Bílá stuha

Neznám druhého režiséra jako je Michael Haneke. Jeho filmy mi způsobují až fyzické utrpení, s kterým mám vysloveně problém. Byla-li Pianistka místy nesmírně vyčerpávající podívanou, a Funny Games USA doslova drásajícím a traumatickým zážitkem, pak je Bílá stuha dosavadním vyvrcholením režisérových uměleckých ambicí, jak v divákovi evokovat stavy duševního utrpení. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že je v Bílé stuze obsažen klíč k pochopení příčin první světové války, a je vzrušující pokusit se tuto výpověď ve filmu identifikovat. Tento film nemohl natočit nikdo jiný než Němec, schopný reflektovat kolektivní nevědomí svého národa. Velmi znepokojivý film. (20.04.2011)

Dokonale, snad az prilis dokonale... . (27.03.2010)

A teď už to vím jistě, Haneke není režisér pro mě. Bílá stuha mne nudí a jejího osvětlovače bych vsadila do žaláře. (07.05.2011)

Takže za A, by som toho despotického fašistu pastora polial benzínom a zapálil, malému Rudimu bych zakrútil krkom a toho sliedičského, nesympatického, slizkého a otravného učiteľa nakopal do gulí!!! Typické Hanekeho vrtochy, nechať človeka blbého a nasraného! Za B, tá nemčina je ukrutne krvpijúca ! (04.01.2010)

Studené jak sibírska zima. Haneke je majster. Majster vyvolávania emócii zdanlivou bezpocitovosťou a majster krutých obrázkov, ktoré vás neschopných slova nechajú sledovať záverečné titulky. Otázkou je, či vám tento prístup vyhovuje. Tématicky podobný Dogville som videl trikrát, Stuhu si už nepozriem nikdy. Keď točíte natoľko ťažký film, musíte sa za divákovu pozornosť nejak odvďačiť - buď katarziou, vontrierovskou "fackou", alebo aspoň náznakom satisfakcie - nie len dve a pol hodiny konštatovať, že staré časy stáli za hovno, a skončiť pritom, že to tak naozaj bolo. Najlepší Haneke čo som videl, to áno. Ale stále si myslím, že natočiť ten film "normálne,” by bolo omnoho výživnejšie. Čo som si mal z tohoto akože odniesť? (12.05.2013)

Tady jsou jakákoliv slova naprosto zbytečná. To se musí "vidět, zažít na vlastní kůži, projít si tímto snímkem". M. Haneke je naprosto originální režisér s nezaměnitelným rukopisem, na jehož snímky v drtivé většině případů není dvakrát příjemné se dívat, nepředkládají se tu a následně neřeší zrovna "oddechová" témata, ale člověk (divák), tak nějak vždy začne snímek sledovat, postupně se "do něj dostává, čas se stává relativním, nemůže od něj odtrhnout oči a najednou zjistí, že proplul celým snímkem, zůstává spousta otevřených a nevyřčených otázek a stejné množství nedořešených a nevyřčených odpovědí“. Divák pouze cítí, že byl svědkem "něčeho velkého". Při sledování všech Hanekeho snímků však platí skutečnost (za to ho ostatně mám tolik v oblibě), že člověk (pro plné vychutnání si snímku), nemůže být pouze pasivním divákem, ale musí jít snímku "naproti", klást si neustále otázky, následně si na ně zkoušet odpovídat a nebýt přitom frustrovaný, že se stále nemůže dobrat "uspokojivého" výsledku. Bílá stuha je pro mě osobně po Funny games USA, Utajeném, Kódu neznámém a Pianistce již jeho pátým snímkem a jedním dechem dodávám....bezjakýchkoliv debat NEJsilnějším filmovým zážitkem. Vyprávět cokoliv o snímku samotném nemá cenu, ostatně podívejte se sami a udělejte si úsudek každý z vás. Pouze za sebe dodám, vypíchnu (pravda, to je u Hanekeho filmů již dávno nepsaným pravidlem) VELMI působivou černobílou kameru Christiana Bergera, která s (cíleně) volně plynoucí Hanekeho režií a divákovým průvodcem (učitelem) dělá z celého tohoto snímku nesmírně silnou podívanou. p.s. mám rád ty "řídké případy", kdy člověk po skončení snímku jen tupě zírá na ubíhající závěrečné titulky a ještě řádnou chvíli si snímek "v sobě dohrává". Tohle je přesně ten případ a musím zároveň konstatovat, že tomu velmi napomohla (zcela určitě to byl i Hanekeho záměr) absence jakékoliv hudby (při závěrečných titulcích). p.p.s. musím přiznat, že se celkem bavím místními spílajícími komentáři na adresu Hanekeho, co se týče „otevřeného, nedořešeného“ a pro velkou většinu neuspokojivého konce. Je vidět, že pro valnou většinu to bude první setkání s režisérem. Zkuste takové snímky jako Kód neznámý, či Utajený. Zde to není apriorně o nějakém „dořešení“ místních případů. Zkuste to nebrat jako detektivku, ta zásadní myšlenka je zcela jasná. Všechno (tedy i zlo) začíná a následně i „klíčí“ ze samotné VÝCHOVY a přelévá se to následně z generace na generaci. (27.05.2011)

