Letters from Iwo Jima
Listy z Iwo Jimy
Letters from Iwo Jima
Letters from Iwo Jima
Letters from Iwo Jima
Režie:
Clint EastwoodScénář:
Iris YamashitaKamera:
Tom SternHrají:
Ken Watanabe, Kazunari Ninomija, Cujoši Ihara, Rjó Kase, Šidó Nakamura, Takumi Bandó, Júki Macuzaki, Takaši Jamaguči, Nae, Lucas Elliot Eberl, Toši Toda (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Před jedenašedesáti lety se na Iwo Jimě utkaly americká a japonská armáda. O několik desetiletí později bylo v lávové půdě ostrova objeveno několik stovek dopisů. Tyto dopisy pojednou dávají anonymním šikům bojujících vojáků tváře a hlasy. Japonští vojáci, kteří jsou odveleni na Iwo Jimu, si uvědomují, že pravděpodobnost návratu z bitevního pole je mizivá. Velitelem obrany je generál Tadamichi Kuribayashi, jehož cesty po Americe mu ukázaly nemilosrdnou tvář války, ale vedly jej i k pochopení toho, jak Američanům v Tichomoří zabránit v další expanzi. Díky Kuribayashiho nevídané taktice se boje, které si Američané představovali jako rychlou a krvavou porážku, protáhly na čtyřicet dní hrdinné a vynalézavé obrany. Podařilo se to i kvůli tomu, že Kuribayashiho bojovníci dokonale zvládli orientaci v prostoru vulkanického ostrova... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (406)
Clint Eastwood opět v režisérském křesle zaválel a ukázal, že do starého železa ještě nepatří. Dopisy z Iwo Jimy jsou skvělým válečným filmem. Akce a bitev se zde moc nedočkáte, ale o tom film hlavně není. Spíše rozpitvává morálku japonských vojáků, jejich myšlení ke konci války, jejich neutuchající hrdost a čest a poukazuje na smysluplné argumenty Japonců, že Američané nejsou takoví divoši, jak jim bylo sdělováno, ale že to jsou úplně normální lidé jako oni. Film se mi hodně líbil i z toho důvodu, že ukazuje pohled 2. světové války z japonské strany, a to bylo velice zajímavé. Ke konci filmu se to rozjelo, hudba byla výborná. Ken Watanabe zahrál asi nejlépe v životě, stejně tak ostatní herci. Nádherný dojemný propracovaný snímek ve všech ohledech přesně tak, jak to mistr Clint Eastwood umí. Za mě dávám 90 % ()
Vynikajúci natočený film, ktorý vo všetkom predčil Flags of Our Fathers, a je zaujímavým porovnaním kvalít hercov a režiséra....tento film je zaujímavejší a ucelenejší a nehrá na patriozmus, ukazuje právu stránku Japoncov, ako to asi mohlo vtedy byť... ()
nálety a exploze a "realismus" - dobrý, už mi to sice přijde zbytečný, ale když to tam někdo potřebuje, proč ne (navíc na vysoké technické úrovni, tedy rozuměj jako Ryan, Apocalypsa je stejně podle mě vrchol).. za to taky dávám tu jednu hvězdu; teď to míň dobrý: 1) nepochopitelný pathos a sentiment, který chápu a žeru v Million Dollar Baby, ale tady to zkrátka bylo fakt blbé; 2) trapně stereotypně dělané flashbacky (nájezd na detail obličeje - prolínačka na flashback - flashback - prolínačka na detail tváře - kamera obličej opouští - tak takhle snad už ne!) a konečně 3) celý projekt je zcela zbytečný - Eastwood měl tento příběh nechat natočit nějakého japonského režiséra, který by ctil aspoň základní principy asijské kinematografie (a kulturu vůbec), a ne natočit klasický hollywood s asijskými herci, takový dvojprojekt by mohl být vskutku zajímavý, dvakrát stejný US-pohled, i přes veškeré pokusy o relativizaci dobra a zla, je zcela zbytečný (přiznávám, že jsem Vlajky zatím neviděl a nejsem si jist, že je vidět chci)... btw: atmosféra v podzemních či jeskynních chodbách ve mě byť jen na krátké okamžiky vyvolávaly silnou klasutrofobii a vzpomínky na četbu Barbussova Ohně, to je asi největší pozitivum tohoto snímku ()
