Třída
Klass
The Class
Režie:
Ilmar RaagScénář:
Ilmar RaagKamera:
Erçin KarabulutHudba:
Timo SteinerHrají:
Vallo Kirs, Pärt Uusberg, Lauri Pedaja, Paula Solvak, Mikk Mägi, Riina Reis, Joonas Paas, Triin Tenso, Kadi Metsla, Virgo Ernits, Karl Sakrits, Laine Mägi (více)Obsahy(2)
Sedm kapitol ze života studentů jedné blíže neurčené estonské střední školy. Introvertní Joosep se stal terčem nejapných her svých spolužáků, které dráždí svou uzavřenou povahou. Žerty postupně přerostou v šikanu, jež vyústí v tragédii - k překvapení všech - i diváků. Mrazivé svědectví o ponižování lidské důstojnosti. (oficiální text distributora)
Recenze (1 018)
Deprese jak prase. Děkuju pánubohu za tu třídu, do níž chodím já, protože v nějaké takové, co byla v tomto filmu, bych se ocitnout nechtěl. Pokud jsem Requiem for a Dream doporučoval k povinnému pouštění jakožto prevenci proti drogám, musím Klass doporučit jako prevenci proti šikaně. Zatraceně must see film. 100% ()
Dávám pět, protože mě to totálně smazalo a snímek budu mít v hlavě hodně dlouho. Přišlo mě však až příliš filmové chování okolí - otce, matky, učitelů, všeh spolužáků, jasně tam všude je třeba zaměřit v těchto případech svou pozornost a filmaři na to zjevně chtěli poukázat, ale nemuseli to až tak hrotit, divák není otec Josefa ani jedna z učitelek, aby mu nedocházeli věci. No toho kluka mě bylo líto a po události na pláži mě bylo jasný jak to skončí i když jen zhruba. Natočený je to skvěle, člověk má fakt pocit, že sleduje obrazový real. ()
Mrazivý, depresivní, maximálně sugestivní film. Bylo mi z toho svinstva fyzicky špatně. Myslím, že tohle byla dokonalá studie vzniku a postupného přerůstání ostrakismu a exkomunikace v šikanu. Jako učitele se zkušeností několikaleté praxe na základní škole mne poléval studený pot, řešil jsem to asi 2x a vždy to má tyhle stejné symptomy - každá třída má přirozeného vůdce a na druhé straně stojí obvykle introvertní osoba lišící se oblečením, názory, atributy módy, vzrůstem, nějakou anomálií, handicapem, postižením...což je důvod k posměškům, ústrkům, které pomaličku, takřka neznatelně přerůstají v něco víc...zažil jsem přesně takovéhle třídy, které na slovo poslouchaly dominantního vůdce a s atmosférou uvnitř se nedá zvenčí takřka nic dělat...nejstrašnější je, že oběť postupně svou roli přijímá a smiřuje se s ní, což vede k eskalaci násilí...a většina se baví či v lepším případě mlčí... Míra autenticity je obrovská - i naše děti hrají o přestávkách ,,maso" s mincemi, poslouchají tu samou hudbu, upřednostňují značkovost, metrosexualitu, projevují velmi malou míru empatie, adorují akční žánry, bojové sporty, mají sklony k agresivitě, násilí, jsou lehko manipulovatelné...šikanují... Je to latentně civilizační problém a nejsem si jist, zda se dá v podmínkách českého či estonského či jakéhokoliv západního školského systému uspokojivě řešit... to by se muselo změnit něco uvnitř hodnotového žebříčku společnosti... Jsme otupělí, apatičtí, nevšímaví, cyničtí...a takové jsou i naše děti...tohle se děje běžně i na českých školách (vyjma událostí ze samého konce...tedy prozatím...) a neřekl bych, že je to mnoho zveličené... úděsně realistický film... (Svým členěním do kapitol, mírou emocionálního tlaku na diváka, outsiderovstvím hlavního hrdiny, jakousi latentní kauzalitou atd. velmi připomíná snímek Prolomit vlny Larse von Triera...) Podobné filmy: Zlo, Bang, bang, seš mrtvej!, Ben X, Šikana, Maljukgeori janhoksa, Kdyby..., Bowling for Columbine ()
