Funny Games USA

Funny Games U.S. je parádní exploitation, i když v mnoha směrech natolik odlišný od ostatních. Film téměř bez hudby (a když už zazní, tak pořádně tvrdá) a předlouhými záběry. Divák sleduje jakousi hru, kterou oběti ale nemají šanci vyhrát. Bez veškerého toho klasického násilí se pak cítíme hodně ošizeni, protože nám to režisér zkrátka nedopřeje. Jenže kdo je tady pak ten deviant a zvíře, co vyloženě chce všechnu tu brutalitu vidět? Celý snímek je tudíž jeden velký podfuck na diváka. Já jsem však nad míru spokojen. (18.02.2010)

Tak tento způsob ztvárnění thrilleru, mě skutečně neoslovil. Děsně rozvleklé, bez šťávy, bez napětí. Dokonale uspávací, pokud na to koukáte pozdě v noci. Dva záporáci hrají dobře, jsou dokonale nechutní. Jenže hlavním problémem tohoto filmu byla pro mě, "skrytá" narážka na diváky tohoto snímku. Skutečně mě neoslovilo filmové přetáčení děje, ani promlouvání hlavního záporáka přímo k divákovi. Na konci jsme se o pointě filmu dozvěděli skrz běžný rozhovor dvou vrahů, což je dost slabé. "Film je fikce, ale pokud ho sledujeme, stává se skutečným". Nuda také není hmotná, ale pokud si zapnu tenhle film, zhmotní se... 60% 28.12. 2009 (28.12.2009)

TĚŽKO se popisuje tenhle psychologický thriller, který nedá spát - závěrečné titulky jsem silně rozdýchával. Haneke je démon. Obě verze FUNNY GAMES hodnotím stejně, je to naprosto zrcadlová práce do nejmenších detailů (takže mám v topce obě verze). Je až neuvěřitelné, co Haneke dokázal vytvořit - dokonalá práce s divákem. Ve FUNNY GAMES jsem cítil všechny pocity, co může film nabídnout. Dokázal mě šokovat, pobouřit, děsit, nervovat a pořád mně měl Haneke ve svých rukách. Zpomalené záběry jsou kruté a všechno zlo nás drtí na malinké kousky. FUNNY GAMES je pocta pro MECHANICKÝ POMERANČ a zaslouženě patří k vrcholům subžánru exploitation. ******* Pohledy do kamery je perfektní hra s divákem a dostává diváka na místo činu, vlastně i divák je součástí vražd a násilí, protože spolupachatelově přihlíží. (04.11.2012)

"Proč nás nezabijete hned? - Nezapomínejte, že je třeba se bavit." Zábava mi jako divákovi byla neustále zdůrazňována, ale tak nějak se nedostavovala. Místo toho přicházel psychický i fyzický teror rodiny, který sice byl nepříjemný, avšak dalo se mu několikrát bez větších problémů zabránit. Nevzrušeně jsem snímek dokoukal do konce, ale jediný jeho přínos vidím v tom, že až mi u dveří zazvoní dva zdvořilí sympaťáci v gumových rukavicích, tak budu střlet dřív, než mě stačí požádat o vejce. (17.07.2011)

Originál mě sice nasral (i když snad naplňoval tezi, že na skutečném násilí nic zábavného není), ale nedala se mu upřít až mučívá působivost. Americký remake spíš mučivě nudí, hrozivá autenticita se ztratila v překladu. Rozdíly oběma verzemi jsou minimální, někoho bude bavit hledat detaily, ale to Haneke neslyšel o Van Santově Psychu? Jako provokatér tentokrát přišel s křížkem po funuse (navíc prakticky o celé desetiletí). Funny Games U.S. považuju prostě jen za ztrátu času. P.S. Jak píše sám velký Bluntman, divák si přeje, aby viděl Naomi nahou. Sledovat ji poskakovat ve spodním prádle a obdivovat její krásné tělo je fajn, ale bije se to s pojetím originálu, kde jste s hrdiny opravdu byli ponižováni a mučeni. Při pohledu na svlékající se ženu jste se tehdy cítili trapně. (13.04.2008)

Haneke je opravdu drzý... Naštěstí jsem to viděl dřív než originál, takže zapůsobil i prvek překvapení. Stejně ale není normální natočit stejný film dvakrát! (12.12.2009)

