Cesta do lesa

O dost menší srdíčko než první Cesta a ta ekologická agitka opravdu štve. Nejlepší je Vorel jr. (05.09.2021)

Dôstojné pokračovanie jednotky, dokonca ešte trocha lepšie. Bavila ma najmä postava Papoša - taký Bolívkovský humor a trefné poznámky na život. Lepší priemer. 65/100 (31.08.2022)

TENTOKRÁT S LEHKÝMI SPOILERY! Takto odfláknuté pokračování, v celku idylického prozření jednoho programátora v přírodní filosofii, jsem opravdu nečekal. Během filmu jsem nabyl neoddiskutovatelného dojmu, že režisér Vorel nenechal experimentování s přírodními "drogami" jen na filmových postavách a celý snímek dal dohromady též ve stavu intoxikace. Naneštěstí ho ještě napadlo vzít do ruky kameru a nějakým nešťastným způsobem si nejspíše zablokoval funkci zoom. Jak jinak si lze vysvětlit dosti otravné snímání herců z bezprostřední blízkosti v podstatě po celý film. Jestliže se takto odehrávají skoro všechny (ještě navíc dost infantilní) dialogy, je pro mne velmi složité těžké film nadále stravovat. Ani za dvanáct let bohužel T. Vorel nenabyl sebemenšího dojmu, že se jeho filmově protlačený potomek před kameru vůbec nehodí, a tak si můžeme užívat jeho monotónní projev, který by se při gigantické troše dobré vůle dal nazvat hraním. Bezduchý scénář, zoufalý humor sázející už i na vulgarismy a postavy, které jsem vážně nepobral (dementně se projevující Anyn spolužák). Postava samotné Anyny je pojata jako roztoužená, nezletilá Alenka, hopsající bosky po pohádkovém lese, ve kterém si lze popovídat s lesními zvířátky, ochutnat psychotropní plody přírody, ale také potkat zlé loupežníky, kteří si zde hrají na...no, asi to měli být Trampové, že pane Vorel?? Alenku Anynku ovšem zachrání statečný princ, tedy lesník, kterého před tím ale vůbec nemusela. A jak to tak v pohádkách bývá, i ze začátku nabručení rodiče nakonec na svatbu přišli. Reálnou část jsem moc nepochopil. Stíhání rodiny Maráků vyznělo do nikam. Hm, odsoudili nás k peněžitému trestu, budeme se muset zase odstěhovat, hm...tak naše nezletilá, těhotná dcera dostala nečekané peněžité věno, tak tu teda zůstaneme. Osobně si myslím, že samotný "herecký" projev Tomáše Vorla v jeho filmu, (tedy asi ony čtyři záběry) dokonale vystihuje jeho uchopení tématu. (12.04.2014)

Dvě nesmiřitelně nepřátelské entity činící si výlučný nárok na přírodu a definici vztahu k ní spojí se v lásce, podporovány další konkurenční entitou, totiž zemědělstvem (Polívkových tři sta tisíc), jsouce spolu na jedné lodi, proti nepříteli smrtelnému - všepožírající průmyslové civilizaci, s nímž zase je spřažena policejní moc. Takže sledujeme jednak ideový návrh jakési nouzové koalice a její vnitřní i vnější konflikty, jednak druhou fázi útěku - už nestačí být mimo město, leviathan dosáhne i sem a boj se vyostřuje - druhá generace jde zase o krok dál, do lesa. To všechno bych bral, i přesto, že s Cestou z města její proklamované pokračování vlastně nijak nekomunikuje. Horší je, že Vorel za čtvrt století kontinuálního tvůrčího chabnutí dospěl pozvolna přesně do té polohy, kterou jeho mladická sklepácká tvorba na začátku tak subtilně paroduje. Kruh trapnosti se uzavřel. Cestu z města, která byla teprve na půli cesty Vorlova sestupu, ještě bylo možno brát jako dílo vážně a těšit se z ní. Cesta do lesa především zásluhou trapného scénáře, který jen kupí smysl postrádající, nevkusné, citově podbízivé příhody a umělé proklamace, vypadá jako pilotní díl k nějakému novému nekonečnému tv seriálu a bojím se, že z tohoto dna se její autor už nikdy nezvedne. A ztvárnění muchomůrkových tripů? Pardon, ale taková rádoby psychedelická šmíra to opravdu zachránit nemohla. Jedna hvězdička z lítosti, ačkoli podle hodnocení většiny mých oblbenců to vypadá, že se mi zase něco neřeklo, a že to je s těmi vorlovými filmy úplně jinak. (01.06.2016)