Watanabe a Eatswood = zničující kombinace, která vás dostane...opravdu skvělé! Dávám 95% ()
hmmm....no listy su o triedu lepsie nez vlajky, ale ako to povedat? to utahane tempo, strasne nudi, akcne sceny nie su vobec vycibrene a vam chodi hlavou ako je mozne, ze sikmoockovia pri presunoch pod palbou sa vobec nekryju...ako ono je plus, ze najdeme tu dobovu etiketu cisarskeho vojska (samovrazdy, disciplina), ale je az iritujuce, ked sa polovica japoncov sama postriela a potom sa cuduj svete, ze prehrali... ale aby som nehanobil tolko...tak pridavam ako k vlajkam peknu kameru....3,5 ()
Je az zarazejici, jak muze z dua filmu natocenych o stejnem konfliktu, stejnym reziserem, stejnym producentem a ve stejnou dobu byt jeden o tolik lepsi. Vsechno co nefungovalo ve Vlajkach zde funguje vyborne - prostredi, herci, scenar, vse lepsi o 200%. Chytne vas to, atmosfericky pohlti a vy jen naplno prozivate napinave osudy japonskych vojaku oblehanych na ostrove Iwo Jima. Navic potemnela piano hudba Kylea Eastwooda je mnohonasobne pusobivejsi, nez ty staromilne rolnicky Clinta ve Vlajkach. 8/10 ()
Imho príliš dlhé (30 min dole by filmu prespelo) a najmä zlyhávujúce vo vytváraní puta k postavám. S tým som doteraz pri väčšine vojnových filmov (Platoon, Thin Red Line, Saving private Ryan...) nemal problém. Neviem však povedať či je to vinou réžie alebo mojou neschopnosťou akceptovať fanatizmus japonských vojakov (hoci viem, že to tak v skutočnosti bolo). 7/10. ()
Stejně jako se nedá objektivně zhodnotit chování vojáků ve válce, ať už bojovali za jakoukoli stranu, nedají se zhodnotit ani jednotlivé části této filmové série. Proto mi nezbývá než komentovat oba filmy jako celek. A to celek náramně vydařený. Jako zarytému fanouškovi Clinta Easwooda se mi ale říká o to hůř, že oba filmy částečně trpí jeho typickou režií. Narozdíl od čistě civilních témat většiny jeho filmů zde totiž jeho roztahaný a pomalý styl filmový požitek poněkud ubíjí. Samotným bojovým scénám není co zazlívat, horší je to už s výplní. Ta přes její sílu a myšlenková poselství trpí jakýmsi dojmem jiného filmu. Jakékoli minus je ale pomíjivé, když je výsledný dojem téměř srovnatelný s dojmem napřídklad z takového Remarquea. Síla obou filmů spočívá v sugestivním líčení válečných událostí a především v pohledu do duše obyčejného člověka zachyceného v té nejhorší lidské mašinerii a zároveň v předsudcích vlastních jeho zemi a národu. Pointa je tak vzhledem zobrazené době a samotné válečné tematice až překvapivě Clintovsky lidská, přesto je mi neskutečně líto že nemůžu hodnotit plným počtem, dojem z obou filmů je naprosto úchvatný. ()