Klass je opravdu nádherný klíč k uchopení tragédie v Columbine. A nejen to... nabízí tři roviny. První je klasická dělba společnosti mezi slabé a silné jedince podle opakujících se archetypů Junga přes celou historii lidstva. Druhá rovina se týká mlčení, tichého souhlasu a nemožnosti vzdorování násilí, což vede k šikaně (plynoucí ze zvířeckosti teens a dětí, kteří už mají racionální úvahu, ale neprojevují empatii) a což nezřídka kdy končí masovou vraždu. Čo Sung-hu popravil v areálu technické univerzity v americké Virginii 32 lidí. Robert Steinhäuser zavraždil na gymnázium Johanna Gutenberga šestnáct lidí. Eric Harris a Dylan Klebold postříleli třináct lidí. Proč? Klass na tohle v řádcích i mezi nimi odpovídá. No a třetí rovina se týká antisemitismu, diaspor, lynčování... což později přerůstá do Konečné řešení židovské otázky, nebo genocidu v Srebrenici. Pokud je tedy na začátku tohoto filmu řečeno, že je to podle skutečné události – není to za A, pravda (v dějinách Estonska se nic takového nestalo) a za B, to souvisí s tím, že jde zkrátka o průřez všemi tragédiemi, který se kde udály. Režisér Raag zaslouží vyznamenání za to, jak umně pořešil absolutní puzzle všech filmařů, kterak verglovat kamerou a rázem zalomením scény opustit hrátky s formou a explodovat v sugestivním líčení. Je zvláštní, že tak neskutečně silný filmy točí pouze ve Skandinávii a v okolních periferiích – v zemích vydestilovaných z Counter-Strikeu, vodky a melancholický deprese. Klass má mega drive od začátku do konce a 85% filmů, co se honosí zařazením „drama“, by při pohledu na něj měly projevit dostatek mravopočestnosti, zabloudit do stroje času a odfrčet z naší reality. ()
This isn't fuckin' game ! Tenhle film mi zkazil náladu na celé dva týdny . . . ()
Tady budu souhlasit s uživatelem kajdou, že výpovědní hodnota přebíjí tu filmařskou. Ale dlouho mě žádný film tak nehnul žlučí a nerozhadroval mojí psychiku jako právě zhlédnutý film, nota bene podle skutečnosti. Je mi jedno, do jaké míry to bylo trochu přibarvené, ale stalo se to a to svědčí o tom, kam spěje naše společnost. Je to dle mého názoru i obrovský vykřičník pro rodiče, protože to mě nikdo nepřesvědčí, že z velké míry na tom nesou vinu i oni, když pominu laxnost učitelů. Pochopitelně existují vyjimky, ale na prstech jedné ruky by se daly spočítat. Jinak po herecké stránce byli všichni výborní, asi nejpřesvědčivěji na mě zapůsobil Kasper. V závěru mně z toho všeho bylo k uzoufání smutno, možná o to víc, že v dalších letech po natočení této události jich přibývá kosmickou rychlostí. - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. ()
