Perníkový táta

Slibná premisa a její úžasné rozvinutí v intenzivní a "realisticky" působící drogový příběh Walta - člověka, skrz obrazovku dýchajícího, jehož charakterový vývoj by mohl být příkladem učebnicového filmového vyprávění. Od nesmělého učitele až po charismatického bosse podsvětí ("Say my name!")... Nemohu přestat žasnout nad tím, jak věrohodně a osobitě Waltovy "patálie" působí a jak se díky nim jeho charakter mění, aniž by cokoliv vypadalo jako vycucané z prstu a aniž by seriál sklouzával k zbytečné megalomanii - i když obrazovkou protékají miliony dolarů, zaměření seriálu nepřekračuje "skromný" rodinný kruh a prožívání jednotlivců. Moje zvláštní pochvala a uctivá poklona pak náleží páté sérii za Sopranovské vykreslení mafiánského prostředí. PS: Předposlední epizoda je umělecké dílo! 9/10 (15.12.2011)

"K hrdinovi empatie... šikmá plocha, tam to žije!" Vše pro rodinu! Aneb cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly. Jen krůček po krůčku, uvěřitelně a sympaticky... až po víc jak dvě desítky mrtvých, včetně několika zabitých vlastnoručně, face to face. Taky nastraženou bombou, jedem ricinem nebo dálkově ovládaným kulometem, kutil jeden šikovný. Ušel jsem celou cestu s panem učitelem, se slušným a starostlivým otcem rodiny, dobrákem od kosti, co měl bohužel jen blbou karmu s rakovinou, abych se na konci s hrůzou divil, jakému vražednému (a již sobeckému) monstru to vlastně fandím! A spolu s Walterem Whitem jsem jen naposledy, rukou od krve, tentokrát již jeho vlastní, nostalgicky pohladil kotel ve varně perníku a podivil se: "Proboha, kam jsme to došli?! Takový humanista jako já a fandím takovému monstru..." (22.06.2020)

All hail Heisenberg. Původně jsem byl na 5*, ale 4. série už prostě netáhne. Zdlouhavé, natahované dialogy, nula děje, nepravděpodobné zvraty vycucané z prstu (zakopnutí o koberec = lol/wtf). Plus přepálené finále, totálně shazující celou dosavadní "serióznost" do pekel (Two-Face huh?). Do té doby ale vážně nejlepší seriál, co je teď k mání. Berte všemi deseti. EDIT: 5. sezóna je po 2. sezóně Aliasu to nejlepší, co se na seriálovém poli urodilo. Zpátky na 5* s klidným svědomím. Will miss you Heisenberg. (26.11.2012)

Tamtamy nelhaly. První série je pouze rozjezdem. Tvůrci si vyšlapali cestičku, okoukli terén a zkusili, co diváci vydrží. Až v té druhé šlápli na plyn. Ve třetí sérii tempo občas poleví, ale o nějakém snížení laťky nemůže být řeč. V polovině nám totiž tvůrci připomenou s kým máme tu čest a v posledních dvou dílech nás zarazí do sedačky tak hluboko, že rovnou můžeme koupit novou. Čtvrtá série znovu zvedá laťku o kousek výš. Ještě než vydýcháte pozdní vyústění té předchozí, tak zjistíte, že řeka plná sraček teče dál a fetka Jesse se spolu s Waltem ženou do dalšího průseru. Druhá polovina série se nese až v apokaliptickém duchu a nejedno slabší srdce to neunese. Démonický Gus, mlčenlivý Mike, hláškující Saul, ale i osudem zkoušený Hank jsou zárukou, že ani minuta vám nepříjde zbytečná. Nekorunovaný král seriálové sezóny 2011, jehož absence ve zdejší Top 20 je jen dalším z řady trapných excesů této databáze. (Po dvou letech přeci jen došlo na moje slova.) 1. série: 90%, 2. série: 95%, 3. série: 95%, 4. série: 100%, 5. série: 100%. (24.09.2011)

Jak vidím ‚Perníkový táta‘, mám chuť extrahovat ricin z fazolí, ale to je asi tak jediná výtka. Od The Wire první seriál, který mě upřímně fascinuje tím, jak dbá na propracovanost děje, vymakané postavy a hlavně absolutní nepředvídatelnost. Tipování děje jsem vzdal v polovině druhé sezony, protože to nemá smysl. A to, jak Walter White, který ze dne na den pozná cenu a krátkost lidského života, pendluje na obou stranách zákona, přičemž (ne)vědomky stahuje lidi kolem sebe, je snad ještě lepší než v Dexterovi. Především proto, že momenty, kdy si uvědomujeme, že se opravdu stává zlým, tvůrci zprostředkovávají skrze úplné banality. Třeba obyčejné manželské rozhovory: „I’m not in the danger. I’m the danger!“ (28.04.2012)