Michael Haneke je krutý vypravěč. Ten odosobnělý a chladně akademický způsob vyprávění (a snímání), který zvolil pro Bílou stuhu, je stejně sadistický a beznadějný jako samotné události, o kterých film vypráví. Absence nediegetické hudby, černobílá kamera nového realismu prostá jakékoliv stylizace, dlouhé tiché záběry, emocionální prázdno – to vše jsou v Hanekeho rukách velmi silné zbraně vyvolávající u diváka záchvaty deprese, zhnusení, nevolnosti a strachu…strachu ze samotné podstaty člověka. Bílá stuha je stejně tak odosobnělá a prostá emocí jako samotné postavy v ní, díky čemuž vyznívá celé vyprávění ještě naléhavěji a diváka doslova emocionálně vyčerpá. ____ Haneke je trpělivý vypravěč-sadista, který neužívá zaběhlých filmových postupů a vypravěčské rutiny, aby divákovi usnadnil zážitek (uchlácholil ho) – nebudí emoce pomocí hudebního podkresu, místo toho se hudby vzdal úplně a je jen objektivním pozorovatelem-historikem bez empatií a právě tahle absence emocí –u postav a i v samotném vyprávění – je tím nejděsivějším, co Bílá stuha nabízí. V roce 2009 dali o sobě hlasitě vědět dva z předních představitelů německé kinematografie a v obou případech to stálo za to. Werner Herzog ukázal Hollywoodu pravou podstatu remaků se Špatným poldou a Haneke nám všem naservíroval akademický majstrštyk krutější než ten nejkrvavější slasher. 100% (14.05.2010)

Ten film jsem si opravdu užila. Téměř dvě a půl hodiny utečou jako voda a vy se chvílemi smějete, chvílemi děsíte, diskutujete nad postavami a jejich činy, jindy se rozplýváte nad malým Rudim nebo roztomilým nejmladším synem faráře, pousmíváte nad 'taktikou' pana učitele a nakonec řešíte dilema, jak to teda všechno bylo. Kromě výborné technické stránky má příběh skvělý psychologický příběh, na druhou stranu jsem pořád čekala něco víc. Něco, co dělá tenhle film tak výjimečným, kvůli čemu o něm všichni tak básní, kvůli čemu všichni obdivují Hanekeho. A to jsem tam bohužel nenašla. (04.10.2010)

Biela stuha sa mi páčila, má veľmi znepokojivú ústrednú myšlienku a Hanekemu nie je vôbec čo vyčítať. Podobne ako je jeho zvykom, necháva zdanlivú kriminálku otvorenú, avšak myslím, že nie je veľký problém prísť na to, ako sa veci majú. Ak nie je pointa podaná polopatisticky, viac vynikne jej účinnosť. Zasadenie deja do dňa pred vypuknutím prvej svetovej vojny má vďaka nej svoj hlboký význam. Výber námetu ma u Hanekeho v tomto prípade veľmi prekvapil. (28.05.2012)

Velice originální autorský rukopis. Učitelovo vyprávění, coby průvodce bylo určitě neskonale zajímavé. Bohužel, snímek je hrozně dlouhý a nebylo snad ani potenciálně možné, aby se vyvaroval zcela nezajímavých pasáží. A že jich bylo požehnaně. Občasná dramatičtější scénka celkový dojem rozhodně nezachránila. Heneke je v mých očích více psycholog než filmař. V tomto případě to bylo na úkor divácké zajímavosti. Více než 2 * vážně nedám. Nemluvě o tom, že se mi u filmu podařilo usnout. (08.06.2016)

Skvělý snímek o morálce, životě, rodině a záhadných vraždách v jedné vesnici za války. Hodně mě zaujalo, že je vytvořen v roce 2009 a je černobílý už jenom díky tomu jsem se na něj chtěla podívat. Herci jsou skvělí a rozhodně reální, jelikož ženské role hrály ty správné "gertrůdy" :D. Rozhodně je nutné se na tento film dívat v originále, jelikož se do něj vžijete ještě více a pokoušíte se řešit záhady, které se tam vyskytují celkem hodně, ani délka snímku není na škodu, jelikož o nudu rozhodně nezakopne nikdo. Takže můžu jen doporučit těm, kteří mají rádi téma 1. sv. války. (14.04.2012)

Příšný řád a pevná discilpína. Tahle vesnice si na tom přece tak zakládá. Všechno je předem jasné, nalinkované dlouho dopředu, kdo je pán a kdo ne, kdo na to má, kdo musí sklonit hřbet. A stačí tak málo a vše náhle dostává trhliny. Jedna nehoda, napadení a tahle tak dlouho budovaná jistota začíná dostávat povážlivé trhliny. Řečí se šíří, nejistota narůstá a na povrch začínájí vypoluvat souvislosti, které už zdaleka nevypadají tak idylicky, jako na začátku. Blíží se nová doba tahle a tyhle tragédie jsou jen malou předzvěstí, kterou tuhle společnost čekají v dalších mnoha letech... (17.03.2015)

