Václav

Sázka na jistotu? Nevím. Dle mého slušný evropský zástupce, který nejednou hluboce dojme i vyvolá rozpaky. Až biblická konfliktovost dvou bratrů, série komediálních výstřelků, které musí nějak skončit, dramaturgická nerozvážnost, podmanivá hudba Jana P. Muchova, retroúčesy, spolehlivý Ivan Trojan bez pevně dané diagnózy (což ho v mnohém limituje). Šluknovský rodák Jiří Vejdělek je momentálně v kurzu, takže uvidíme, jak se udrží a kam (ne)sklouzne. Ve Václavovi je to ale všechno tak nějak na půl, filmové, nikoli niterní. Za hranice s tím ale rozhodně můžeme!! 70% (11.01.2009)

Je vůbec s podivem, že takovýto film jde do kina. Zábava přitom zamrzla na bodu mrazu a tak jediné na co lze nalákat je Ivan Trojan. Jinak pochybuji, že by na něco takového mohl někdo jít, když si uvědomíme, že oním režisérem, na kterého si již vypěstovávám alergii podobnou jako na Trošku, Olmera nebo Soukupa, je Jiří Vejdělek. Tedy autor, který vždy dokáže z poutavého námětu udělat nepoutavý film, který dokoukat je výkonem hodným nejotrlejšího diváka. Příběh samotný je dost nezajímavý, je to vlastně několik podivných scének, ve kterých zjistíme, že Václav je debil a co dál? Nakonec se posuneme do vězení, které do celého vyprávění absolutně nezapadá. Takže abych to uzavřel, film táhne skvělý Ivan Trojan, rozhodně zaujal i Jan Budař a pro mě vždy perfektní Emília Vašáryová a to je asi vše! Takovými filmy ve světě můžeme budit pouze smích, ale onen trpký, jenž nebyl záměrem! (10.05.2009)

Jeden z mála filmů na sáhodlouhý rozbor. Nejdůležitější na Václavovi je fakt, že lidi jdou na Trojana, místo na Václava, smějí se na nevtipných místek (např. Václav s mnoha monokly) a že to není komedie, jim dochází až v posledních 10ti minutách. Ale za to si tvůrci můžou sami, protože podobně jako ve Vesničce střediskové měli do hlavní role obsadit někoho neznámého. Druhou věcí je trochu falešná propagace filmu. Moc si cením toho, že Václav je tragikomedií bez hlášek, bez lidového humoru. Humor tu v první polovině sice exituje, ale je spíš mile úsměvný, než bezzubou řachandou, a často přechází do vážných scén. Posledním problémem filmu je jeho bezčasí. Chvíli máte dojem, že sledujete JZD, kde místní rozhlas vyřvává těžkou dechnu, vzápětí vás udeří do očí zánovní traktor, zřejmě ne Zetor. Ač by se zdálo, že výhrad mám spoustu, film se mi ve výsledku líbil. Často se v něm mluví filmovou řečí, je v něm spousta pěkných scén (ta poslední, rozhovor s matkou ve vězení, zaplacené a nevypité pivo v popředí záběru kulhající mámy, "ta scéna" ve vaně atd.). A závěr mě vážně dojmul. (16.01.2008)

Úvodní „afektovanost v seně“ mi úplně nesedla, ale postupně jsem si začal na hlavní postavu zvykat, brát ji takovou jaká je, sympatizovat s ní a naplno jí fandit. Václava litujete (tedy, jistě ne každý), jde o hrdinu dojímavého a takový je i film (stejně jako hudba Muchowa). U tohoto typu vyvolávaných emocí nezřídka hrozí, že se divák dojímá a najednou si začne uvědomovat, že je citově vydírán (nebo to ani nepostřehne). A určitý kalkul je zřejmě přítomný i ve Václavovi, mě to však nijak nerušilo, necítil jsem se filmaři citově znásilňován. A příběh mi nepřišel ani tak moc pohádkový (tedy, dění ve vězení působilo uměle a dovětek celkový dojem lehce pokazil, ale ne až tak moc, okolnost ohledně petice diváka zase vrátila zpátky do reality). Zřejmě nadhodnocuju, avšak film mě dokázal pobavit, nenudil a nabídl mi perfektního Trojana, takže to vidím na slušné 4*. (09.06.2014)

Tak především Václav není špatný film. Trojan jako vždy dobrý, Norisová má rozhodně víc talentu a je mi mnohem sympatičtější než její sestra a Lábus ten byl přímo výborný. Bohužel, tady příjde jedno velké ALE, tedy důvod, proč tomu nedám plný počet. Nemůžu si pomoct, na mě to působilo vcelku prázdně a chladně. A to u filmu, který ve vás má vyvolat nějaké ty emoce, by se stát nemělo. Měl to fakt dostat nějaký jiný režisér, napadá mě Zelenka. Hodnocení by pak možná bylo i o něco vyšší. (02.01.2009)