Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Čtyřiašedesát polí – černá, bílá, bílá černá. Hra, které staletí přisoudila titul „královská“, každý plebejec zvládne její základy, ale jen vyvolení si ji dokážou osedlat. Jen chytří, inteligentní stratégové… Muž, který stojí nad šachovnicí, nemá nic z toho ve tváři. Kamenné rysy, netečný pohled primitiva. Ten muž, jakkoli má dvě ruce, dvě nohy a hlavu mezi souměrnými rameny, je zrůda. Kdesi v jeho mozku došlo k disproporcím – je geniálním šachistou a na ostatní už jaksi nezbyla kapacita. Neumí číst, neumí rozjímat, je schopný jediného citu – nenávisti. Vzbuzuje zvědavost? Je fascinující, ten mistr světa, Čentovič. Dá se lapit? Dá, ale jen vidinou dalších lehce vydělaných dolarů. Pouští se tedy do šachové partie s Dr. Heinrichem Kleibertem a netuší, jakého soupeře proti sobě má… Heinrich byl za druhé světové války vězněm pověstného Hermanna Spitze ve vídeňském hotelu Metropol a svůj pobyt v samovazbě přežíval jen díky knize rozborů šachových partií světových šachistů. A když nyní potkává šachistu Čentoviče, jenž byl přítelem Heinrichova vyšetřovatele na gestapu, přijímá Heinrich výzvu ke své první skutečné šachové partii jako možnost jakési odplaty za mučení… Televizní inscenaci podle slavné šachové novely významného rakouského prozaika S. Zweiga a scénáře J. Hubače natočila režisérka M. Valová, která do hlavních rolí obsadila renomované herce v čele s Rudolfem Hrušínským (šachista Čentovič), Luďkem Munzarem (Dr. Heinrich Kleibert) a Petrem Haničincem (Hans, Heinrichův bratr). (Česká televize)

(více)

Recenze (78)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

„Nemožnost zapomenout, prý znamená neschopnost žít.“ . . . Tak na tuhle královskou hru, kterou jsem si s odstupem času vychutnal snad už počtvrté, zapomenout rozhodně nelze. Mistrovské konverzační drama vycházející ze slavné Šachové novely Stefana Zweiga povyšuje východiskový motiv šachové partie do osobitých paralelních významů. Na protichodných stranách hracího stolku se ocitají nejen dva lidé různého statusu (zkušený profesionál verzus amatér-samouk), ale skrze dva načrtnutné lidské osudy proti sebe bojují také lidská krutost, záliba v porážkách a utrpení druhých (což jsou vlastnosti, které stělesňuje velmistr Čentovič) a na druhé straně vytrvalost, statečnost a schopnost čelit veškeré této krutosti. Režisérka Valová úspěšně vsadila na dva vynikající herce, jejichž spolupráce se v Královské hře stává i menším hereckým soubojem: Rudolf Hrušínský přímo minimalistickým způsobem ztvárňuje krutého a chladného cynika, což je typ postavy, v jakém se už několikrát v minulosti naplno zabydlel (viz. Pasiáns nebo Spalovač mrtvol) a jakou už dávno mistrovsky ovládá. Naproti tomu Luděk Munzar, jehož diváci ve filmech s tématem kolem 2. světové války vídavali povětšinou v negativních rolích gestápaků a jiných nacistů (např. Vyznavači ohně nebo Ta chvíle, ten okamžik) se tentokrát zhosťuje postavy z opačné strany barikády a vstupuje do hry v psychologicky daleko složitější postavě bývalé oběti fašismu, doktora Kleiberta, jemuž se hrůzostrašné prožitky z války vracejí v podobě nočních můr a s nejistotou i odhodlaností se chopí příležitosti vyspořádání se s vlastní tragickou minulostí. Třetího protagonistu doplňuje Petr Haničinec, jenom minimálně zaostávající za svými kolegy. Jedinečný charakterní souboj, jedinečný televizní film, jedineční herci a skutečně hluboké poselství. „Pokaždé, když na téhle planetě zvítězí slušný člověk, mám pocit, že jsem vyhrál i já...“ 95% ()