Pohled na válku očima Japonců. Velmi oceňuji tuto volbu, vidíme boj z pohledu druhé strany a ne z pohledu amerických vojáků. Na ostrově Iwo Jima se odehrála jedna z nejkrvavějších bitev 2. světové války. Americké jednotky zde poprvé vstoupily na japonské území. Japonští vojáci se zde bránily dlouhých 36 dní. Byly jasně odsouzeni na smrt. Velel jim velmi vyjímečný muž generál Kuribayashi. Iwo Jima leží na půl cesty mezi Japonskem a Severními Mariany. Je považována za posvátnou zemi. Víc jak 28 tisíc mužů zde ztratilo svůj život. ()
Mé další setkání s válečným Eastwoodem, kde režisér opět ukazuje, že je mu mnohem bližší lidský příběh než zachycení války. Nejde mu o to, aby udělal skvělý válečný film, ale skvělé drama. Na některé scény z filmu prostě nejsem schopný zapomenout. Scéna se psem, dojemná a drsná zároveň, japonský fanatismus, který končí hromadnou sebevraždou se spoustou granátů, kýbl hoven, který znamená rozdíl mezi životem a smrtí. I ve válce je místo pro štěstí. Výtečný film, který překonal svoje dvouvaječné dvojče "Vlajky našich otců". Obdivuji Eastwooda, že nenatáčel v angličtině, ale v tom správném jazyce, stejně jako to udělal Mel Gibson v "Apocalyptu" nebo "Umučení Krista". Takhle by to mělo vypadat. A ne jako případ filmu "Muži, kteří nenávidí ženy", který je v americkém provedení sice skvělý, ale proč se sakra odehrává ve Švédsku, když postavy stejně mluví anglicky? Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/04/diar-milovnika-filmu-c-0003-eastwood.html ()
Vynikající snímek z 2.světové války. Poněkud netradičně zde sledujeme bitvu o Iwo Jimu z pohledu vojáků císařského Japonska. Kteří zde nejsou vykresleni jako nemyslící fanatici, nýbrž reálně. Jako chlapci kteří byli vytrženi z náručí matek a manželek aby byli vrženi do válečného pekla bojů v Pacifiku. Především pak sledujeme osud mladého vojáka který pochybuje o smyslu obrany ostrova a neustále myslí na slib který dal svému nenarozenému dítěti. A strasti velitele obrany, který se musí potýkat s nekompetencí ze strany nadřízených i přímých podřízených. ()
Brotherhood of Million Dollar Iwo Jima. ()
Dobrý film o válce a o Japoncích. 1) Umělecké počiny zde 76letého režiséra, producenta, scenaristy, herce a hudebního skladatele Clinta Eastwooda na mě působí většinou dost chladně. I v Dopisech bych čekal více slz (u sebe). 2) Snímek mě trochu dojal. Nejvíce mě ale dostala viditelná snaha přiblížit nepochopitelnou feudální mentalitu japonských vojáků dnešnímu západnímu divákovi. 3) Nejdojemnější okamžik: čtení dopisu od matky amerického vojáka. And always do what's right because it's right. 4) Z herců stojí zvlášť za zmínku 23letý zpěvák, autor písní, člen chlapecké skupiny Araši Kazunari Ninomija (Saigó, v civilu pekař s ironickým kukučem), 25letý Juki Macuzaki (kamarád Nozaki) a 32letý Rjó Kase (Šimizu z Kempejtaj). ()
70 % - Rozhodně lepší půlka "iwo jimského" dvojfilmu. Ale i tak to má dost přepálenou stopáž na to, že ve filmu se pořád dokola opakuje jedna a tatáž myšlenka. ()
Po předešlém snímku Vlajky našich otců lepší a příběhově dokonalejší poukázání na bitvu o ostrov Iwo Jima. Líčení dvou zcela vojensky odlišných lidí (generál a vojín), ale přesto tak stejných. A vlastně i celý příběh je o pochopení toho, že jak japonci, tak američané jsou jen lidé a cení si vlastního života. A dání najevo, že japonci jsou taky jen lidé s emocemi a obavami ze smrti, jde vidět v každém záběru. A k tomuto kroku se odhodlal až právě Clint Eastwood. ()