Dokonalost. Nevidím důvod, proč Funny Games U.S. hodnotit hůře než jeho ryze rakouského předchůdce. Haneke zůstává, jen herci a prostředí se změnilo. A ani na jedno z toho si nemůžu stěžovat. Právě naopak - Michael Pitt a Brady Corbet byli famózní! Bylo natáčení tohoto netypického remaku zbytečné? Pro diváky možná, pro tvůrce nikoliv. Účinek se neminul: o deset let později se všichni dozvěděli, že Funny Games se už jednou hrála... nyní se "jen" opakuje. Dokonalost zůstala. (22.08.2008)

Zhruba hodinu a půl je to fakt výbornej thriller se skvělou atmosférou, plněj napětí a se zajímavejma záporákama, který ve mě co 5 minut vzbuzovali pocit, že bych jim musel rozmlátil hlavy tou golfovou holí a naopak Rothovi a Watts sem fandil, no Naomi trošku víc, když tam poskakovala v prádle, jenže to co se událo v závěrečných 20ti minutách, to fakt nemá s kvalitním thrillerem nic společnýho, už když MIchael Pitt občas mluví přímo do kamery, jakoby na diváka, tak mi to přišlo divný, ale to ještě nebylo nic proti tomu, co se odehraje na konci, to mě tak zdrtilo a zklamalo, že sem měl chuť odebrat minimálně 2 hvězdičky, i když takovýhle pocity film asi chtěl vyvolat a chtěl takhle asi působit a pohrát si takhle s divákem asi byl účel, ale to mě nezajímá, mě to přišlo debilní (05.06.2008)

Pokud pominu zbytečnost tohoto filmu, za což strhávám jednu hvězdu, je to stejný masakr jako původní film. Odkazuji na svůj tamější komentář. Když už tedy dělat remaky, tak co nejpodobnější originálu, jako v tomto případě. (19.04.2008)

Film, který si zaslouží dvě roviny hodnocení. Hanekeho sdělení, že každý jedinec, který se veřejně chvástá tím, jak hrozně ulítává na filmech, které jsou plné násilí, krutosti a krve, by se měl spíše léčit, je trefné. Těmto exotům jde samozřejmě ve většině případů jen o to, aby byli něčím pro okolí zajímaví. Já jsem ve 12 letech na podobných filmech také ujížděl, ale je potřeba trošku dospět, klauni. K samotnému filmu nemám příliš výhrad. Atmosféra je znepokojivá, herci se ždímou, přepálené/přetažené scény jsou působivé a ani moc nenudí. Ovšem některé prvky Hanekeho sdělení se mi nelíbí, jsou až moc na očích, zřejmě proto, aby je každý pobral. Pittovo otáčení k divákovi bych ještě zkousnul, ale přetáčení a stupidní zamyšlení nad filmem na lodi už fakt ne, a tak mi z toho bohužel vychází jen lehce nadprůměrný film. Kdyby Haneke odhodil berle pro tupce a vystačil si jen se závěrečným pohledem na diváka, mohl z toho být o dvě třídy lepší film. (06.10.2013)

Ak niekto natočí s veľkým časovým odstupom doslovný remake, kritika ho strhá (Psycho), ak však natočí remake od slova do slova režisér originálu v inej krajine a s inými hercami, svetlo sveta údajne uzrie jeden z najzaujímavejších filmov roka. (Funny Games US) Chápem, že Funny Games po 10 rokoch nestratili až toľko, ako Psycho za dlhší čas a chápem, že umiestnením do amerického prostredia vzniká odlišné vyznenie. Prečo sa však podobné kritéria neuplatňovali aj predtým? Hanekeho film je ale i bez ohľadu na to iba lacná provokácia a neférová hra s divákom vrcholiaca nič neriešiacim finále. Výslednému dojmu nepomáha ani nie najlogickejšie správanie obetí a nezáživná druhá polovica. Rozumiem, prečo si podobné kontroverzné experimenty, akým bol napríklad aj Goemul nájdu svoje publikum, ich nekritické vynášanie do nebies ale považujem za silne diskutabilné. (04.02.2009)

Miluju, když se ve filmu vyskytují dva vyšinutí mladíčci s bledými tvářemi, mastnými vlasy, přiblblými úsměvy, rudými plnými i tenčími rty, bílými rukavicemi, triky i kraťasy, teniskami světlé i tmavé barvy a bezelstnýma modrýma očima, a blábolí nesmysly, zatímco oči divákovy způli nevěří, co to vlastně vidí, a z druhé půlky vědí, že to tak je, a srdce jim proto buší. Originál jsem (doufám, že jenom zatím) neviděla, ale zároveň jsem už dlouho neviděla něco tak originálního. Jeden z mála filmů, u kterého si pamatuju, že bych se dívala až do úplného konce titulků a ještě bych zírat vydržela, ač k nim nehrála žádná hudba. ♥♥♥ "Teď jste tomu dala, Paul nám specificky řekl, abychom dali pozor na koberec." (21.06.2008)

