Letters from Iwo Jima
Listy z Iwo Jimy
Letters from Iwo Jima
Letters from Iwo Jima
Letters from Iwo Jima
Režie:
Clint EastwoodScénář:
Iris YamashitaKamera:
Tom SternHrají:
Ken Watanabe, Kazunari Ninomija, Cujoši Ihara, Rjó Kase, Šidó Nakamura, Takumi Bandó, Júki Macuzaki, Takaši Jamaguči, Nae, Lucas Elliot Eberl, Toši Toda (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Před jedenašedesáti lety se na Iwo Jimě utkaly americká a japonská armáda. O několik desetiletí později bylo v lávové půdě ostrova objeveno několik stovek dopisů. Tyto dopisy pojednou dávají anonymním šikům bojujících vojáků tváře a hlasy. Japonští vojáci, kteří jsou odveleni na Iwo Jimu, si uvědomují, že pravděpodobnost návratu z bitevního pole je mizivá. Velitelem obrany je generál Tadamichi Kuribayashi, jehož cesty po Americe mu ukázaly nemilosrdnou tvář války, ale vedly jej i k pochopení toho, jak Američanům v Tichomoří zabránit v další expanzi. Díky Kuribayashiho nevídané taktice se boje, které si Američané představovali jako rychlou a krvavou porážku, protáhly na čtyřicet dní hrdinné a vynalézavé obrany. Podařilo se to i kvůli tomu, že Kuribayashiho bojovníci dokonale zvládli orientaci v prostoru vulkanického ostrova... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (406)
Hezké komorní drama, s dusnou atmosférou, ukazující slušné válečné scény, ale hlavně nesmyslnost války z pohledu japonské strany. Ken Watanabe v roli generála Kuribayashiho exceluje, ale i ostatní herci ve svých rolích jsou velmi dobří. ()
Teda Clinte jak ty to delas? A ne, ze by dezorz s tou sablonovitosti nemel pravdu. Nic v tomto filmu me neprekvapilo, ale kazdou minutu sledovani jsem se citil proste potesen. Potesen hudbou reziserova syna Kyla. Potesen proste uzasnou kamerou Toma Sterna. Potesen (jiz tradicne) herectvim Kena Watanabeho a jeho kolegu (Shido Nakamura a Kazunari Ninomiya predevsim). A potesen uprimnou snahou autoru nametu a scenare Iris Yamashitove a Paula Haggise, kteri bezesporu pres nekolik chyb vytvorily uzasny pribeh plny patosu ktery neurazi. Takze klobouk, ci helmu dolu Clinte. ()
Natočit patetický scénář bez patosu umí jen Eastwood. A proto mám tak ráda jeho filmy. ()
Druhý válečný film, který jsem od Eastwooda viděl a podruhé jsem zklamán. Jakožto jeho velký obdivovatel mu důrazně doporučuji, aby se od války držel dál. S tímto snímkem jsem měl hned několik problémů. Tím naprosto nejzásadnějším byla totální nuda. Ve filmu se například 50 minut čeká na výstřel, přičemž se neděje absolutně nic. Japonští vojáci se přemísťují z místa na místo, kopou do země a nebo jen tak polehávají v jeskyni. Všichni pánové jsou bohužel navlas stejní, takže jak vzápětí dojde na válečný střet, tak je vám naprosto lhostejné, kdo kdy jak zemře, protože nemáte šanci si ke komukoli vybudovat jakýkoli vztah. Jinak je záhodno zamyšlení, že ta sebevražda japonské obyvatelstvo tolik přitahuje, a to i dlouho po skončení války. Lepší hvězda. ()
Jen krůček k dokonalosti...chyběl ve svém žánru tomuto válečnému filmu. Zpracování je vynikající, co se týká efektů, při bojích si připadáte, jako byste byli uvnitř vší té vřavy, ale mám takový pocit, že tomu něco scházelo. A to, silnější příběh!! Sžití se s hlavními postavami není tak silné a přijde mi, jako by se vše dělo tak nějak na sílu. Ale jinak vynikající počin C.Eastwooda. 75%. ()
Nemám problém pridať filmu jednu hviezdičku i keď slabú. Všetko bolo fajn. Nakrútiť film o nepriateľských vojakoch a bezmennému nepriateľovi odhaliť tvár, osudy, túžby a pocity, to vôbec nie je ľahká úloha. Ale Clint sa s tým všetkým vyrovnal dobre, i keď tú dĺžku filmu mu neodpustím, aj keď som zvyknutý. Trochu mi prekážalo, že sa film venuje osudom malých jednotiek a o celkovom počte obrancov ostrova sú iba slovné zmienky. Veď dômyselný systém chodieb muselo budovať množstvo vojakov a dlhú dobu. V jednej scéne sa hovorí o tisícke padlých a aj samotný pohľad na americkú flotilu a roje ich lietadiel nezodpovedá predstave, ktorú som si o veľkosti ostrova vytvoril. Ale to sú iba detaily. Považujem Listy za mimoriadny film, s ktorým môže byť Clint spokojný. ()
