Nestyda

"Já nejsem žádnej řidič. Jsem boyfriend." Krize středního věku mi něco říká, takže bych asi mohl napsat, že jsem viděl poměrně hravej film o jednom Oskarovi, kterej se stal nadšeným majitelem krize středního věku, následkem čehož opustil rodinu a začal si užívat svobodnýho života. O tom ten snímek skutečně je a já mu rozumím a fandím. Ovšem Nestyda je taky neskrývaným produktem svý doby. Tváří se, že chce něco sdělit a přitom často jde jen o vizuální spojení neustále vyzdvihovanejch sponzorů s tvářemi hvězd, celebrit a jinejch důležitejch kuřbuřtů. Naštěstí jsem se celkem bavil a inspirován Matějem zahajuju půlroční sexuálním půst, po kterým se pokusím ejakulovat v pavilónu klokanů. (04.01.2022)

Nepamatuji si, kdy jsem viděl naposledy něco tak příšerně napsanýho. Přesto jsem ale přesvědčen, že na druhé slédnutí (ke kterému asi teda nikdy nedojde) bych se bavil lépe, protože mi příliš pozdě došlo, že Nestyda je překrásným příkladem mé oblíbené "ožralé narace". To je moje osobní škatulka, do které spadají filmy třeba od bráchů Safdiovic, Harmony Korina či některých východoevropských a ruských režisérů. Zároveň tam patří i filmy, které se v ní ocitly omylem v důsledku šílené kumulace scénáristických, režijních a dramaturgických chyb. Nezáleží ale na tom, kdo je pán a kdo je kmán, miluju je všechny. Ožralá narace má jednu završující myšlenku: aby sledování filmu vybudovalo dojem dlouhé propité noci, během které se toho sice mnoho zažije, ale není možné si zpětně vybavit či racionalizovat, co se vlastně dělo, ani jaký to mělo celkový charakter. Ožralá narace má několik pravidel, které v Nestydovi byly beze zbytku naplněny: 1) Není možné většinou rozeznat náladu scény, například zdali je smutná či komická 2) Není možné často odhalit jakou roli mají různě se objevivší postavy, obvykle nelze poznat které jsou postavy hlavní či vedlejší, jaká je jejich úloha v různých situacích apod. 3) Nedá se určit tempo filmu, ani třeba to zdali film zrovna zpomaluje nebo akceleruje. Pokud se to podaří, tak si lze všimnout toho, že jak se blíží k závěru, vyloženě zatuhává až do téměř úplného zastavení 4) Film se snaží neustále tvářit, že má nosnou myšlenku, ale neustále od ní těká, zakecává se a zjevně získává čas na to si vzpomenout, jaká a jestli vůbec nějaká byla. 5) S problémy, postavami a lokacemi se seznamujeme a loučíme v naprosto neočekávaných momentech. Často se pak ještě objevují, ačkoli máme pocit, že už se za nimi zavřela voda. Často se také postavám mění povaha, což jen utužuje divákovu paranoiu. 6) Povědomá prostředí působí nereálně. Vylidněné ulice velkoměsta, byty, které (doufám proboha) nevypadají jako byty normálních lidí, zvláštní ticho v zalidněných exteriérech. 7) Nikdy není možné získat nad scénou či dějem kontrolu, protože se vymyká dosavadním zkušenostem s viděným i žitým a neodpovídá žádným vzorcům. (14.07.2022)

Člověk se bojí bejt sám. Tak moc, že nakonec JE SÁM…. J.Macháček jako muž ve ,,středním“ věku, který si chce dokázat, že není mrtvej, ale že jen potřebuje okysličit krev. Cesta ven je složitá a může ji najít pouze on sám. Všichni kolem něj jen vyplňují místo, aby to hledání nebylo zase tak nudný. A tak postupně ubývá humoru a přichází zpověď či výpověď, bez konfliktu, který by dal průchod emocím a vytrhl film z šedi průměru. Z tý výpovědi (zpovědi) nejsem vůbec odvázanej. Nestačí mi, že se někdo NESTYDÍ ukázat ve filmu kozy. Duševní bloudění muže v přechodu bylo zfilmováno již mnohokrát lépe. Tak alespoň dík za Babčákovou a její nos. PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (05.05.2009)

Hřebejk má tu smůlu, že Pelíšky jsou jenom jedny a že je natočil tak brzo, protože všechny dalši jeho filmy už jsou bohužel horší. Přesto to s Nestydou nevidím tak tragicky. Herci sice místy mluví tak "civilně", že jim prakticky není rozumět, ale člověk si časem zvykne. Milá byla česko-slovenská konfrontace ("co je to korytnačka?") i camea paní Hegerové a Mistra Gotta. Nejvíc mě však dostala použitá hudba - tomu říkám naprosto a stoprocentně "hudba mého srdce", takže díky ní zaokrouhluji ze 3,5 nahoru. (13.02.2011)

Definoval bych to jako nenudící film o ničem. Nijak mi nevadilo na to koukat, ale po konci filmu to ve mně vůbec nic nezanechalo. Je to jako úplně normální příběh našich sousedů, zcela prostý, běžný, všední, každodenní. Na to ale nemusím chodit do kina, to si radši zajdu k sousedům na pivko a poslechnu si to od nich. Vyjde to levněji a bude to interaktivnější. Skvělá Emília Vášaryová. (10.05.2009)