Grindhouse: Auto zabiják

Devadesát minut sáhodlouhých dialogů, ve kterých se holčiny trumfují v tom, kdo víckrát řekne "fuck" a bude se tvářit drsnějc. Jinými slovy totální nuda, ke které je potřeba zapíchnout kameru do písku a nechat herečky, aby se v současných reáliích (jsou tu mobily i Lindsay Lohan) tvářily jako že 70s neskončily a ony vážně věří tomu, co vypouštějí z pusy. Uff... kdyby se alespoň Kurt Russell se svým bourákem objevil víc než na pět minut čistého času. Pak bych mohl něco pochválit. Tohle už je vážně na palici, Quentine. Nechceš přejít k psaní knížek..? Pokud možno podpultových. :) Body za tu honičku, ale k čemu to, když trvá deset minut a předchází jí ukecaný balast zahleděný do sebe? (50%) (17.07.2007)

Cinefilie á la Tarantino. Death Proof, vyznání lásky k filmům a ženám, vzniklo nejspíš hlavně pro potěchu svého tvůrce. Že se mu nepodařilo nadchnout pro filmy svého srdce i diváky je smutné, ale bohužel logické. Kdo dnes zná Dirty Mary Crazy Larry nebo Vanishing Point? Komu to vadí? Oproti kratší verzi, jenž byla součástí grindhouseovského dvojprogramu, je přidáno několik scén, které s vyjímkou lap dancu nic zásadního nepřinášejí. 90 minut je exploitačnímu žánru přeci jen blíž. Tolik k slabším stránkám. Zbytek je nádherně stylová kombinace tarantinovských dialogů, fetišistických záběrů na krásné a (nebo) zajímavé ženské (u mě vedou jasně Rosario Dawson, Vanessa Ferlito (lap dance!), Rose McGowan - i když tmavovlasou ji mám radši - viz Planet Terror a pozoruhodná je rozhodně i Zoe Bell) a výtečných, poctivě staromódních automobilových honiček. A Kurt Russel vyloženě září. 90% P.S. Update po dvou letech: s každým dalším zhlédnutí lepší. A skvěle vybraná muzika neskutečně šlape. Jak to ten Quentin dělá, že mu filmy takhle zrají??? P.P.S. O další rok později pořád skvostné. Škoda, že to národ čsfd není schopen docenit. (14.09.2010)

Dlouhou dobu jsem se Grindhousu stranil. Tarantino a Rodriguez totiž nejsou režiséři pro mě, kde Tarantino vede, a o dost. Tenhle film je točený fanouškem klasické akce pro milovníky klasické akce, kde se kupodivu zase tolik té akce neurodí. Tarantino totiž doufá, že to dialogy zachrání a přitom právě dialogy, kde si ženský v hlavní roli, slepičí, koho kdy kde ošukaly, a jaká byla svině a byla na to hrdá, mě skutečně nebavilo. Přitom té skutečné akce tam bylo strašně málo, a to mě mrzelo, protože zrovna ta akce bylo to jediné, co se mi tam skutečně líbilo. To se musí nechat, že to Tarantino zvládl na výbornou, jinak je to ale strašná kravina, kde jsem na tu akci čekal jako na smilování, a to bych neměl. (11.09.2009)

To má být jako všechno? A kde jsou knedlíčky? Přesně tak mi to připadalo. Jeden a třičtvrtě hodiny poslouchat pindy ženských, který sou víc chlap, jak banda tiráků... Ne, děkuji. Už nikdy. Za to mi pár těch krásných aut, který ale do konce filmu rozflákají na sračky nestojí. Je to možná pocta nějakýmu žánru, ve kterým se takhle ty filmy točily, ale mně jako diváka to nudilo a dost často i štvalo tím, jak neustále něco žvatlají a furt se nic neděje a příběh to nikam nepostrkuje. Závěr to hodilo už úplně do hajzlu. Jako jediná jakžtakž sympatická postava je šílenej autozabiják Kurt Russell. A na konci se nechá tak debilně zabít... Mám velký výhrady ke scénáři - že to Tarantina napadlo, když si kupoval nový auto, tomu věřím - vypadá to tak. Chybějící kousky, trailery mezi filmy, uměle vytvořená poničená místa, to všechno by bylo fajn, kdyby se trošku víc investovalo i do obsahu a nejen do formy. Jenže poslední dobou to Hollywood neumí. Tarantino holt podle mě svůj nejlepší film už natočil a zatím mi jen neustále dokola dokazuje, že už světu nemá moc co dát (jelikož se vlastně jen pořád dokola kopíruje). (16.11.2008)

"Hej, my jsme nalakovaný nohy a jmenujeme se Q... kchh, kchhhh, ...ntino, a tohle je jen film" říká jakoby poškozeným jakoby filmovým jakoby pásem Tarantino úvodem AutoZabijáka. Udělá rytmem, střihem a hudbou drámo z uspěchané cesty na záchod a již si myslí, že budem chrochtat blahem. Já ale na ty filmy o filmech moc nejsem, ač vypadají krásně jako plakáty z let dávno minulých. Může si vyumělkovaně žvanit jak chce, je-li to o ničem, je to o ničem. Hloubku, legraci ani jinak vyvolaný zájem v tom, že ženské kecají jako chlapi a chlapi jsou submisivní jako filmové cuchty, nevidím a nevnímám. Tarantinovské kecy mi nikdy extra zábavné nepřišly a za výjimečné je považuji hlavně proto, jak umí ničit atmosféru. Z násilí, v němž si ten panáček libuje, dělají namísto děsivých aktů jen další punchlines. Naneštěstí ty slabší. Silná *. (08.11.2010)