Pomalé, rozvláčné, dokumentární. Bez pořádného příběhu,prostě nic moc. Za mě 40% (21.10.2012)

Vorlovo rozvláčné vyznání lesní přírodě v neuspořádaném poeticko - halucinogenním duchu. V lese se nehlučí, nekouří, nepožívají se alkoholické nápoje a chodí se jen po vyznačených cestách. Když tohle všechno poctivě dodržíte, čeká vás ve čtyřech ročních období setkání s osudy postav, z nichž některé nepostrádají nezaměnitelný autorský rukopis. Svéhlavá a prostořeká dívka Anyna (Anna Linhartová) jako zarytá ekoložka a vegetariánka jako jedna z mála postav nevykazuje Vorlovu typickou stylizaci, ale ostatní už víceméně ano. Počínaje mladým, hodným a perspektivním revírníkem Ludvou Papošem juniorem (Tomáš Vorel ml.), přes vidláckého traktoristu Ludvu Papoše seniora (Boleslav Polívka), zkušeného lesního správce Cvrka (Jiří Schmitzer), který v zájmu zachování pořádku v lese udává, jeho asexuální dcera Lída jako uvědomělá učitelka (Marie Štípková) a městskou rodinkou Maráků, frčící na tripu, konče (Tomáš Hanák + spoluautorka scénáře Bára Schlesinger). V postavách je celkem přehled, (ne)jsou přehrávané a až příliš se od nich očekává, že budou třeskutě vtipné, což nejsou. Film totiž jako by třeskutou komedií ani nechtěl být a skloubil v sobě několik žánrů najednou. Od ekologické agitky až po rodinné drama. V dějových liniích, jimž chybí silnější, rozvrstvené a důslednější uchopení, se povětšinou řeší vážné problémy. Od drog až po těhotenství nezletilé dcery. Jenže každý náznak nějakého vyhroceného problému jde hodně do ztracena. Najednou střih a jsme v jiném obraze, v jiné scéně a už se to předchozí v podstatě nijak neřeší. Tahle těkavá nedůslednost se filmu moc nevyplácí. Oproti tomu se film hodně vyjadřuje obrazem. Dobré vedení kamery má vedle pěkného vizuálu také přednost vtáhnout diváka do jednotlivých ročních období, z nichž se perfektně přenese poetická nálada každého z nich. To má za následek, že pouze takto film vychází divákovi vstříc. A k mání jsou i působivé scény a zpomalené záběry z lesního prostředí. Film je po technické stránce velmi solidně zpracovaný. A pozornému divákovi jistě neujde režisér Tomáš Vorel v miniroličce hospodáře na tancovačce. V revíru jsem sice nezaznamenal větší škodnou, ale zvýšený výskyt lýkožrouta měl za následek rozežrání filmu do neuspořádaného celku, a tak nezbývá než s dovolením Josefa Cvrka použít jeho ve filmu několikrát použitou hlášku: "Tak tohle jsem ještě nežral". A do tohoto lesa zavítat. 60% (21.07.2013)

