New Yorku, miluji Tě!

Papírově to vypadalo na slabší sestavu tvůrců než u Paříže. Jenže tady se všichni překonávají a pod nějakých 70% film nesklouzne ani na okamžik. A herecké obsazení je výborné (bez výjimky). Netriviálním segmentem o rodičovské lásce na sebe upozornila Natalie Portman jako scenáristka i režisérka. Velmi se mi líbil příběh odvyprávěný Brettem Ratnerem (něco jako pozitivní překvapení roku). A za suverénně nejlepší kousek téhle romantické mozaiky pokládám sekvenci od Allena Hughese. Dalo se něco takového čekat? :) (08.03.2010)

Na tvorbě Paris, je t´aime se podílela spousta osobitých „áčkových“ režisérů, jejichž auteurství se nejvíce projevilo na formální stránce, díky čemuž byla pařížská mozaika formálně květnatým (někdo by to mohl říct „nevyrovnaným“) dílem, které spojovalo jedno město a téma lásky v nejrůznějších formách. Jednotlivé segmenty pro New York, I Love You (většinou) nenatočily až takové režisérské osobnosti a některé z nich bychom mohli nazvat „pouhými“ řemeslníky bez výraznějších ambic (sem bezesporu patří Brett Ratner), což oslabuje formální rozmanitost celého díla, ale tohoto faktu je nakonec užito ve prospěch věci, kdy jednotlivé povídky nejsou jasně oddělené jako u Paris, je t´aime, ale místo toho se některé z nich proplétají s ostatními skrze celou stopáž, díky čemuž New York, I Love You působí ucelenějším dojmem, jak formálně, tak i narativně. Tentokrát se tedy dočkáme formálně sterilnějšího zážitku, to nám je ale plně vynahrazeno skrze dobře napsané mikropříběhy, kterým nechybějí emoce, nápady a vtip a některé z nich jsou navíc ukončeny zábavnou pointou. Jistě, některé povídky jsou poněkud slabší, a to zvláště v kontrastu skvělého segmentu Fatiha Akina s kulhajícím Shiou LaBeoufem, který na minimálním prostoru předvedl vpravdě nádherný herecký výkon plný náznaků a letmých pohledů, výhodou povídkového filmu ale je, že ty slabší kousky po pár minutách končí a následuje zase něco jiného. Některé z romancí jsou opravdu krásné a dojemné, jiné na vás možná vůbec nezapůsobí, celkově se ale jedná o velmi příjemný zážitek s kvalitní hereckou sestavou, ke kterému se budu určitě ještě párkrát vrátím. 85% (30.01.2010)

Velmi příjemný snímek, který, na rozdíl od inspirativní Paříže, má minimum neslyšících (tedy hluchých) míst a jednotlivé postavy se v něm potulují celým dějem i nad rámec svého příběhu. Přiznám se, že se mi toulky po New Yorku moc líbily, přestože toto město v podstatě nesnáším a baletící polonahý černoch mi na pár sekund vzal chuť do života. (21.08.2011)

o dosť slabšie, než jeho predchodca. nevyužitý potenciál "najväčšieho" a najznámejšieho mesta na svete. obsadený zaujímavým castom a ozvučené zaujímavým soundtrackom to ostalo plytké a impotentné - aj keď remeselne dobre urobené. z celej (miestami mierne chaotickej a čo a týka štruktúry nedotiahnutej) spleti poviedok za pozornosť stojí hádam iba tá o maliarovi a mladej Číňanke, aj keď je to len taká miniatúrka a záverečná o starom páriku - pretože bola milo pravdivá, ľahko dojemná a vtipná; ale 2 sedemminútové poviedky na skoro dvojhodinový poviedkový film, to je veľmi málo; paríž forever! (04.12.2010)

Milá (new) York, poznal jsem tě v temném sále. Mrkla jsi na mě z plátna svým prvním framem ze své promítačky, ze které proudí hřejivá krev v podobě filmového pásu. Já, nesmělý klučina neveděl, co udělat dřív. Usmát se na tebe? Oslovit tě? Nebo jen netrpelivě čekat? Byla jsi to ty, kdo udělal první krok. Oslovila jsi mě. Z tvých úst se linula hudba a slova. Zahřála jsi mě na srdci. Ukázala jsi mi to, co já nikdy nepoznám. Lásku. Lasku, která může mít mnoho podob. Řekla jsi mi to, co já nikdy neuslyším. Já to řekl mnoha filmům jako jsi ty. Dokonce jsem to řekl i holkám. Ale nikdy to nebylo oboustranné. Tys mi však ukázala něco víc. Že lidé umírají bez toho, aniž by je někdo miloval. Umírají v osamění. Nechci umřít sám, chci poznat lásku aspoň jednou v životě. Ať mám na co vzpomínat, až mi budou dojíždět závěrečné titulky. Miluji tě! Musel jsem ti to říct New York, musel jsem to říct aspoň někomu. Věřím, že se v životě uvidíme ještě jednou. Ale tentokrát nebudu ten osamělý klučina... Oslovím tě první já. Tvůj Kryšpín (30.01.2010)