Šikana - každý to slova slyšel, 90 % procent lidí se s ní setkalo ať už v jakékoliv formě. Ilmar Raag nám podává krutou sondu do estonské školy, kde se celá třída vzbouřila proti jednomu chlapci jménem Joosep, který se stal terčem nejdříve žertů a poté neúprostné šikany. I když je od začátku jasné kam snímek směřuje, tak se jedná o velký fimlový zážitek, který ve vás zanechá velmi hluboký vnitřní pocit a donutí k zamyšlení ty, kteří podobné věci dělali či dokonce dělají. Člověku se ani nechce věřit, že příběh je založen na skutečných událostech......... Tohle by se mělo povinně pouštět na základních školách, aby každý viděl, kam až může šikana dospět.......... ()
Estonci se tedy vytáhli. Jistě, námět je velmi silný a zvlášť, když v úvodu čtete, že je to inspirováno skutečnou událostí, ale ono to bylo i velmi dobře natočené, žádná vyprávěcí nuda, od herců, přes hudbu, kameru, střih, režii, celé zpracování je prostě dobré. ()
Nevzpomínám si, že bych někdy viděl estonský film, proto jsem byl velmi příjemně překvapen. Naprosto realisticky ztvárněné prostředí třídy, ve které je jeden chlapec šikanován a druhý se ho zastane, mne naprosto dostalo! Ten film prostě nemá chybu. Člověku se jen tají dech, protože cítí, že to není jen nějaký scénář, tenhle totiž psal sám život a jak herecké výkony, tak i celková atmosféra jsou naprosto pravdivé a zdrcující! ()
Kdy se podobné filmy začnou točit u nás? Toť v čase, kdy se u nás tématikou mladých v lepším případě zabývají Gymply, Rafťáci a podobné typicky české, rádobyvtipné povrchnosti o nadržených, potažmo revoltujících pubescentech (jak příznačné, že hlavní trýznitel v Klass se dost podobá V. Kotkovi), toužebná otázka, nad kterou si zdejší filmový fanda jen rezignovaně povzdechne. Plné hodnocení dávám filmu z dosud mě neznámého filmového Estonska za působivé uchopení společensky závažného tématu, které navzdory nepřekvapivému průběhu a nijak extrovní formální stránce vyznívá v Klass patřičně mrazivě. Ony velmi nepříjemné a ponižující akty jsem ve škole téměř nezažil, ale do kůže Kaspara a Josefa jsem vklouzl snadno. Co byste, být jimi, dělali vy? Pane Janáku, prosím Vás, aspoň jednou se přestaňte ve svých filmech zabývat rozbouřenými hormony Kotka s Mádlem a natočte něco vážnejšího... ze života. Něco jako Klass. ()
K tomuhle fakt nemá smysl něco říkat. Je to neuvěřitelně drsnej, sugestivní a psychicky náročnej film o šikaně. Skoro až mistrovský dílo s vynikajícími výkony herců. Fakt síla, nicméně některý scény mi přišly trochu přehnaný a mam takovej dojem, že jedno přetáhnutí toho vedoucího trapáčka židlí po držce by to ukončilo hned na začátku ()
Odlišnost - slabost - strach - nejistota - šikana - podřízenost - poníženost - vzepření - odplata -> tragédie. Film není na čistých 5*, ale za zvolené téma a jeho zpracování si je zaslouží. ()
No, po zhlédnutí filmu se u mě dostavila docela slušná depka :-). Jestliže očekávám od filmu ze žánru "drama", že mě nějak citově zasáhne, tak snímku Klass se to opravdu podařilo. Ano, je to vyhnáno do extrému, ale já to beru, má to působit demonstrativně. Po trochu pochybné počáteční scéně s basketem se to začalo slušně rozjíždět a k závěru neuvěřitelně gradovat. První film z estonské produkce, který jsem viděl a hned takhle silný zážitek, bravo! Kromě husté a mrazivé atmosféry stojí za zmínku také dobře udělaná kamera, střih a hudba (zvláště ta při závěrečných titulcích). Možná mírně nadhodnocuju, ale tenhle film si těch 5* zaslouží. Zajímavý komentář: Radek99 ()