O humor se zde starají páni pokročilejšího věku. Zejména pan Jiří Schmitzer, který zřejmě nějakým záhadným způsobem odposlouchal moje hlášky. Pan mladý myslivec mě hrozně sral, protože je regulérním gayem. Scénář psal někdo, kdo neměl zatím možnost moc rozumu nasbírat a je to samozřejmě vidět a slyšet. Zahrané je to všelijak, asi polovina herců a hereček hrát umí a asi polovina ne. Hudba k tomu celkem sedí, ale je skoro až jediným pozitivním faktorem. Děj je naprostá nelogická slátanina. No, to jsem ještě nežral! (23.07.2013)

Hodně podařené. Anna Linhartová se tam dokonale hodí a hezky se na ní dívá. Vypadá jako nějaká lesní víla. Vorel taky celkem v pohodě. Role "zálesáka" mu sedla. A houbičky tomu dodaly korunu. (27.06.2017)

Takové hodně volné pokračování Cesty z města. Snímek má zajímavou poetiku a výbornou kameru, ale občas mi nešla přes zuby jakási přestřelená teatrálnost (či jak to nazvat) některých hereckých výkonů (takové sklepácké mi to přišlo, což lze na druhou stranu chápat). I tak ale příjemné překvapení. :) (15.07.2013)

Tenhle film je na mne natolik alternativní, že už se rovnou mohl odehrávat v jiném vesmíru. Všechno je takové idylické... vlastně jsem ten film začínal zapomínat, ještě než skončil. Opravdu to natočil stejný člověk jako Vejšku? (12.04.2014)

Zvláštní poetika, za kterou Vorlovi klidně zatleskám, a hodně trapných momentů, které si měl strčit, pardon vetknout, za klobouk. Když mezi hereckou sestavou sympatiím vládne Vorel mladší, který už mimochodem pěkně vyrostl z gymplácké žumpy, tak je něco divného. O Aničce ještě uslyšíme, a to je dobře, naopak Bolek, Holubová a větší část Sklepa už má to nejlepší dávno za sebou. Jiří Schmitzer jako největší ze všech zúčastněných herců je sražen do kolen věčnou potřebou režisérů dávat mu neustále stejné typy rolí. Zmínku si zaslouží i kamera a post efekty, v prvním případě občas vynalézavá a občas kýčovitá, ve druhém případě vždy nechutné; a hudba, která se snaží a chvílemi jí to docela jde. Ať tak či onak, Cesta do lesa je jedním z nejlepších českých filmů loňského roku a já jsem tím překvapen. (05.07.2013)

Mladej Vorel se hrát pořád nenaučil a starej přestal zase umět točit...paráda.Takhle znásilnit svůj vlastní kult a zprznit dokonalý první díl je vlastně strašně smutné, jelikož Vorel patří k mým oblíbeným tvůrcům a Cesta z Města k mým nej. českým filmům.Hanák je na vedlejší koleji a nemá vůbec co hrát, nechápu, že v tom hereckém ansáblu nechá Vorel v hlavní roli svýho syna, kterej umí všeho všudy dvě grimasy a dělá celýmu filmu ostudu, hereckým legendám po jeho boku ostudu, sobě ostudu, svému otci ostudu a vlastně je ostudou celého tohodle ekologického škváru.Postavy sou neskutečně nesympatický, hlavní představitelka je otravná a vymaštěná zapráskaná hipízačka, její matka vypaštěná alternativní kráva, sousedi zamyndrákovaný vesnický křupky a chudák Hanák má v tomhle bordelu chuť na město a já se mu vůbec nedivím, jelikož mě Vorel starší dopřál asi dvě vtipný scény a jen chození a vychvalování lesa a vesnice, až sem čekal, kdy každej začně šukat s každym a veverky s liškama jim u toho budou hvízdat Led Zeppelin.Je to škoda, první díl byl boží, druhej je jen snůžka hipízackejch žvástů a žraní hub...jenže to už tu bylo pane Vorel a já chápu, že máte svého syna evidentně rád, ale jestli s ním hodláte posrat i Vejšku a nenecháte to hlavně na Jirkovi Mádlovi, zabijete svůj další skvělý film a další fanoušek, kterého ztrácíte se na vás definitivně vysere....aspoň, že máte toho Schmitzera......35%. (16.07.2013)

