Karamazovi

Ptám se tě naposledy! Je bůh?! Spojit film a divadlo v jedno. Spojit tyto dva tak odlišné a zároveň stejné aspekty, že člověk ani netuší, kdy se hraje a kdy je to skutečnost. Spojit to tak, že se člověk při sledování pomaličku dostává do kolosální deprese, jenž vrcholí smrtí a smutkem? Petru Zelenkovi se to povedlo. Skvěle napsaný scénář, chytlavá hudba a naprosto úžasní herci (nezapomenutelný Trojan). Depresivní atmosféra odporné slevárny se zažere do hlavy, do duše a nepustí do závěrečných titulků. Experiment? Ano, ale kurevsky vydařený! (10.12.2008)

Jak jinak poznat život, než skrze utrpení? No comment: Karamazovi mě vyplivli oněmělého - ohromeného a nevěřícně kroutícího hlavou. Úžasná studie otázky náboženství a zároveň jeden z nejčistčích rozborů tragédie života, jaké jsem měl dosud možnost okusit. Kam se hrabe Alan Moore ve Watchmenech (Rorschachova "cesta" mi teď přijde jako procházka růžovým sadem), nebo Eriksonovy těžké filosofické rozbory v Malazské knize padlých... A to jsem nikdy nevěřil, že něco podobného vypustím z klávesnice! TOHLE je umění. (10.05.2011)

Zase depka. Čím to, že já se v poslední době pořád dívám jenom na samé depresivní filmy? Přitom jsem od Petra Zelenky a jeho přátel čekala na konci filmu podobné zadostiučinění a naplnění jako u Roku ďábla. Inu, dostala jsem tedy jiný způsob vyždímání duše a aspoň mám nad čím zase hodně dlouho přemýšlet. Poslední scéna dua Chmela-Trojan skvostná. ♥♥♥ "Člověk pochopí, že je smrtelný; že nemá naději na vzkříšení a přijme smrt, a přijme ji rád. Bude jako bůh a všechno mu bude dovoleno. A jakmile bude člověk bohem, přestane platit jakýkoli zákon. Všechno bude dovoleno!" (26.05.2008)

Něco podobného jsem v české produkci ještě neviděla a mám dojem, že dalších pár let v té záplavě tragikomedií z let šedesátých a teen komedií zase neuvidím. Kdo by vůbec očekával, že se někdo u nás ujme filmu o partě divadelních herců zkoušejících si svou hru ve staré továrně, kde se místy posouvají hranice mezi tím, co je ještě reálný život, a tím, co je už jen hra? K tomu si připočtěte výborný soundtrack (kdy se naposledy u českého filmu stalo, že by hudba tak dokonale podbarvovala dramatické scény?), úžasnou oddechovou část s mončičákem a trojici herců Ivan Trojan (šílenec-komediant, který mi v jedné své ďábelské scéně připomněl Al Pacina), Radek Holub (dokonale vyšinutý epileptik, z jehož smíchu mrazí), David Novotný (hrdý neústupný syn). Ne, že by ostatní hráli špatně, mizerného herce ve filmu neuvidíte. A ačkoliv někteří můžou tvrdit, že jsou Karamazovi zbytečně "přehrávaní", pro mě se jedná prostě jen o silně absurdní film, ve kterém musí být postavy zahnány do extrémů až karikatur, aby neztratily část svého osobního kouzla. Mimochodem, všimli jste si, že má Trojan podobný smích jako Tříska v Šílených? (22.11.2008)

Silné látce, která by se utáhla ‚sama‘, vtisknul Zelenka velmi specifickou visáž, jenž se pohybuje na hranici mezi ryzím artem a čímsi ‚jiným‘, po čem tolik většina u českého filmu volá. Za to, jak se celá záležitost dokázala oprostit od divadelnosti – nenechat se táhnout od (jinak bez výjimky špičkových) herců, ale střihem, kamerou a hlavně hudbou tomu dát osobitý filmový tvar – Zelenkovi tleskám ve stoje. Jeden z nejlepších českých filmů za hodně dlouhou dobu nazpět. Bravo! (12.02.2009)