O čarovné Laskonce

"Když chcete pusinky, máte je mít !!" Já ovšem sladké nerad.. Poměrně dost zajímavý pohádkový projekt se silně chytlavým ústředním hudebním motivem, když však ve všech dalších zpívankách jinak Hádlova rádoby hudba ve spojení s otravnou Molavcovou dost irituje, a mladičkým Ivanem Trojanem.. Škoda !! Tentokrát měla Jiřinka S pomlčkou dobré karty, ale nakonec i s těmihle čtyřmi znovu blafovala.. (23.07.2016)

V podstatě děsná blbina, na druhou stranu ale v snesitelné délce a plná zvučných hereckých jmen. Kde jinde uvidíte trochu tupého prince Ivana Trojana v bílých punčoškách? (Pravda oni jsou tam trochu přituplí vlastně všichni princové a někteří ještě navíc musí zpívat) Nebo jako krále Jana Kačera, Františka Němce či Jiřího Štěpničku? I ten Josef Dvořák si v pohádkách většinou střihnul trpaslíky nebo vodníky a tady mu král nad věcí neuvěřitelně sedne. (18.12.2021)

Nejlepší na celé sérii bylo, že se Molavcová jmenovala Laskonka. To my, co momentálně bojujeme s neustále se zmenšující množinou košil, do kterých se ještě vejdem, kvitujeme s povděkem. Neb od zhlédnutí filmu nemám na tuhle sladkost vůbec chuť, když se mi po vyslovení toho pojmu zjeví před očima uječená vykulená afektovaná osoba. Ze stejného důvodu navrhuju překřtít Zemana z Ovara na Čokoládu, neb ovar tak jako tak nejím. Ovčáček by mohl být dejme tomu Mořský plod (ten bonboniérový z Lídlu), neboť za á má hodně blízko k čokoládě a za bé, je samý hlod, tak se to rýmuje. Mynář by mohl být Mlynář, tím pádem bych přestal jíst všechny moučné výrobky, no a nakonec Nejedlýmu by se mohlo přezdívat Jedlý a byl by ze mě rázem věchýtek. (19.02.2018)

Princ Hněvsa - proč se jmenoval Hněvsa, začal-li být hněvivý až po rakvičkách (nezní to morbidně?) čarodějky Laskonky? První z nelogičností téhle první miniatury ze čtyř. Ale kouzelnice Jitky Molavcové má své kouzlo a nejsou to jen ty rakvičky. Saša Rašilov tu při zpěvu má neuvěřitelně hovězí hlas, už jsem ho slyšela zpívat i lépe.// Princezna Amálka je fixovaná na třešňový zmrzlinový pohár, což vcelku chápu. Princové jsou tradičně nudní, pravda je, že úkol princezny je velmi pragmatický. Ona bude věci ničit a kdo to vydrží nejdéle, toho si vezme. Pokud chlapík nezvládne nenálady své milované, je prachmizerný kandidát na manžela. Zdůraznila bych, že naopak to platí také. Takže tady máme lekci o toleranci a hledání cesty k práci. Ještě že je princezna tak protivná, že to z toho tak neční. A Langmajer má pěkně potměšilý klukovský úsměv. Na tyhle hajzlíky letí nejen princezny.// Povídavá pohádka učí království Zlatého ořechu v zobáku pelikána, svatební výpravu druhého království a diváky tomu, jak správně konverzovat, aby se z toho Guth-Jarkovský neotáčel v hrobě tak, až by se z pod náhrobního kamene vyvrtěl zpět na boží svět (to je zas rým, budiž mi odpuštěno). Uvědomila jsem si, jak často sama skáču lidem do řeči, jenže: 1. u mě to je roztomilé, 2. dělám to jen když není zbytí (konverzace by zaběhla někam, odkud by se to obtížně napravovalo), 3. vždycky se omluvím, kouzelně se usmívám a hlavně, což bylo pochybení největší u pohádkových postav, já u toho nemluvím o krůtích nožkách v karamelu, krajkových šatech a především nezmiňuji šest párů běloušů.// Žalobnická pohádka je, což by ani němý neřekl, kdyby mu hubu roztrhl, o žalování, taky o lakotě. Tak nad tímhle už scenárista asi hulil podrážky od bot, protože jinak se ten nablblý a za vlasy přitažený děj vysvětlit nedá. Pokud by koho vůbec nějaké vysvětlení zajímalo. Jediné, co tu stojí za zmínku, jsou hezké královniny šperky, a to mluvím jen o náhrdelníku a náramku a vynechávám korunu, která vypadá trochu jako něco, co bylo uděláno z ukradené výzdoby barokního kostela.// Celkově má tahle série několik velkých plus - dobře zazpívané písničky se smysluplnými texty, obecně příjemné krále, skvělou čarodějku a krátkou minutáž jednotlivých dílů. Díly mají sestupnou tendenci, ale tak to v podobných případech bývá se železnou pravidelností, takže to asi nepřekvapí vůbec nikoho. Zřejmě i tvůrcům čarodějka Laskonka uvařila kazivodu. (22.06.2014)

Po pravdě jsem tyhle příběhy moc nepobral. Ve všech, co jsem viděl, to v království docela šlapalo, dokud se do toho nevložila Jitka Molavcová jako škodolibá čarodějka, všechno zamotala, aby z toho pak vzešlo pro mne velmi rozporuplné poučení, protože ti lidé předtím byli v pohodě a nedělali to, co dělali pod kouzlem. Takže kdyby se nečarovalo, šlo by o pohodová království a lidi, kde není co napravovat... Prostě taková nekonečná Moebiova smyčka. Navíc vlastně motivy čarodějky ne vždy přesně chápu. Možná nejkonzistentnější a nejméně trapná je Princezna Kazi. A Dvořákova hláška, když se napije vody: To se nedivím, že jsou po tom kytky zelené. (26.06.2017)