Originál jsem neviděl, nemůžu tudíž porovnávat, která verze je lepší, jestli je tahle zbytečná, jak mnoho uživatelů ve svých komentářích píše a kdesi cosi. Film se mi líbil a to tak, že hodně. Úvodní titulky: Rodinná idylka při cestě autem, náhle narušena na pozadí znějícím grindcorovým nářezem "Bonehead" od Naked City. Symbolicky tak naznačuje, že slunečný den se poněkud zamračí a nedopadne zrovna nejlépe. Dva borci ve slušivých bílých oblečcích (jakoby představovali čirou nevinnost) si poté přijdou jen vypůjčit pár vajec, vejce rozbijí, začnou být otravní a banální situace se z nevinné hry změní na zábavnou "nevinnou" hru. Motivace obou psychopatů nám po celou dobu zůstává skryta, takže divák vidí jen bezdůvodné týrání. Jak tu již někdo psal, oproti originálu je tento film obsazen hereckými hvězdami, pánská část osazenstva je především zvědava na Naomi Watts a její vnadné křivky. Kamera nám zaprvé při scéně odhalení tento pohled nenabídne a zadruhé její povadlé, pobledlé a potlučené tělo za to ani nestojí. Haneke si brutálně zahrává s divákem. Pomalu, někdy až neúměrně dlouho stupňuje násilí a napětí, nutí diváka zamýšlet se nad tím, co bude následovat, aby ho pak při scéně s ovladačem doslova znásilnil a dokončil nastolenou hru do "zdárného" konce. Inu, každý má v sobě malého nacistu. (25.08.2008)

Hanekemu se nedá upřít vysoká kreativita, provokativnost a znalost režisérského řemesla. Jeho Funny Games se dají hodnotit ze dvou hledisek. Po řemeslné stránce je to vysoce nadprůměrný kousek, který je výborně herecky obsazený a odehraný a který dokáže navodit atmosféru a napětí. Dlouhé záběry, přesný střih a práce kamery. Po stránce obsahové je to ovšem výrazně horší - po dlouhou dobu se film tváří jako napínavý thriller, ale čím dál víc se ukazuje, že jde jen o efektní a perverzní hru ani ne tak s jednou středostavovskou rodinkou na výletě, jako spíš s divákem. Minimálně od klíčové scény s televizním dálkovým ovladačem je jasné, že se divák nedívá na kriminální thriller, kde výsledek není předem znám, ale že šance obětí na únik byly od začátku nulové a z krvavé hry není úniku. Haneke nakonec selhává i jako provokatér, protože po velkém odhalení vlastně není co řešit a brutální hra se může ukončitjen jediným možným způsobem, a tak vlastně nudí. O násilí vypovídaly už jiné filmy, které byly podstatně kritičtější a zasáhly diváky mnohem hlouběji. To, že je násilí kruté, je banalita. Haneke nenatočil ani tak kritický film, jako spíš hříčku pro sadisty. Pravdou je, že díky pomalému tempu, určité rafinovanosti a kultivovanosti, kdy teror nesnímá naturalisticky, ale "cudně" ukazuje jen následky nebo zvukovou stopu násilí, osloví spíš intelektuálnější publikum a ne běžného popkornového diváka. Teror ve filmu spíš hypnoticky přitahuje a fascinuje, pocit převahy nad bezmocnými oběťmi je naprostý a nepřichází žádná katarze. Celkový dojem: 35 % za solidní řemeslo. (17.10.2008)

