Režie:
Sophie FiennesScénář:
Slavoj ŽižekKamera:
Remko SchnorrHudba:
Brian EnoHrají:
Slavoj ŽižekObsahy(1)
Konspirační psychoanalýza z úst filozofa, kulturního teoretika a neúspěšného kandidáta na prezidenta Slovinska – Slavoje Žižeka, který vidí i v dětských filmech s květinami odhalené vagíny. Hovoříc zábavným neanglickým přízvukem provází diváky dějinami americké kinematografie, aby je přesvědčil o světovém spiknutí falocentrismu. Svoji psychoanalytickou pozici ilustruje výklady jak významných děl světové kinematografie, tak produktů populární kultury. Ukázky z filmů Ch. Chaplina, bratří Marxů, I. Bergmana, A. Hitchcocka, A. Tarkovského, D. Lynche, bratří Wachowských a mnoha dalších střídají jeho komentáře, úvahy a zábavné postřehy, které nám sugestivně předkládá přímo z autentických lokací, nebo aspoň z prostředí naaranžovaných v duchu právě probíraného filmu. Za vším je možné najít pohlavní orgány... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (74)
Zajímavé, jak si ten přechytralý prznitel angličtiny ke svému výkladu skrytých pohnutek, stojících u vzniku přelomových filmů, vybral zvětšiny mrtvé autory (Lynche zahrnuje, ačkoli není na onom, ale v jiném světě, takže to vyjde nastejno). Že by obavy z konfrontace? U mě tedy dokázal potlačit ego i superego v takové míře, že bych ho s kl(id)em skopala do kulata... a jak mi Slavoj vysvětlí, že pokaždé, kdy se zjevil v obraze, neubránila jsem se pocitu, že vidím jeden obří falus? Nedodíváno, neb jsem začínala chrčet, všem hodnotícím zjevným i latentním filozofům zde se však omlouvám, zkrátka mně nebylo podsunuto toužit po informacích tohoto druhu, ani tímto způsobem... ()
Pokud vás aspoň trochu zajímá psychoanalýza, poslouží vám Perverzní průvodce jako velmi podnětné a zajímavé cvičení mozku. Myslím, že cílem sympaťáka Slavoje s obludným anglickým přízvukem není ani tak odhalit skryté významy ve filmech, ale spíš pokusit se na filmy nahlédnout zcela odlišným způsobem než běžný divák, běžný pseudointelektuální kritik a snad i jinak než zamýšlel sám autor. Jde tedy spíše o zábavnou hru s analogiemi, dedukcemi (resp. indukcemi) a interpretacemi se souběžným vzděláváním se v psychologii. Pro lidi, co se nebojí přemýšlet, nelze než doporučit! 8/10 ()
Jen Slavoje Žižka napadne hledat analogie mezi psychoanalytickým fenoménem a splachováním hoven do záchodu. Co je na tom nejhorší, že taková paralela je pak vysoce ilustrativní, neuvěřitelně silná, snadno pochopitelná a přesvědčivá. Perverzní průvodce filmem má dvě hodiny a půl; a přesto trpí zkratkovitostí. Žižek nás bombarduje jedním tvrzením za druhým, přičemž se dopouští svého typického zjednodušování. I přes toto zjednodušování ale musí být výklad pro někoho, kdo neví nic o Freudových a Lacanových tezích, přinejmenším chaotický. Na druhou stranu není potřeb znát dílo těchhle dvou pánu kdovíjak podrobně, abyste si dokument užili a abyste se naučili nahlížet film zase z trochu jiného hlediska. A mezitím hutným teoretickým materiálem, který Žižek předkládá se navíc občas objeví nějaká jeho typická perla typu: "Kytky připomínají vagíny. Měly by se dětem zakázat. V podstatě to jsou pozvánky, které říkej hmyzu pojď a ošukej mě." Žižkovi analogie jsou zajímavé a originální navzdory svojí diskutabilitě. Jestli Vás jen trochu zajímá filmová teorie, nebo psychoanalýza, tenhle film doporučuju, neboť jak praví Slavoj at his best: "In order to attack the enemy, you first have to beat the shit out of yourself..." ()
Dvouapůlhodinová dávka aplikované freudiánské psychologie. Superega, libida, neukojené touhy a dominantní otcové se z plátna jen valí. Je to intelektuálské a upovídané, ale také (překvapivě) docela zábavné. Freudovým bajkám sice nevěřím, ale v Žižkově (vida, jak se může slovinský filosof - patřičně skloňován - podobat husitskému vojevůdci) předvedení rozhodně nenudí. A zajímavých postřehů je tu dost - například o Lynchových či Hitchcockových filmech. Jinde se však jedná o křečovitá znásilnění původního poselství. Takovýto násilný vykladačský přístup k uměleckým dílům však mají všechny ty redukcionistické interpretace - ať už freudovské, či třeba feministické nebo marxistické - v povaze. Tahle je ještě poměrně tvůrčí. ()
„…we are basically watching shit…“ Některé Žižkovy názory jsou přinejmenším sporné, jiné vcelku úsměvné, ale musím přiznat, že jsem pod vlivem jeho dvouapůlhodinové (psycho)analýzy vybraných snímků – včetně nečekaných jako Čaroděj ze země Oz nebo Star Wars: Epizoda III – začal pohlížet na kinematografii trochu jinak, trochu víc lacanovsky. Ne, že bych v každé výraznější mužské postavě od nynějška viděl falus nebo symbol otce, kterýžto musí být odstraněn, ale přinejmenším si uvědomuji možnost zmíněné v něčem vidět a něco si z toho odvodit. Apendix: Znalost základů psychoanalýzy (resp. Lacanovy reinterpretace Freuda a jmenovitě pojmů "reálno", "imaginárno" a "symbolično") není od věci. 85% Zajímavé komentáře: Exkvizitor, agathon, Deverant ()
Galerie (14)
Zajímavosti (1)
- Filozof Slavoj Žižek analyzuje tyto filmy: Světla velkoměsta (1931), Maitressa Guvernérova (1931), Opičárny (1931), Frankenstein (1931), Závěť doktora Mabuse (1933), Kachní polévka (1933), Plutův soudný den (1935), Čaroděj ze země Oz (1939), Diktátor (1940), Sabotér (1942), Ivan Hrozný II. (1945), Přízraky noci (1945), Červené střevíčky (1948), Kubáňští kozáci (1949), Alenka v říši divů (1951), Okno do dvora (1954), Chyťte zloděje (1955), Desatero přikázání (1956), Závrať (1958), Na sever severozápadní linkou (1959), Psycho (1960) a kino upoutávku, Ptáci (1963) a promo upoutávku, Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (1964), Persona (1966), Solaris (1972), Vymítač ďábla (1973), Rozhovor (1974), Vetřelec (1979), Stalker (1979), Duna (1984), Modrý samet (1986), Zběsilost v srdci (1990), Tři barvy: Modrá (1993), Lost Highway (1997), Vetřelec: Vzkříšení (1997), Matrix (1999), Spalující touha (1999), Klub rváčů (1999), Mulholland Drive (2001), Pianistka (2001), Piková trojka (2003), Dogville (2003) a Star Wars: Epizoda III - Pomsta Sithů (2005). (ČSFD)
Reklama