Občan Havel

Krásný dokument, který se netradičním způsobem dívá na vládu našeho prvního porevolučního prezidenta a ukazuje ho hlavně jako normálního člověka. 8/10 P.S. Pobavilo mě, jak Havel říkal, že překonal svoji zdvořilost a Klause do jazzového klubu s Clintonem nepozval. A nakonec kdopak to sedí u stolu přímo vedle Clintonů a Havlů? Vašek Klausů:-) (18.11.2008)

"Demokracie omezuje ty, kteří ji berou vážně, a zaroveň dává téměř neomezené možnosti těm, kteří jí pohrdají." Taková jsou slova našeho bývalého prezidenta, jehož lidskost a upřímnost sálá z každého okamžiku Občana Havla. Tenhle až neuvěřitelně otevřený a intimní dokument disponuje několika momenty, které mi ještě nějakou dobu pravděpodobně utkví v hlavě; ať už je to rozhovor se Zemanem, který na mě snad poprvé v mém krátkém životě teenagera působil skutečně chytře a sympaticky, nebo příjezd prezidenta Clintona, který zas výborně sedl mé americky založené části duše a připomněl jí doby, kdy Spojené státy ještě patřily k obdivovaným světovým mocnostem. Osobně bych do "prezidentské kuchyně" nahlédla klidně ještě o několik minut déle, byly momenty, které by si dle mého názoru zasloužily víc než několik málo sekund, ale to by pak do oběhu taky asi mohl někdo pustit všech 40 tříhodinových kazet. Občanu Havlovi jakožto dokumentu dávám nakonec čtyři hvězdičky, ačkoliv občan Havel jakožto člověk by jich ode mě dostal plných pět. (28.05.2008)

V každém případě se jedná o zajímavou podívanou, i když, ať se na to koukám jak chci, na mysl se mi vkrádá otázka, zda je vůbec "Občan Havel" dokumentem !? Spíše než o naučný a poučný produkt (dokument) se jedná o voyerismus ze soukromí prvního prezidenta ČR. Rád jsem jej sledoval a v budoucnu si to klidně zopakuji, ovšem ne kvůli poznatkům, ale o připomenutí prezidenta Václava Havla a lidí kolem něho. Po stránce dojmů a z uměleckého hlediska na 90%, po sdělné stránce tak na 10%. Díky těmto dvoum doslova si protiřečícím faktům nemohu hodnotit. (23.11.2008)

Jedinečný časosběrný dokument o Václavu Havlovi může vyvolat úsměv na tváři u babiček vychovaných k bezmezné úctě k hlavám státu, nostalgikům a lidem chovajícím Havla jako symbol opojné euforie revolučních dnů a týdnů se může dokonce zalesknout slza v oku, střízlivě uvažující pragmatici si po letech opět uvědomí jakou službu svými humanistickými postoji vykonal pro naše národy v zahraničí, lidé pachtící po pikantnostech z jeho soukromí shledají, že je ještě více člověčí, než se tehdy zdálo a mladá generace najde v dokumentu víc, než ve všech učebnicích a skriptech. Všechny tyto diváky může film jen utvrdit ve svém kladném názoru na tuto významnou osobnost - ba může ho dokonce umocnit. Co však nemůže - přesvědčit lidi, kteří se pod nesmyslnými a lacinými argumenty stali jeho odpůrci, protože se na něj nejspíš dívat nebudou… (18.11.2008)

Portrét Havla jako člověka... Havel, tak trochu "filozof na trůně", se snažil svoji funkci dělat co nejlépe (a skutečně podle svého nejlepšího svědomí), ačkoli mu ta vzala hodně sil - psychických i fyzických. Proto ani nevadí určitý nekritický postoj, který režisér zaujímá. Ostatně u tak vděčného objektu kamery, jakým Havel je, by to snad ani dost dobře nešlo. Humor, s jakým dokáže brát i ty nejtěžší chvíle, je obdivuhodný. On si tento malinký pomníček své osobě totiž skutečně zaslouží. (26.04.2008)