Původní verzi jsem neviděl, ale nejspíš si ji seženu, min. na porovnání (takže pokud bylo režisérovým záměrem upoutat pozornost na jeho předchozí dílo, u mě se mu to celkem podařilo). Tohle je zvláštní film. Nevím, nebyl jsem nějak extra zděšený předvedeným násilím, navíc ho ani moc ukázáno nebylo (podobných snímků mé divácké oko sice moc nespatřilo, ale některé z těch dosud viděných byly v tomhle ohledu působivější). Mě na Funny Games U.S. upoutala spíš atmosféra, psychologie postav (a také samotného režiséra, protože do teď přemýšlím, co tímhle filmem chtěl doopravdy říct a snad mi nato lépe odpoví rakouský originál) a hereckých výkonů (Pitt, Cobert a Watts byli excelentní, trochu mě jen zklamalo podivné herectví Tima Rotha, protože jeho postavu jsem mu fakt nežral). Co se týče samotného konce, trošku mě štvalo, že jsem si přečetl zdejší poněkud zavádějící obsah, přesněji "oficiální text distributora" (konkrétně pasáž: "Anna vypráví příběh své rodiny..."), protože pak bych se díval na vše, co se událo od scény se zde často zmiňovaným ovladačem (ano, i takhle se dá velmi dobře zlikvidovat napínavá atmosféra), krapet jinak. No, prozatím hodnotím slabšími 4* a po případném zhlédnutí originálu hodnocení poupravím. P.S. Po obstarání rakouské verze strhávám Funny Games U.S. 1* a vzniknutí tohoto remaku považuju víceméně za zbytečné. (08.05.2010)

Zabíjení nás baví - bavte se s námi! Haneke zvolil jako prostředek ke kritice filmového násilí jeho bezskrupulózní oslavu, v níž promluvy Beavise Pitta ke kameře i diskutabilní "Rewind" scéna mají své opodstatněné místo z důvodu odlišení se od obyčejného exploitationu. A navíc, koho nudí několikaminutový záběr bez jediného střihu na spoutané manžele v obýváku, může použít tlačítko FWD, kdo si chce více užít Naomi ve spodním prádle, zmáčkne ve správnou chvíli STOP a komu se to celé hnusí, ten má k dispozici velice účinný knoflík OFF. Užívejte si to, protože dálkový ovladač zvaný Život je permanentně bez baterek.. (09.09.2009)

Oproti Hanekeho plánu bezemoční a nezáživná nuda, která selhává především ve chvílích, kdy by měla pravé utrpení naplno ukázat. (03.07.2008)

Štvalo, šokovalo, nasralo. Úžasná práca s kamerou, so zvukom, neskutočný scenár a herecké výkony. Najnepríjemnejší film, ktorý som kedy videl. (pre dnešnú skazenú spoločnosť je posolstvo filmu silná káva...) (24.04.2010)

Na Funny Games jsem byla docela zvědavá, ale ukázalo se, že je to jeden z těch filmů, které jsou hodně vzdálené mému očekávání. Filmu nelze upřít jeho zajímavý námět. Bohužel již po nějaké době mi však děj začal připadat docela nezáživný. A některé scény, které obsahovaly minutu trvající záběry na pokoj, nehýbající se postavu či ostatní záběry, v nichž se vůbec nic nedělo, mi můj dojem vůbec nepomáhaly zlepšit. Začala jsem usínat a konec filmu jsem zaspala úplně. Původně jsem chtěla dát i čtyři hvězdičky, protože mi Funny Games přišly zajímavé, ale pokud již po chvíli začnu být uspávána monotónností a nudou, usoudila jsem, že i to osobité zpracování není přece jen natolik silnější, aby dokázalo překonat onu nezáživnost. (11.05.2012)

Hanekeho originál som videl dávnejšie, no doteraz sa mi vždy zatají dych pri spomienke naň, ako na film, ktorý má možno najhnusnejšie a najnepríjemnejšie záporné postavy v medziach svojho žánru. A dával som len malú šancu, že remake môže tromfnúť svoj hnusne chladný a psychiku trýzniaci originál. A pritom sa dejom takmer vôbec nelíšia. To, čo som vyčítal tomu o desať rokov staršiemu filmu, Haneke pochopil a vylepšil presne to, čo bolo treba. V prvom rade sa pod zlepšenie kvality podpísali herci. V Amerike je predsa asi len lepší výber a Haneke si nemohol vybrať lepšie. Atmosféra bola na nevydržanie, takmer bez hudby, perfektne spracované dlhé scény bez strihu krájali napätím moju trpezlivosť. Ak by sa dala merať intenzita mrázu, ktorý mi počas filmu behal po tele, určite by padol svetový rekord. Všetko to vystihol môj pocit, keď sa Paulova tvár v samom závere, na začiatku titulok, objavila na celom plátne a ja som mal chuť naň napľuť. No a navyše, keby som ako divák originál nevidel, určite by som ho nepozeral s časovej blízkosti tohoto filmu, pre slabšie povahy je možné duševné poškodenie. Treba to zapiť nejakou ľahkou komédiou. 90%. (06.11.2008)