným oldies směrem. Jenom o poznání brutálněji. Mnohem brutálněji. Postaršímu převozníkovi jde práce od ruky jako za mlada a obvzláště Rambova bojová symbióza se Školákem by zasluhovala větší příděl scén. Stallone jako scénárista sice zklamal, jako režisér se až na výtečnou závěrečnou řež drží v rovině solidního řemesla s tím, že kde může rozsévá obrazové odkazy na minulé části série. No a jako herec? Klasika. Jeden výraz, tvrdý pohled, steroidy nahnaná svalová hmota (on ten kanón na konci mít prostě musí, vždyť ty špalky co má místo prstů by do spouště normální zbraně nenarval), výtečná fyzička a jedna geniální herecká kreace "přivřeného víčka" při nahození smutných psí očí ve scéně, ve které není připuštěn k akci. Áčkové "brutus" béčko, s oživlým testosteronovým mastodontem, jak vyšité se vším co k tomu patří. A nelíbí-li se vám to, tak Rambovými slovy: Go home. Čtvrtý Rambo je tak druhým nejlepším dílem série. Kdo by to byl ještě před takovými dvěma lety řekl, že? --- PS: Děkuji okolí jisté nespecifikované (raději) řady za zpestření při projekci v rámci Otrlého diváka. (19.02.2008)

"Zabíjet je stejně snadný jako dejchat..." Sylvester Stallone dokazuje, že o koule nepřišel ani vlivem přílišného použivání steroidů. Konečně přichází na plátna kin snímek, ve kterém odstřelovač nedělá jen legrační dírku mezi oči, snímek, v němž každý zásah setsakra bolí. Fakt, že pořádná akční řežba rozhoděn není výsadou pouze 80. let Stallone dokazuje ještě dříve, než si jeho postava stoupne za kulomet a hordu vojáků přemění během chvíle v čvachtající hektolitry rudé sračky. Už na začátku nám totiž ukáže, jak může dopadnou jednoduchá hra, ke které není třeba více než několik zajatců a pár min. A věřte, že začátek je opravdu jen slabá polívčička, Stallone postupně na brutalitě přidává. Když vezmeme v potaz kolik let uplynulo od posledního Ramba, musíme Stallonemu pogratulovat, že narozdíl od spousty tvůrců, kteří se snaží zoufale spojit poetičnost 80. let s trendy let podleních, se to jemu povedlo. Zahcovává brutalitu a dějovou přímost, ale zároveň zlepšuje audiovizuál inspirujíc se nedávno natočenými filmy. Kamera se tak konečně stává mnohem více aktivní částí filmu a hudební doprovod je povedeným splynutím původních tónů a povedených součastných rytmů. Je též zajímavé pozorovat na kolik nový díl ovlivnila současná politická situace. Rambo totiž rozhodně je ovlivněn skutky z posledních let, i když to nijak nekonkretizuje. Díky bohu. Jen nerad bych viděl jak Rambo bojuje - s ameirckou vlaječkou na tvářích - proti vojákům s turbany v Afgánistánu. I když, upřímně, zas tak špatné by to být nemuselo. Otázka jej, jak by Stallone dílo podal. Každopádně současná "barmská" verze je přesně tím co jsme všichni chtěli vidět. Prostředí příjemně evokuje předchozí díly, ale zároveň nabízí spoustu prostoru k vyprávění vlastního příběhu. Stallone se tak může chytře vyhnout největší chybě šestého Rockyho, přestože jedné krátké 'rekapitulovačce' se přeci jen nevyhneme. Ta však nemá velkou váhu a je spíše krátkm obohacením. Největší chybou tohoto snímku je zcela určitě klidnější část, ve které se spíše nudně hovoři a Stallone hází smutné výrazy utrápeného veterána. Jediným štěstím je fakt, že tyto části krom začátku nemají - hlavně díky výborné stopáži - moc prostoru. Hend ta první je narušena efektivním probuzením vojenského instinktu po domluvě s piráty a další už je plynule narušována bojem. Jak už jsem předznamenal, krátká stopáž je opravdu dostatenčná a tím největším překvapením byl velmi rychlý konec, který příšel - alespoň pro mě - hodně nečekaně. Nový rambo je paradoxně přesně takový jak jsem čekal, ovšem proti všem předpokladům mě strhl a bavil jsem se velmi dobře. (04.02.2008)

John Rambo rozjímá v thajské džungli, loví kobry a provozuje amatérskou kovařinu, aby se záhy dostal zpět do vřavy a po dlouhých 20 leti našel vykoupení. Je to docela krutor. Dojde i na trochu Rambovské filosofie, "Live for nothing or die for something." a světozoru -"Fuck the world," to když se skupinka křesťanských misionářů rozhodne léčit barmskou genocidu pomocí zubních vrtaček a acilpirinu. Škoda že se tohohle nedožil Jerry Goldsmith a nezachránil snímek od jediného silného nedostatku: zcela nevýrazné hudby, která je i v těch nejheroičtějších momentech zcela neučiná. Ach jo ... (03.03.2008)