Nepozerateľné, odsúdené na neúspech. Cesta do lesa by neuspela ani ako rozhlasová hra. Totálna tragédia hereckých výkonov. Vorel ml. tam je z protekcie a nominoval by som ho maximálne ako spojku v občianskej vojne napríklad v Ugande, kde by mohol dokola opakovať "Tady Vorel." To by sme mu aspoň uverili. Linhartová, tam zase očividne presne vie, kedy je na ňu upriamená kamera, takže očami tam bulí jak keby kukala do vysávača s výkonom aspoň 10 000 W. Mimochodom kamera, čo to tam stálo za alkoholika? Zábery sú často príliš blízke, zbytočne detailné, čo sa predovšetkým v prítomnosti Vorela nedá vydržať. (20.12.2016)

Poetika z filmu Cesta z města se jaksi v lese ztrácí. Občas se objeví trapnost, ale možná to byla od tvůrců snaha po surrealistické alegorii? Herecky se mi líbily Marie Štípková, Anna Linhartová, Barbora Nimcová-Schlesinger a Eva Holubová, dobře je doplňovali i Tomáš Hanák, Jiří Schmitzer a Bolek Polívka. Překvapil mě Tomáš Vorel ml. Příměry s lesem a obrazy v lese celkem nápadité, i když místy byla nadsázka zbytečně zveličená (svatba základoškolačky???). (13.04.2014)

Docela nechápu, že čeští akademici tenhle film při Lvech přehlédli. Nevyhrál by, jistě, v konkurenci Ve stínu by to šlo dost těžko, ale mezi nejlepší pětkou být rozhodně měl - třeba místo tolik přeceňovanýho Okresního přeboru. Takový mrštíkovský rok na vsi a v lese, který sice dost idealizuje, ale zároveň naznačuje, že všechno na venkově úplně v pohodě není. V pohledu na postavy je vzácně realistický (žil jsem tam dost dlouho, abych věděl, jak vypadali moji sousedi), žádný uválený zjevy jako ve většině "zemitých" venkovských filmů, prostě normální venkovský lidi. I proto se tam neherec mladý Vorel dost hodil, je to jeho jediná role, kde mi nevadil, totéž platí i o Linhartové; Jiří Schmitzer a Bolek Polívka jsou taky perfektní. Sice jsem ideologicky úplně jinde, než je tohle new age a ta potrhlá Nimcová, já bych z Prahy už paty nevytáhl, ale poetika lesa a klidu čiší z každýho záběru. I když tedy nevím, jak moc by byla reálná svatba s dívkou čerstvě školou nepovinnou, no, ale to je detail. Hlavně za atmosféru musím Cestě do lesa (a to mi Cesta z města připadá jako nebetyčná ptákovina, nemám rád to obsazování neherců, jako je Tomáš Hanák a podobně) dát nejvyšší body ze všech Vorlových filmů, co jsme kdy viděl. (15.03.2018)

New age agitka v obrázcích a barvičkách jehovistických příruček. Zabíjení zviřátek a stromečků je špatné, áááno? Kapišto? A dobroučké muchomůrky jsou úúúžasné, áááno? To není nic o fetování, to ty houbičky vám samy řekly, že si je máte dát! Svoboda, láska, mír! Takže zhruba takovéhle pocity mám z celého filmu, kde zcela chybí nějaká dějová linie. Jde jen o pár výseků ze života podivných lidí v nějaké vorlovsko-alternativní vesnici (asi jako když prostě pražský inťoš objeví kouzlo venkova a začne si do něho projektovat své inťošské znalosti). Prostě je to celé falešné jako ta miloučká zvířátka ve filmu včetně ledňáčka. A protože jde o new-age agitku, plive se tu na faráře a lámou kříže u cesty, aniž by někoho napadlo, že ničí třeba kulturní památku. Pryč s kříži! Jasné poselství. Pryč s policií a byrokraty a školami a učitelkami. Vždyť vidíte ve filmu, jak hnusně a arogantně se chovají. (Jasně, a co učitelka, to sexuchtivé trdlo s brejličkami. Ani trochu nestylizujeme podle svého, jak bychom to chtěli.) A pak hurá do lesa na muchomůrky. Tak nějak mi začíná být jasné, odkud se vzal ujetý humor divadla Sklep - není to totiž první, a asi ani poslední film nějakého člena divadla Sklep, kde se propaguje baštit muchomůrky. Vzpomeňme třeba Eliška má ráda divočinu. Inu, tož si žijte alternativně, ale příště mě do toho - ani jako diváka - raději netahejte. Jehovisty taky nevyhledávám. Jenže ti alespoň netočí celovečeráky do kina. (27.06.2013)