Olafson 

všechny recenze uživatele

Hm, je to tu samý pětihvězdičkový machr, ale pochybuju, že někdo z nich opravdu četl skvělou Zweigovu knihu. Je totiž velmi důležité, že kniha končí úplně jinak, a proč končí úplně jinak. Kdybych hrál šachy s Munzarem já, tak bych zvažoval, jestli mu nedat cvičně pár facek, protože bych viděl jen nesportovně se chovajícího dřeváka (viz hláška "teď už to dlouho trvat nebude"), což kontrastuje s profesionalitou rádoby "padoušského" hráče. Jestli měla být inscenace oslavou vítězství slušného člověka nad hajzlem, tak se to moc nepovedlo, protože se slušný člověk musí chovat jako sportovec v duchu fair play a pravidel i u partie, a to i kdyby hrál s někým, kdo žere malý děti a zapíjí je vodou z radiátoru, jinak si vyhrát nezaslouží. ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Mimořádně silný námět podle strhující literární předlohy - napínavé ztřetnutí polarizovaných charakterů a hodnotových žebříčků za šachovým stolkem. Špičkové výkony Hrušínského a Munzara v hlavních rolích - vůbec je možné říct, že obsazení je vedle námětu hlavním důvodem pětihvězdičkového hodnocení, protože scénář mohl z dané látky vyždímat mnohem víc a a mohl si s charaktery a dialogy zejména vedlejších postav taky víc vyhrát. Celkový dojem 90 %. ()

Volodimir2 

všechny recenze uživatele

Kráľovská hra je sfilmovaná podľa novely Stefana Zweiga Šachová novela.Keď ju Zweig dokončieval tak pod fašistickou diktatúrou hynulo jeho rodné Rakúsko.Do konca 2. svetovej vojny chýbali ešte 4 roky a on postupne dával život šachovému veľmajstrovi Juhoslávie Mirkovi Czentovicovi, človekovi, ktorý je síce šachový génius, ale je primitívom a nie je schopný iného citu, ako nenávisti. Proti nemu sa po vojne, na plavbe parníkom z New Yorku do Buenos Aires, na šachovom poli postaví Dr. Heinrich Kleibert, ktorý za druhej svetovej vojny bol 8 mesiacov väznený v samoväzbe zástupcom veliteľa gestape pre Viedeň SS Oberführer Hermanom Spitzom a tento pobyt vo väzení prežil len vďaka knihe rozborov šachových partii svetových šachistov.Na druhej strane bol Czentovic, ktorý bol priateľom gestapáka, ktorý vyšetroval Henricha na gestapu. Výzvu Czentovica, ktorý v tejto partii vidí ľahko zarobené doláre, Kleibert prijíma a v skutočnosti je to pre neho odplata za mučenie pri výsluchoch, ide o bitku na život a na smrť. Ako to všetko dopadne si môžete pozrieť v tomto vynikajúcom filme vo verzii z roku 1963 pod názvom Šach mat, alebo Hrušinského koncert v Královskej hre z roku 1980, respektíve v slovenskej verzii Kráľovská hra z roku 1999. Ide o veľmi silný príbeh, v jednoduchej zápletke sa rozvíja zložitosť ľudského myslenia, prežívania a jednania. ()

Amonasr 

všechny recenze uživatele

Mistrovská Zweigova předloha skvěle převedená do TV inscenace a mistrovské herecké výkony - z Hrušínského doslova mrazilo, Munzar byl víc než uvěřitelný a jeho emoce rvaly duši, Haničinec se rovněž vybičoval až k maximu, přitom nikdo z nich nepřehrával. Škoda, že podobná televizní dramata ve špičkové kvalitě se již dnes netočí. Ještěže alespoň z archivu se dají občas vytáhnout takovéto nestárnoucí lahůdky. Silný divácký zážitek od začátku až do konce. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (1)

Reklama

Reklama