Uznávám, že tento film má uměleckou kvalitu, ale pro mě to byla jen podivná hra na "poznej japončíka", nedokázala jsem se soustředit na nic jiného, než abych je od sebe nějak rozeznala. Nedokázala jsem se do toho ponořit, soucítit s nimi, celkově mě to dost minulo. ()
Dopisy jsou přesným opakem Vlajek našich otců i tam, kde to tvůrci jistě nezamýšleli. Zatímco Vlajky jsou podívanou nudnou, šedivou a neosobní, ale nabízejí zajímavé a v podobných filmech nevídané obecné poselství, Dopisy z Iwo Jimy si pouštějí diváka blíže k tělu a větším soustředěním na osobní prožitky několika postav dokáží mnohem lépe vtáhnout do děje. Na druhé straně však neobsahují snad ani miligram něčeho originálního, nového. Představení japonského přístupu k válce, oddanost císaři, ochota raději zemřít vlastní rukou, než se vzdát, to už tady bylo víckrát než Mrazík, a bohužel ani snaha zobrazit je jako "taky lidi" už dnes není ničím novým. Pohled z druhé strany tak sice nenudí tak strašně jako Vlajky, jenže je mnohem předvídatelnější a klišovitější a navíc nabízí ještě méně akce než ony, čímž se řadí spíše do kategorie válečných komorních dramat než bojových velkofilmů. Někteří tento film oslavují jako pozoruhodný protiválečný počin, já v něm však žádné takové výraznější poselství nenašel (pominu-li obecný fakt, že dnešní filmy válku již pochopitelně neglorifikují, čímž jsou protiválečné takňák apriori), stejně jako žádné jiné. Má sice jiné přednosti a nedostatky, ale v průměru mi vychází stejně jako Vlajky. ()
Je dobře, když se podaří záměr natočit události, které se odehráli i z pohledu poražených. Je jasné, že největší část všeho (knih, filmů, dokumentů apod.) se primárně bude soustředit na toho hodného (v tomto případě USA) ale občas je nutné poodhalit oponu a ukázat, že i na druhé straně ´barikády´ byly jen lidé, kteří se báli a měli svoje životy, které jim válka zničila. Ken Watanabe je pro mě jedním z respektovaných herců, kteří prorazili i v Hollywoodu. Film jako celek se mi velmi líbil, nicméně je příšerně dlouhý, hlavně první třetina, kde se vše připravuje na bitvu. Tato třetina by mohla zabrat maximálně 10 minut nikoliv 40 minut. Proto dávám 3*, ale doporučuji. ()
Dopisy z Iwo Jimy jsou jedním z nejlepších filmů posledních let, pro mě osobně patří i do mých nejoblíbenějších vůbec (a to přitom válečný filmy vždycky nemusim). Myslím, že jsou celkem odvážnej film, zobrazující s pochopením a ohromným soucitem válečnýho nepřítele Američanů, což nebylo vždy zvykem. Eastwood se zde projevil jako citlivej psycholog, vykreslující postavy Japonců způsobem, kterej nás donutí si je zamilovat a i když jim při vědomí historických souvislostí asi nebudeme fandit, určitě jim nebudeme přát smrt. Uvidíme je jako zajímavý a mnohdy krásný lidský bytosti, na nichž nám bude záležet. To je u takovýho filmu hodně, to je Umění. ()
Vždycky je to fajn, když se válka ukáže i z druhé strany, kdy nepřítel není brán jen jako krvelačná bestie. I na druhé straně vždycky byli obyčejní kluci, kteří měli strach, zabývali se stejnými problémy jako všichni mladí lidé, měli u sebe fotky svých snoubenek nebo manželek, toužili se vrátit domů... Clint Eastwood natočil skvělý film, který sice chvílemi ztrácí tempo, ale to ubírá jen málo na jeho kvalitě. ()