Houbičky rozhodně jo... (zhlédnuto na předpremiéře 12. 9. v kině Atlas) (13.09.2012)

Krásná kamera, to ano. Počítačem kolorované záběry přírody dodávají filmu lyrický nádech, ale to je asi tak vše. Obsahem a dialogy je Cesta do lesa nevýrazná, herecky nedávající dostatečně vyniknout ani takovým českým ikonám, jako je Eva Holubová, Jiří Schmitzer, Bolek Polívka či Tomáš Hanák. Prostě z dlaně si chlup nevytrhneš, když tam žádný není. A znovu opakuji, stejně jako jsem odsuzoval nadbytečný a nevhodný stupeň vulgarity v dialozích u prostoduchých Bařinových "Bobulí", musím i zde konstatovat, že kvalitní a humorný scénář nestojí na přespříliš vulgárních slovech, ale pouze jen a jen na inteligentním a skutečně humorném dialogu. Takovém, jaký vídáme např. ve filmech podepsaných Zdeňkem Svěrákem či Jiřím Vejdělkem. Inu, každý nemůže být stejně dobrý jako uvedený Z. Svěrák či J. Vejdělek, ale mohl by se alespoň vyvarovat nepřiměřených vulgarit. Nějaká ta "prdel" či "řiť" mi nevadí, to vítám jako přiměřené okořenění dialogů obyčejných lidí z našeho vesnického prostředí, které je mi hodně blízké a sympatické, ale dále už by to zacházet nemělo. Jsme přece kulturní národ, nebo snad ne? Už ne, pane Polívko?! (27.06.2013)

Velmi příjemné překvapení. " Cesta z města " se mi líbila, ale od této dvojky jsem moc nečekal. Nevím, čím to přesně je, ale tenhle film má prostě své kouzlo. Mám rád filmy, které se odehrávají v lese a tady je les prostě skvěle natočen. Tak dobrou kameru jsem v CZ filmu dlouho neviděl, naposledy snad ve " Venkovském učiteli ". Skvěle jsou natočeny např. dřevorubecké záběry a hon na divočáky. Herci mi, zde prostě sedí a na to " Vorlovské přehrávání " jsem již zvyklý, takže mi nevadí. Sice zde není, tak nabitý soundtrack jako v prvním díle, ale i to málo stojí za to. Není to sice film pro každého, ale kdo má " Vorloviny " rád, tak určitě nebude zklamán ( jako to bylo např. u filmu " Ulovit miliardáře " ). (18.07.2013)

Hovorte si čo len chcete. Ale táto Vorlova séria ma neuveriteľne baví. Je plná pekných myšlienok, krásneho prostredia, úsmevných postavičiek a éterickej hudby. Má to v sebe punc skutočnosti a dávku fantázie. Je to tak trochu rozprávka a tiež tak trocha reflexia globalizácie. Niečo na tých kučeravých dievčatách s vlastným názorom v prostredí neustále sa meniaceho lesa je. Učarovali Hanákovi. Učarovali Vorlovi tomu čo to režíruje aj tomu čo tam hrá a učarovali aj mne. Tak si idem dať hríbyky, domácu slivovičku a pod perinu. (29.12.2014)