Mimořádně mrazivý snímek, při němž zapomenete, že se "jen" díváte na film a dokonale se vcítíte do rolí hlavních hrdinů. Režijně i herecky dokonalé, takže: MUST SEE! ()
//na konci komentu minispoiler, zvlášť pro osoby s s dobrou dedukční schopností// Trošku mi vadila domnělá přehnanost ve vymaštěnosti některých "studentů", ale co já vim, třeba jsem jen naivní idealista a dnešní studenstvo na některých školách opravdu vypadá jako místí "elita". Předvídatelnost snímku naprosto nevadila, protože i tak dokázal vyvolat záplavu emocí a otázek, zvlášť u lidí, kteří mají s něčím podobným, i když ne třeba tak výrazným, zkušenost, a je jedno na jaké straně barikády. Klass zanechává hlubokou stopu a doporučil bych ho jako povinný film pro školáky v rámci, občanské výchovy, jen aby si z toho nevzali příklad až moc doslovný, jelikož je vcelku jasné s kým nakonec budete v závěru filmu sympatizovat. Ve výsledku se pro mě Klass stal téměř nehodnotitelnou záležitostí, protože pod 4 nemohu a víc jak 5 nejde. Co tedy?. ()
Zahnáno sice do extrému, ale člověk těm zmrdům fakt přeje smrt....nicméně krásný příklad toho, jak to může dopadnout, když někdo nemá vlastní názor a podvolí se většině jen, aby nebyl outsider. ()
Nikdy by som sa k tomuto filmu nedostal, keby nebol v topke na CSFD a to som rad, ze sa tam ocitol, pretoze tento film stoji za to vidiet. Najprv som dal 80%, ale potom som zvysil na 100%, pretoze nechcem tu riesit to, ako lacno posobi, ake su zle strihy, kamera a neviem co este, tak ako som sa docital v niektorych komentaroch, ale ako ma ten film zaujal a co chcel vlastne povedat. Mnohi pisu, ze tento film by mal byt povinny na skolach, ale nie som si isty, ci by pomohol, pretoze ti, co aj dnes radi sikanuju, by sikanovali svojich slabsich spoluziakov velmi radi aj nadalej, pretoze ich to bavi a neveria, ze by to mohlo dojst az do takych extremov, ako to bolo v zavere tohto filmu. Pre mna len bolo nepochopitelne, ako mohli byt aj dievcata tak chladne a nechceli toho hlavneho vodcu trosku uzemnit, jediny Kaspar mal tu odvahu, pretoze ako jediny z celej triedy si uvedomoval, ze to s tym sikanovanim prehanaju. Hned na zaciatku je scena v telocvicni ako pocas hry basketbalu mlatia Joosepa a telocvikar sa len prizeral a vobec nijak nereagoval. Ani sa necudujem, ze ho mohli mlatit kedykolvek, ked nikto nevykrocil a neuzemnil ich. Myslim si, ze kazdy z nas sa stal ci uz svedkom fyzickeho alebo psychickeho nasilia, alebo aj samotnou obetou, ja osobne som s tym skusenosti mal hlavne na strednej, ale nastastie to vobec nebolo tak extremne, ako v tomto filme a hlavne nebola to cela trieda proti mne, ale nakoniec vsetko dopadlo v pohode, zrejme aj vdaka mojej povahe alebo hlavne vdaka tomu, ze som nemal extremnych blbcov spoluziakov, ako v tomto filme. Taktiez mnohi tento film porovnavaju so svedskym ZLOM (2003) kde sa taktiez riesila sikana, ale aj tak je tam jeden obrovsky rozdiel, pretoze na rozdiel od Joosepa by ich sikanovany hrdina bez problemov zmlatil, ale mal na to ine dovody nechat sa ponizovat. V kazdom pripade je Zkazena mladez jeden z filmov, na ktory dlho nezabudnem a este 10 minut po skonceni filmu som mal blby pocit z toho, ake zverstva sa diali a stale deju kdekolvek na svete a taktiez musim pochvalit cely estonský stab, aky film sa im podaril natocit. ________ Vallo Kirs - (Kaspar) +++ Pärt Uusberg - (Joosep) +++ Lauri Pedaja - (Anders) +++ Paula Solvak - (Thea) +++ Mikk Mägi - (Paul) +++ Riina Ries - (Riina) +++ Joonas Paas - (Toomas) +++ ()