Nevím v jakém pořadí je správné vidět Eastwoodův dvojfilm, ale já začal Vlajkami. A dobře jsem udělal. Po více válečném, přesto méně zajímavém americkém pohledu, je tu pohled z druhé strany, který za těmi anonymními japonskými kulomety a děly z Vlajek našich otců odhaluje postavy s vlastním životem, s vlastními sny, touhami, smutkem, bolestí a strachem. Pekař, dobrák, který doplatil na svou lidskost, vzdělaný muž s přáteli mezi Američany. Válečné drama o nesmyslnosti války, o fanatismu a lidskosti, o tom, že i na druhé straně jsou stejní muži a vystrašení kluci toužící po klidu, štěstí a návratu ke svým rodinám. S řadou scén, při který se svírá žaludek i srdce. Ať už je to scéna s raněným americkým vojákem a jeho dopisem, scéna se psem, sebevražda vynucená příliš hluboko zažranými tradicemi, scéna se zajatci či vzpomínka na večeři s americkými přáteli a z pohledu následujících událostí mrazivým dialogem „co kdyby“. Pokud mě Eastwood Vlajkami poněkud zklamal, tady si vše vynahradil jedním z nejlepších válečných a protiválečných filmů, které jsem v posledních letech viděl. Filmem, který mě fakt sebral a vehnal mi slzy do očí. ()
clint eastwood to vzdy vedel za kamerou aj pred nou. aj ked sa mu zastavy az tak nevydarili, myslim, ze listami z iwo jimy si zachranil kozu.. japonska verzia konfliktu v jeho citlivom podani vzdava poctu vsetkym vojakom, ktory sa v osudne chvile na tomto ostrove nachadzali. velmi pekny a hlavne uprimny pocin. ()
Obyčajný vojnový film... To som si povedal po dopozeraní. Ale napokon je držanie sa jednej témy, jedného boja jeho devíza, hlavne pri zrovnaní s rozháranými VLAJKAMI... Ale aj tak mi tam chýbal silnejší príbeh... ()
Komu jde jedině a především o bojovou akci, bude "Dopisy" asi trochu zklamán, tenhle snímek staví spíš na válce viděné očima jednotlivých japonských vojáků a na vhledu do jejich psychologie. Stopáž snad mohla být kratší, ale to nic nemění na tom, že díky dokonalému realismu a přísné objektivitě, s jakou k tématu Eastwood přistupuje, jsou pro mne "Dopisy z Iwo Jimy" jedním z nejsilnějších filmů o tichomořském bojišti 2. světové války, jaký jsem dosud viděl. ()
Určitě lepší než Vlajky našich otců ale i tak velice zdlouhavý válečný film. Rozhodně jsem čekal více. ()
Ken Watanabe je dle mého skromného názoru důstojným nástupcem Toshira Mifuneho na pomyslném trůnu "Nejcharismatičtější asijský herec". Dopisy mě v mém názoru jen utvrdily. Nemám sice neodbytný pocit, že bych viděl nejlepší válečný film všech dob, na můj vkus obsahoval přece jen trochu více patosu, než bylo nutné, nicméně pětihvězdičkové hodnocení nesnížím. Mohou za to pochopitelně skvělé výkony hlavních představitelů, nesmírně silné reálie skutečného příběhu, až se mozek zdráhá věřit, že se podobná bitva mohla skutečně odehrát. Clint Eastwood si zaslouží naše nejvyšší uznání. Američan natočil ódu na japonské vojáky, kteří střílí po američanech, a navíc s takovou režijní suverenitou! Smekám kšiltovku až na zem, Clinte. Můj verdikt: 100%. PS: mnohem lepší než Vlajky našich otců (60%). PS ještě jednou, teď si uvědomuji, že jsem v tomto filmu poprvé spatřil kobercový nálet z jiné, než ptačí perspektivy. Nesmírně silný zážitek, musí to být hrozné, koukat se, jak na vás padají stovky bomb. Hrůza pomyslet... ()
Dopisy z Iwodžimy jsou v podstatě komorní film, postavený na subtilní výpovědi dopisů, psaných japonskými vojáky svým blízkým domů do Japonska. Zuřivá bitva evidentně není tím, co film chce a má zobrazit, vlastně tvoří jen nesmírně kruté a krvavé kulisy pro hlavní sdělení filmu, pro intimní a nesmírně lidské prožitky vojáků v situaci, kdy je většině jasné, že tuhle bitvu nejen, že nevyhrají, ale téměř určitě ani nepřežijí... To, že jde zároveň o pohled z opačné strany, než z jaké jsme zvyklí druhoválečné filmy vídat, celou situaci jen posiluje... Režijní uchopení tohoto nevídaně křehkého materiálu je v zásadě tradiční, Eastwood prostě buduje lineárně vyprávěný příběh, v němž sleduje několik konkrétních japonských vojáků, ale činí to nesmírně výmluvně, silně a řemeslně bezchybným způsobem. Otázkou zůstává pouze to, zda-li bylo opravdu nutné nechat natočený materiál "po ryanovsku" vyšisovat do šedozelené, neboť tenhle "akční look" už je docela obehraná finta a působí poněkud neoriginálně. Jinak nesmírně silný a sdělný film. Jeden z těch, co by lidé, zvlášť ti se zelenými mozky nebo vypatlanci s černobílým viděním světa, měli vidět povinně... tedy jen v případě, že by podobné "sledování befelem" nemělo obecně většinou spíš negativní výsledky... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: Kinej, flanker.27, Matty, Lima ()
