Na stojáka

Česká stand-up comedy patří ženám. Královnou je samozřejmě Iva Pazderková (můžu se podepsat pod komentář Mahalika), ale mezi ty nejlepší výstupy také patří výkony Tatiany z Loun (Gabriela Vodrážková) a Lemury Lepé (Lenka Vychodilová), které mě obě dokázaly dovést k hysterickému smíchu. Tak mrkněte na youtube, všechno dobré tam je. (08.12.2008)

A to já se zase budu věnovat Ivě Pazderkové alias "90-60-90, dobrý !"... A jako, vyšla jsem z knihkupectví a pod károu sem normálně měla čůrek! Ale čůrek jak sviňa!?Naprosto bezkonkureční člověk, tahle Iva. Ona nejenže dokáže lidi uhranout svou neskutečnou pohotovostí, ale především zvedne náladu každému v sále. Na bilion let dopředu. Moc bych ji přál, aby se prosadila, protože když už nic, tak anglicky umí perfektně. Všichni tady "vočumujou" a píšou o chlebu namazaným syflem, ale schválně pusťte si Ivu a její vyprávění a tom, jak psala IQ test. A jestli je pravda to, že 5 minut smíchu se rovná 30 minutám spánku, tak dneska budu čučet do stropu pěkně dlouho. Ivo, moc dík :D Lidi, mě už strašně unavuje to, jak jsem krásná! (30.11.2008)

Není to typický stand-up observational comedy, jak někteří s širším kulturním rozhledem můžou znát kupříkladu ze Seinfelda, je to ovšem takové hezké české, formát je to neokoukaný (tedy aspoň pro českého diváka), je trochu smutné, že zrovna tenhle pořad nevysílá nějaká veřejná TV, aby se všichni ti "nováci v teplákách" poučili o tom, co je to humor. Sic teda většina jich pracuje na základě dopředu připravených scén, kde vidím kámen úrazu, jak se něco takového dá dělat častěji? Před jiným obecenstvem někde v klubu možná, ale pro TV by byl potřeba stále čerstvý materiál. Zde je jasně patrný rozdíl mezi one-hit-wonders čili lidmi s nějakým extra výrazným talentem, lidmi, kteří si prostě rádi dělají srandu a viditelně si to užívají a lidmi v branži komediální již ostřílené, kteří jedou rutinu, avšak i ti si to můžou (a většinou tomu tak je) užívat. Pokrok to je, ovšem je potřeba udělat i druhý krok. (14.04.2010)

Nesleduji tento pořad nikterak pravidelně, avšak humor, který je zde předváděn je mi zčásti docela blízký. Ovšem pak uvidím ty chlámající se diváky, kteří tuto činnost provádějí v podstatě po každém slově účinkujícího a já si v duchu říkám: "Jo, je to dobrý, ale až tak dobrý, aby se u toho dalo takhle smát, to tedy rozhodně není..." Já se leda tak tiše v duchu pousměji, nevím, kdybych byl v divadle, tak to bude třeba jiná káva... (09.02.2006)

Buď a nebo. HBO k divákům přispěchalo s něčím opravdu neokoukaným a pravda je, že některé představení se překvapivě vyvedly, jen co je pravda. Jenže jak řikám, většinou takovéto představení jsou buď a nebo a nikdy ne sázka na jistotu. Každý komik má svůj smysl pro humor a ne každý ho dokáže pochopit. Takže by si tu teoreticky divák mohl vybrat opravdu cokoliv. Jenže je tu jedno ale, dost důrazné ale. Občas se stane, že diváci se smějí všemu a furt až se to zdá trapné a chvílemi až ubohé. Pokud tedy budu koukat na jakýkoliv díl tohoto pořadu, nikdy si nebudu stoprocentně jist, zdali jsem vybral dobře. Můžu se setkat s představením, který si užiji ale také s představením, na kterým mi nechá rozum stát. Například otevřený dopis komunistické straně od Matonohy. Sice má své kouzlo a možná je dost dobře nejoblíbenějším představením se slušivou pointou, ale já se u toho prostě nesmál a nebrečel tak jako ty lidi. Chvílemi nad tím vším musím přemýšlet, jestli jim za to neplatí... (5/10) (28.11.2007)