Tak tohle je geniální snímek. A snad proto, že tento snímek považuji za geniální, bezchybný a dokonalý, jsem si ho vybral pro svůj "kulatý" dvoustý komentář! Nutno dodat, že to je poprvé, co jsem viděl film z Estonska. Ale poprvé jsem ho zaregistroval, když se promítal v roce 2007 na fesťáku v Karlových Varech. Bohužel jsem se na promítání nedostal, ale snímek jsem si zajistil o nějakých 8 měsíců později a vidím, oč jsem přišel, když jsem se tehdy nedostal do sálu ve Varech, kdy to anvíc bylo za účasti tvůrců a herců. Tenhle film je prostě tak reálný, tak uvěřitelný, tak zajímavě pojatý a natočený, že jsem si připadal jak v jiném světě. Před závěrečnou finální scénou jsem se celý chvěl a třásl napětím, při závěrečných titulkách jsem seděl před televizí jako v transu, nezmohl jsem se na nic a jen jsem tupě zíral. To se mi dosud stalo jen u ruského snímku Návrat, a teď podruhé. Tenhle film je prostě něco, co nejde nějak lehce okomentovat, to se prostě musí vidět. A jelikož studuji pedák a jsem tedy budoucím učitelem, tak už teď vím, že tenhle film bych chtěl pouštět na začátku školního roku svým žákům, aby věděli, jak může šikana skončit. Dávám pět hvězdiček a doporučuji ke zhlédnutí! ()
Film nemoralizuje, jen dokumentární formou předkládá a nechává na divákovi - kdo je vinen? Rodina, školství, společnost... Nejspíše od každého něco. Plné hodnocení dávám zejména proto, že o šikaně je nutné hovořit stále. Lhostejnost mnohých k lidskému zlu obecně je děsivá... Neděje-li se mně, pak se nestarám. Tenhle film není jen o školství, ale o společnosti jako takové. Alegorie zla a touhy ponižovat. A pokud vyústění celé tragédie nechá někoho chladným, pak lhostejnost zasáhla i jeho. Pro mne jedna z nejsilnějších scén : ,,Zastřelil jsem holku z osmé třídy..." ()
Drsné, syrové, mrazivé, šokující, hanebné, sugestivní a nezapomenutelné. Tento film mi roztrhal duši, poznamenal mysl a zlomil srdce. Dokonalá ukázka lidské destrukce, ponižování a zničení lidského jedince a jeho osobnosti. Snad nikdy jsem se při filmu necítila tak zdevastovaně a bezmocně. Vyznění a síla spousty scén, mě často dohnaly k pláči. Při jiných scénách mě zabolel snad každý pohled, výraz či pohyb. Stupňující se děj spěje k neodvratitelné tragédii. Byla jsem do něj zcela vtažena, že mě ani na chvíli nenapadlo, jaký bude konec. Fenomenální a působivý soundtrack mě při každém poslechu dokáže rozklepat a ještě více umocňuje celý zážitek. Skladba s názvem Kosmo od skladatele Paul Oja a nejvíce song Ma Ei Sure od hlavního "hrdiny" Pärta Uusberga. Pokaždé, když ho poslouchám, mrazí mě a v očích mám slzy. Vyzařuje z něj beznaděj, strach, prázdnota a konec. Se vzpomínkami na tento film a vlastními prožitky a myšlenkami, je dopad této písně nesmírný. Film, na který se někteří dívají "jinak". Něco z něj může být už dávno v nich, protože kdysi něco podobného sami prožili. Zažili ty chvíle naprosté bezmoci, kdy mají pocit, že