New Yorku, miluji Tě!

Když se zamilovávali lidé v Paříži a do Paříže, bylo to milé, nápadité i pestré. New York poskládal artovější skvadru, nabízí temnější odstíny lásky, stejně jako u předchůdce nicméně jen některé nabízí to, co si od podobných minipříběhů slibujeme. A prostě každému sedne něco jiného, což je přirozené. Je to poměrně kvapné, asi jako město samo, takže místy sotva dokončíme větu/myšlenku a spěcháme k dalšímu příběhu. Což je možná škoda. Někdy právě renomovaní tvůrci kopou průměrnou ligu, jindy béčkaři naopak přináší na krátké ploše docela dost muziky. Ani oni, ani hvězdní herci před kamerou ovšem nemají moc času se projevit. Ocitáme se v mírně melancholickém, příjemném stavu ve městě, které se nedokáže a ani nechce zastavit. (27.03.2018)

Vzhledem k tomu, že jsem Paříži dala tři hvězdičky, tak opravdu nevím, jak s tím naložit teď. Mezi filmy je podle mě zhruba dvojstupňový rozdíl, ale na jednu to zase není, takže dvě. Tentokrát jsem si po většinu času říkala, co asi mě podle tvůrců mělo na jednotlivých segmentech zaujmout. Ten s tím puberťákem v Central parku mi přišel v celkovém kontextu jako pěst na oko, jiné zase vypadaly, že by potřebovaly delší stopáž, aby se dokázaly správně rozležet. A jiné by se přede mnou zase nerozležely, i kdyby na to měly tři hodiny a fungl nové kanape. Nejvíc mě zaujala překrásně malířsky komponovaná rozprávka Shekhara Kapura a potom extempore Ethana Hawkea. Dál se mi ještě líbil úsek o malíři, ale to hlavně proto, že se mi líbila ta malba. Jinak nic, prošumí, vyprchá, ve mně nezůstane. (23.06.2010)

Milá (new) York, poznal jsem tě v temném sále. Mrkla jsi na mě z plátna svým prvním framem ze své promítačky, ze které proudí hřejivá krev v podobě filmového pásu. Já, nesmělý klučina neveděl, co udělat dřív. Usmát se na tebe? Oslovit tě? Nebo jen netrpelivě čekat? Byla jsi to ty, kdo udělal první krok. Oslovila jsi mě. Z tvých úst se linula hudba a slova. Zahřála jsi mě na srdci. Ukázala jsi mi to, co já nikdy nepoznám. Lásku. Lasku, která může mít mnoho podob. Řekla jsi mi to, co já nikdy neuslyším. Já to řekl mnoha filmům jako jsi ty. Dokonce jsem to řekl i holkám. Ale nikdy to nebylo oboustranné. Tys mi však ukázala něco víc. Že lidé umírají bez toho, aniž by je někdo miloval. Umírají v osamění. Nechci umřít sám, chci poznat lásku aspoň jednou v životě. Ať mám na co vzpomínat, až mi budou dojíždět závěrečné titulky. Miluji tě! Musel jsem ti to říct New York, musel jsem to říct aspoň někomu. Věřím, že se v životě uvidíme ještě jednou. Ale tentokrát nebudu ten osamělý klučina... Oslovím tě první já. Tvůj Kryšpín (30.01.2010)

Musim říct, že to má vážně skvělý herecký obsazení, ale bohužel to je asi tak všechno. Na mě je tam až moc postav a možná až zbytečně moc a někdy to filmu dost škodí, což je tenhle případ. Hodně příběhů, který vlastně vůbec nic neřeknou. Škoda. Na první pohled film vypadal dobře. Takže dávám jen 40%. (14.02.2012)

Upřímně? Nepřišlo mi to o moc horší než Paris, je t´aime, protože po zhlédnutí tohohle filmu nemám chuť jít na balkon a zakřičet New York, I hate you. Musim snad i přiznat, že se mi to po příběhové stránce líbilo o něco víc, jinak lépe bylo natočené již zmiňované Paris, je t´aime. Tady mi vadilo, že se ty postavy někdy prolínaly a já některý fakt nepoznávala. Zase, kdyby několik zbytečných (někdy zbytečně dlouhých, nudných a mnou nepochopených) příběhů vynechali, udělali by líp. Třeba asi ten minutový o tom jak koupili letenky do Říma (že by nenápadné naznačení, že další díl bude Rome, Ti amo?). No, ač tak nebo tak. 3* A btw. Bradley byl okouzlující jako vždycky :D (27.11.2010)