Šťastný smolař

Strach se vykašlal na roztomilé čerty, pěkné princezny či roztržité krále a vystačil si pouze s kouzelnou Štěstěnou, pohádkovou poetikou, humorem a kupou nadhledu. Urodila se prostě výborná vánoční pohádka, na které je hezky vidět radost, se kterou byla celým štábem natočena. Víc takových pohádek a s podobným vizuálem klidně i na velkém plátně. Trojan jako vždy vynikající a zbytek obsazení také hodně fajn. 70% (25.12.2012)

Tak takhle tedy ne! Kam klesla česká filmová tvorba pro děti? Na panu režisérovi je hezké, že se prohlašuje být katolíkem, ale o víře a katolické věrouce neslyšel zřejmě ani z rychlíku! To, co jsem právě zhlédla, je doslova a do písmene ubohé! Bylo by také od věci, kdyby si tvůrci ujasnili, komu je pohádka vlastně určena, jaké věkové kategorii. Vtípky - velmi často trapné a nepovedené - střílí pro jistotu do všech stran! Zdá se, že tak chatrný, mizerný scénář neoslovil ani herce a neposkytl jim potřebnou jiskru! Už dlouho jsem neviděla tak slabé výkony! (23.10.2018)

Absolutně scenáristicky nesourodé, ovšem výhoda  je v tom, že  si to na pohádku jen hraje. A nemá to mnohdy daleko do parodie. Kominík paradoxně nenosí štěstí, ale pekelnou smůlu a mladík v širém světě narazí na zadluženého a tak trochu vykutáleného lháře prolhaného, co jezdí na sajdkáře. Ti dva spolu uzavřou přátelství a vydají se hledat sličnou dívku, do které se kominík zakoukal, a potulný lhář má v plánu umořit své dluhy. Jejich příští cesta proto vede na sídlo zlého a bohatého knížete, kde je dívka nosící štěstí držena. A hra v kostky, ve které kníže vyniká, možná definitivně přihraje do kapes i nějaké ty vytoužené zlaťáčky. Scénář je poměrně  bizarní. Marek Epstein opět nezklamal  a předhání se v nepochopitelných nesmyslnostech. Kníže (Jiří Dvořák) bohatne úsměvným způsobem, když dívku, co nosí štěstí, drží během vrhání kostek za ruku a padají mu nejvyšší možné hodnoty. Nikdo se proti tomuto nefér způsobu  neohradí. A když se v závěru utká s kominíkem, tak na kostce kominíkovi padne nesmyslně sedmička(!). Zúčtování s knížetem je sice kvalitně přihlouplé, korunováno je ještě scénou s mečem, která vše bizarní znásobí. Jenže co nevybrousil scénář, to podrželo skvělé herecké obsazení na čele s vtipným Ivanem Trojanem. Jeho parťák Filip Cíl s ním ladil. A Jiřina Bohdalová, která většinu času proležela v posteli ztrápená žalem nad ztrátou svého druhého syna, už má na takové pohodlné role vzhledem ke svému vysokému věku právo. Jiří Strach to opět zkusil s osvědčenou dvojicí Trojan/Dvořák, tentokrát je postavil proti sobě. Jeho režijní nadhled do jisté míry eliminoval scenáristicke abnormality. Chvílemi tento počin měl výjimečné rozměry, pak ale přišla nějaká pitomá scéna, co pozitivní dojem pokazila. Nakonec se tahle (skoro) pohádka po turbulentních procesech v ději zastavila na relativně přijatelném diváckém zážitku. 6/10 (16.04.2023)

Těžké vánoční zklamání, nesoucí nepříliš překvapivě jméno Epstein. Jiří Strach tu ne snad šlápl vedle, ale rozhodně zdaleka nevyužil potenciál, který měl v rukou. Šťastný Smolař je těžce nevyvážený počin - nejkřiklavěji to lze demonstrovat na tom, že sledovat Ivana Trojana v roli krále lhářů je radost nad radost, ale zápletka s principálem a hlavně jeho matkou je zoufale průhledná. Je to opravdu škoda, protože scény zabývající se osobními strastmi hrdinů jsou na pohádku až nezvykle silné. Silná káva je ale bohužel taky podivná stylizace doby a prostředí, ve kterém se putování smolaře za dítětem Štěstěny odehrává. Bohužel musím říct, že Janákových Dvanáct Měsíčků je mi - přes svoji "prvosignálnost" a vyprázdněnost - z Vánočních pohádek roku 2012 tou milejší. (31.01.2014)

Tak Jiří Strach pro mě už přestává být zárukou alespoň trochu dobré podívané, ach jo. Přitom na Šťastného smolaře jsem se celkem těšil, neboť nástřel příběhu vypadal více než lákavě. Měl se ho ale zřejmě chopit lepší scenárista. Marek Epstein nebyl tentokrát schopný napsat dobrý vtip (laciný humor typu návštěvy u kováře, "druhé rakvičky" nebo šlápnutí do... si může opravdu nechat) ani sympatickou postavu (lháře zachránil pouze Ivan Trojan), zcela mu chyběly nápady (přitom spojení postav notorického lháře a chorobného smolaře slibovalo tolik srandy), používal ty nejvousatější možné situace a repliky ("Jsem v nebi? Ty nejsi anděl?") a jen jednou za čas se zmohl na jakousi "hlášku", která byla opět trapná. Pokud jde o herce, hlavní hrdina byl naprosto nemožný, jeho milá nedostala příležitost ani zazářit ani pohasnout, ostatní vidění členové Strachova oblíbeného ansámblu (chyběl jen Viktor Preiss) získali většinou mizerné štěky. Druhý Anděl páně se nekoná, režisér a hlavně scenárista měli při tvorbě buď pořádnou smůlu, nebo to prostě odflákli.__P.S. Narážka na plzeňská práva? V pohádce? Vážně? (25.12.2012)