John Carter: Mezi dvěma světy

Parádní oddechovka, která ctí výstavbu původních dobrodružných filmů z 50. a 60.let. Současný film se natolik soustřeďuje na obrázky, že v divokém klipovém střihu zapomíná na příběh. S Carterem se vrací romantika napínavých příběhů, hrdina, jenž si musí své místo obhájit, princezna, kterou je třeba vysvobodit, a padouch, jehož je třeba odrovnat. Netřeba hledat chyby a nedostatky (pravda, při záběrech americké krajiny Marsu jsem se kochal a modlil, aby se někde neobjevil zapomenutý turista či nedejbože autobus...), vždyť cíl je přeci jasný - Disney chce především bavit! Napětí, akce, souboje (občas si člověk vzpomněl na StarWars, třeba při honičce na létajících strojích, což beru jako plus), zdařilé triky, co více si přát. Snad mohl být příběh drsnější (Burroughs ho psal pro dospělé), ale to by pak nebyl pro celou rodinu (i když po pravdě, v kině to pro malé děti není). A největší plus pro mne - opráším v knihovně sérii s Carterem a znovu se ponořím do dalších dobrodružství... (24.06.2012)

Generický blockbuster, kde není jediná scéna, kterou byste pouštěli kamarádům nebo si sami pustili znova, kde se zapomnělo na něco tak elementárního pro každou space operu jako je výrazný záporák (chcete mít nové HVĚZDNÉ VÁLKY a zapomenete na Darth Vadera?) a kde se humor vyrábí opakovaným komolením jména hlavního hrdiny (jako třeba v GODZILLE). Přesto budu na JOHNA CARTERA hodný, protože jsem si u něj příjemně zavzpomínal na carterovský komiks, co jsem kdysi hltal v ábíčku. (08.05.2015)

No jo, fantasy! Pokleslá literatura pro poloopice, které my, sveřepí yntelechtuánové, sledujeme ze svých obláčků pěkně zhora, tak si pojďme hromadně zapohrdat! Fantazie, abstrakce a dětská hravost totiž skončily matce, literární to vědkyni, v konečníku, protože si náš tatík, věhlasný, suchopárný profesor astronomie a filosofie, špatně vyložil zakřivení časoprostoru a některé díry mají holt silnější gravitační pole než jiné. Naštěstí, když byl otec dva měsíce na tom sympóziu socialistické astrofyziky v Bukurešti, přivezl ten osvalený čistič bazénů špatnou kartuš a neměl tím pádem zrovna do čeho píchnout..... A tak tu teď můžeme velkohubě dštít síru na infantilní, hvezdněválečné, avatarovité dunoidy, jež se mohou líbit snad jen totálním zaostalcům, kterým v dětství před spaním četli nějakou slaboduchou Němcovou místo Dostojevského s Tolstým v originále. Prý ale po tomto nechutném, dětinském propadáku dostali u Diznyho rozum a chystají se vizualizovat Shopenhauerovy spisy! Má se to jmenovat Eristická dialektika mezi dvěma světy, scénář píše Béla Tarr a režírovat budou Darren♥ s Larsem♥. Už jen trailer má mít dvě hodiny! Již se tolik těším, až zase opráším slovník cizích slov, dostanu sebestředný slovní průjem a pořádně si zapětkuju. (16.04.2012)

Jaromír Jágr se dočkal. Hollywood oslavil jeho životní jubileum tím, že mu vystavěl filmový pomník. Pravda, hlavní hrdina se mu kromě muskulatury moc nepodobá, ale švejkuje (= salutuje) na jedničku. A když se posléze přidají i další barevné postavičky, nenajde se snad nikdo, kdo by o poctě kladeňákovi pochyboval. Co bych přece jen tomuto sportovně laděnému filmu vytknul je práce trikařů. Svět rudé (ehm, spíše žluté) planety se jim vesměs povedl, stejně jako velcí urostlí zelení fanoušci i s jejich zvířecími mazlíčky, ovšem nepochopil jsem, kdo v zápalu boje odstranil Carterovi tu skokanskou tyč. Jak jinak si vysvětlil to nenápadné přesazení děje z hokejové arény do sektoru skokanů o tyči, když hlavní nářadíčko je prostě fuč. A skáče se pořád, logika nelogika. Tahle kombinace Avatara, Star Wars: Epizody 1 a Bílých mužů, co (ne)umějí skákat se moc nevyvedla. Ale což, důležité je, že kino se občas rozchechtalo na celé kolo (i když na místech, kdy by to nikdo nečekal) a to si ty dvě hvězdičky jistojistě zaslouží. (08.03.2012)

V Disney z toho chceli mať druhého Avatara, úprimne povedané James Cameron je vizionársky režisér, ktorý Pandoru stvoril špičkovo, ale u mňa aj tak vyhráva John Carter. Aj napriek tomu že efekty miestami pokrivkávajú, tak zas na niektorých miestach sú maximálne uberkvalitné. Príbeh je pútaví a asi iba po necelej hodinke stratí dych na 10-15 minút. Priznávam, pristihol som sa že som si vravel, to je klišé, to je hrozný patos, no aj vďaka Taylorovi a výbornému záveru som bol uspokojený. Komerčný neúspech je nezaslúžený. Tržby filmu TU! (19.05.2012)