už nemají síly se vzchopit, že už nemůžou dál. Pocity, že jsou zbyteční, podřadní a odvržení všemi. Není nikdo, kdo by je podržel, stál při nich, vytáhl zase nahoru. Jsou jen oni sami. Pomalu přestávají znát radost, jediné útočiště je samota. Pryč od všech a všeho. Žijí ve strachu a úzkosti, co bude příště. Zůstaly jen sny. Tímto se jim připomnělo, že už se to nikdy nesmí opakovat a pokud ano, bylo by to pro ně totální zničení. Vše se dá zažít v různých mírách a na každého člověka to může mít rozdílné následky. Většinou v nás však podrážení hrdosti a zašlapávání do země zanechá nevratné důsledky. Nenávidíme se za to, že se nedokážeme vzmoct, za to, jak jsme slabí, za to, co jsme a co z nás ostatní udělali a nenávidíme je. Dokážeme časem odpustit? V někom i přes to zůstane ještě lidskost a lítost. Lidé se dokáží změnit, ale to, co udělali, v nás zůstane napořád. Školy jsou džungle a lidé v nich se často dělí na "predátory" a "kořist." Vycítí slabost a odlišnost od stáda. Jsem vděčná, že jsem si základku už před léty vyšla. Zažila jsem si svoje a už nedopustím, aby k tomu zase došlo. V dnešní době bych ji už nepřežila. Tehdy mě zničila. Teď by mě asi zahubila. Kolikrát měla spousta z nás, kteří si něco podobného prožili, chuť udělat totéž. Kde se nachází ta tenká čára mezi tím, co se odehrává v našich myslích, touha po pomstě, touha udělat "něco", čím bychom všem ukázali, čeho jsem díky nim schopni, a tím, že své vize uskutečníme? Jak snadno může někdo přijít o vše, co ho dělá člověkem a jak snadno ho o to připraví ti, pro něž význam slova "člověk" ztrácí smysl. Lidé si dosah svého krutého a bezcitného jednání neuvědomí, dokud se neobrátí proti nim. Hlavním hrdinům nezůstalo nic. Uvnitř nich nezůstalo vůbec nic. Zbyla jen prázdná skořápka. Začali se propadat do propasti, z níž není úniku. Kolik ponížení, urážek, ran a činů dokáže člověk snést, než se začne rozpadat na kousky? Kam až musí chování druhých zajít, kdy překročí poslední únosnou mez, aby tím člověka dohnali k bezvýchodnému řešení, kdy má pocit, že je pouze jediné možné východisko? Pro ně v tu chvíli neexistovala jiná cesta ven. Jen ta jediná, jíž to lze skončit. Nezáleží na tom, co se chystají udělat, co tím způsobí a co přijde pak. Ví, že to bude konec, ale těch ostatních. Na nich samých už totiž přestalo záležet. Všechno okolo se propadlo do ticha. Vidí jen jedinou poslední možnost, jak se vzepřít. Z posledních sil zničit je dřív, než zničí sebe. Nesmí zvítězit, my to skončíme sami. Bude to náš konec, který rozhodne, ne jejich. Jediný únik z pekla je přemoci ty, kteří mu vládnou, dřív, než sami padneme. Vallo Kirs a Pärt Uusberg svým charismatem, hereckou chemií, strhujícími výkony a charaktery, vytvořili obdivuhodnou dvojku. Na druhé straně stojí postava třídního "vůdce", naprostého zmrda, jehož až s děsivou opravdovostí ztvárnil Lauri Pedaja a ostatní třídní osazenstvo. Naprosto zlomovým okamžikem je otřesná scéna na pláži, při níž jsem místy nebyla schopna udržet oči u obrazovky. Poté záběr na Kaspara, ležícího na posteli, se skelným pohledem. Poslední epizoda "Promiň, babi" je totálně zdrcujícím vrcholem snímku. Až po závěrečné titulky, které Vás s písní Ma Ei Sure úplně dorazí a