Psychologická sonda do duší "prehratých"... Bezvýchodiskovosť Japoncov na čiernom ostrove, ktorý neveští nič dobrého. Ohromná presila Američanov poskytuje skvelú príležitosť na vykreslenie charakterov obyčajných vojakov aj ich vodcov. Clint natočil o jednej udalosti dva rozdielne filmy, "Listy" sú však oproti "Zástavám" jednoznačne lepším príbehom. ()
Eastwood mě svejma dvěma peckama z roku 2008 (Gran Torino a Výměna) navnadil, možná spíš napůl přesvědčil, že ten postoj, kterej sem k jeho režii předtim zaujal, nebyl správnej. Dopisy z Iwo Jimy mě ale zase hodily zpátky o 180 stupňů. A utvrdil sem se v tom, že Eastwood všechno natáčí stejnym způsobem. No a někde to funguje, ale já mam pocit, že někde taky ne. Nechci tomuhle snímku ubírat nesporný kvality, kterejma určitě disponuje. Ukazuje nám, že naše mámy píšou stejný dopisy ať sme na černý nebo bílý straně. Vidíme, že ne všichni Japonci byli magoři co si akorát furt něco mumlali pod fousy a drtili si koule pro nic za nic. Jenže Clint to vypráví tim svym roztahanym stylem, všechno je děsně dlouhý, v podstatě se celej film akorát čeká, kamera mi přijde děsně málo akční, prostě v celym filmu jako celku mi chyběla dynamika. A to mi fakt dožírá, když má film přes 2 hodiny a eště k tomu se táhne jak nudle. A nakonec jedna věc, kterou fakt nepochopim... Proč, když teda ukazujeme, jak i Japonci maj city, jak i Japonci přemejšlí o rodinách, o smyslu války, o smyslu toho proč tam jsou, proč se tam teda najednou objeví Amíci (ve všech filmech je vidíme jako citlivý, přemýšlivý chlapce) a ty sou najednou z ničeho nic neosobní, bezejmenný idioti, který střílej do zajatců. ()
Ale jo, mám Clinta vlastně rád a pozumím poselstvím o tom, jak jsme vlastně všichni stejní a na obou stranách jsou dobří lidé, jen v jiných uniformách a bla bla bla.... Jen by se to dalo vyprávět výrazně míň "pro blbý" a s o dost menším patosem (třeba scéna s americkým vojákem, co má dopis od mámy, při jehož čtení japonští vojáci pláčou dojetím, to už tedy bylo na mně fakt moc).... Druhá věc je, že na to, jaká byla Iwo Jima řezničina, to tady působí spíš jako taková série menších přestřelek.... Abych jenom neprudil - Ken Watanabe je v hlavní roli naprosto boží. Kdyby to nebylo od Clinta, dal bych 4, ale čekal jsem víc... ()
I nepřítel je člověk. 80% ()
Kompletni hodnoceni si necham az po shlednuti Vlajky našich otců ()
Vlajky našich otců + Dopisy z Iwo Jimy tvoří velmi dobrou obžalobu války. Jestli se něco Eastwoodovi povedlo, tak právě to, že ve mně, po shlédnutí Iwo Jimy, rezonuje i část americká, kterou jsem viděl o několik měsíců dříve. Myslím si, že scestnost války nebyla ještě nikdy tak patrná jako ve spojení těchto dvou Eastwoodových filmů. Možná byly natočeny lepší válečné filmy, ale faktem je, že spojením těchto dvou polovin vznikl jeden z nejzásadnějších protiválečných filmů. ()
Ten nápad natočit dva různé filmy vycházející z jednoho bodu v čase i prostoru se velmi povedl a musím říct, že vědět o tom ještě před natočením, Eastwoody bych snad ani nevěřil, že to dá takhle. Vlajky našich otců jsou sice dobré, hodně dobré, ale Dopisy z Iwo Jimy je válcují silou a švihem mávnutí japonského meče. Spousta zajímavých, šílených a zapamatováníhodných scén. Mě nejvíce pobavila (dá-li se to tak říci) ta linie s japonským vojákem, kterému do hlavy tloukli, že Amíci jsou zaostalá zvířata a když se pak s nimi setká, tak zjistí, že jimi (ti, s nimiž se setkal) opravdu jsou. Dá se vlastně o takovémto filmu napsat, že je krásný? ()