vezmou poslední zbytky sil, co Vám zůstaly. Při uvědomění si toho všeho, hloubky filmu, pocitů, co se do mě naskládaly, se v závěru jakoby protrhne hráz všech těch emocí, které mě dusily, a zůstane jen nekončící záplava slz. Jedny z nejsilnějších momentů v této epizodě pro mě jsou, kdy zničený Kaspar před odchodem do školy obejme svou babičku, dlouhá výměna pohledů před vstupem do školy, zastávka před vstupem do jídelny (pohled Kasparových tmavých a nepřítomných očí) a poté, když do ní oba vejdou. Nenávistný pohled Joosepa a naprosto prázdný výraz Kaspara, když stojí tváří v tvář třídnímu tyranovi. Kluci, za tento film máte můj velký obdiv. Jako herci i jako postavy. Míra vcítění se do jejich kůže je pro mě maximálně intenzivní. Dokud budou lidé, jejich bezcitnost, krutost, arogance, absence respektu, pocit nadřazenosti a moci, se toto nikdy nepřestane dít. A zlobou, touhou po pomstě a zbraněmi, se takto často bude odpovídat na činy, slova a otázky, na něž nikdo nečekal odpověď. Třída se mi nesmazatelně vryla do paměti, ale nevím, kdy budu mít sílu, se na ni, jako celek opět podívat. Nikdy nezapomenu, jak jsem se několik dnů po zhlédnutí cítila. Venku jsem měla pocit, že se to děje všude. Při každém křiku, nadávkách či smíchu skupinek mládeže. Venku svítilo slunce, ale já měla pocit, jakoby se vše kolem mě bortilo. Slunce bylo příliš ostré a hlasy a křik lidí příliš hlasitý. Velmi těžko popsatelné. To, co tímto tvrdým příběhem z chladného a šedivého severu dokázal Ilmar Raag vytvořit, překoná ve svém významu, zpracování a hlavně dopadu kdejaký komerční trhák či tzv. "hvězdně obsazený" oscarový hit. Představitelé hlavních rolí, i většina ostatních, nejsou herci. U tváří s hvězdnými jmény vidíme často známého herce, který hraje postavu s předepsaným scénářem. Ale zde to jsou prostě studenti, jež nechal Ilmar Raag ve velké míře improvizovat. Tito neznámí a neslavní pro běžného diváka, dávají všemu obrovskou míru uvěřitelnosti. It's so fucking real! Příběh se do diváka vmáčkne, rozemílá ho a na konci nechá odhozeného a roztrhaného na cucky. A já si říkám, jak chladně a bez zájmu Ilmar něco takového dopustil, klidně nechá ty rozbité kousky, co z nás zbyly, ležet na hromádce a je mu jedno, co to s námi udělalo a jak dlouho se z toho budeme sbírat. Žádný film na mě neměl takový dopad. Pro mě je to něco jako sebezničující terapie s emocionálním rozkladem. Pár dní po tom, co jsem film viděla, na jedné norské škole devítiletý chlapec střílel na spolužáky. Naštěstí nikdo nebyl zraněn. Tento problém je v současnosti dost aktuální, jakoby nějaký šílený trend a bude narůstat. Kde se ale stala chyba? Jsou vždy tyto činy důsledky šikany? Každý člověk svým způsobem chce, aby se o něj lidé zajímali, aby si ho všimli, aby ho ocenili, měli rádi. A každý člověk k tomu využívá různých prostředků. Je toto jeden z nich? Pak začíná zřejmě chyba někde ve společnosti, v jejím vývoji, přístupu, nátlaku a ve výchově, která se tímto přestává moci ovlivnit. Tento film moc bolí, protože může otevírat staré rány. Kde jsou hranice? Ty už v dnešní době neexistují... "Kardad?" / "Bojíš se?" - "Seda me ju tahame." / "To jsme přece chtěli." "Lähme." / "Tak pojďme..." () (méně) (více)