Stydím se, že se mi nedostává slov. Nepříjemný pocit napětí a tísně mě opanoval od první minuty, tíživě podvratná, melancholická atmosféra mi nedovolila dýchat. Chladně dokonalé, průzračně čisté vyprávění mě zahltilo krutě nepříjemnými otázkami, na které odpovědět si musím sama. Naštěstí. Michael Haneke ví, těm šťastnějším se možná podaří se toho vědomí alespoň dotknout. Drama, které by se klidně moho jmenovat "Pod povrchem aneb nacismus v nás"....Každopádně: Bílá stuha je mým filmem a Leonard Proxauf mým hereckým objevem za rok 2009. Stále se ještě vyplatí věřit v sílu filmového umění. (25.02.2010)

Život vesnické komunity a co se děje za jejími zavřenými dveřmi. Stísněná atmosféra, chybějící doprovodná hudba a dlouhá stopáž. V žádném případě film nenudí, jen díky své délce ke konci trochu přichází o svou údernost. Příběh naštěstí neztratí nic. (07.03.2010)

Neľutujem, že som Michaela Hanekeho pred časom zaradil do desiatky mojich najobľúbenejších režisérov. Prakticky každý jeho film je pre mňa udalosťou. Pritom sa naň neteším, ale s napätím ho očakávam. Jeho filmy sú znepokojujúce, neprikrášlené, drsné a evokujú viac otázok, než ponúkajú odpovedí. Biela stuha je tiež takým filmom. Dedina je akýmsi laboratóriom, v ktorom môžeme sledovať, ako sa rodí zloba, závisť, pomsta a krutosť, povedané ústami jednej z postáv filmu. Na tomto mimoriadnom filme mi napodiv nesedel iba jeho, podľa mojej mienky, chaotický strih, ktorý neladil s vecným opisom udalostí, ktoré sa v dedine odohrali. Ani na ďalší Hanekeho film sa nebudem tešiť, ale neviem sa ho dočkať. (08.02.2012)

Film je jako had v teráriu a kolem něj nevině pobíhající myš. Fascinující pohled, od kterého nelze odtrhnout oči. Nevíme zda má hlad, kdy zaútočí.. Dusná a temná atmosféra německé vesnice, kde se plíží zlo jehož hlavní příčinou je v zárodku neskutečně přísná, vpravdě německá výchova, která pod rouškou morálky a řádu ničí i ty nejčistčí city jako je láska, radost z dětství, svoboda ducha.. Divák je připoután vynikající černobílou kamerou, nadprůměrnými hereckými výkony, ale hlavně geniální režií, která nabízí pohled na utrpení obětí zločinů jen v náznacích a v očích strachem zmatených obyvatel vesnice, což už tak temné a syrové drama povyšuje do hororových rovin. (27.07.2011)

Dejme tomu, že o málokterém filmu budu tolik přemýšlet. Ale zaslouží si kvůli tomu nejvyšší hodnocení? Kupodivu ne, na to mi přece jen připadal příliš odtažitý. (31.03.2010)

Haneke si diváka svojím osobitým výpravným štýlom buď absolútne podmaní alebo ho naopak totálne znechutí. Kto však chce vnímať a vníma a zároveň očakáva od filmu niečo viac, nemôže byť jednoducho sklamaný. Film vhodný na osemhodinovú debatnú afterparty. P.S. Ak by som kameramansky stál za týmto projektom a zhotovil takéto obrázky, môžem sa s čistým svedomím odobrať na druhý svet. 80-90% (31.03.2010)

Vyprávění velkých epických příběhů zasazených do přelomové historické epochy 10. let 20. století možná netvoří ústřední parketu pro Michaela Hanekeho, ale mě osobně z tvorby nejslavnějšího rakouského režiséra zaujaly dosud nejvíc právě Die Rebellion a Bílá stuha. Vizuálně mistrovská záležitost v doprovodu černobílé fotografie a dechberoucí dobové výpravy rozehrává napínavý příběh i nadčasové morální otázky. V centru série tragických událostí v prostředí jedné komunity se vytváří bludný kruh stále se zvyšující lidské pomstychtivosti a krutého násilí. A jak naznačuje podezření učitele, z jistého pohledu možná na kolektivní vině nelze vyloučit ani ty děti, jejichž budoucí konání v dané komunitě může být s velkou pravděpodobností tímto prostředím silně ovlivněno (ba co víc, minimálně jedna scéna s flétnou u řeky ukazuje tento následek již "teď" – během dospívání). Dlouhou stopáž a pomalší tempo Haneke neustále kompenzuje množstvím zneklidňujících podnětů, i lehce mysteriózním nádechem, a také bohatým i dostatečně působivým náhledem do života venkovské komunity v předválečném Německu. Depresivní podtón a hodně kruté téma vyvažuje zase nádherná výtvarní stránka a ve výsledku ani s jedním ze zmíněných prvků tentokrát nemám problém. Váhal jsem i nad pátou hvězdičkou, protože po vizuální, herecké i dějové stránce tvoří Bílá stuha silný zážitek, ale příliš rozsáhlý a doslovný (navíc v této podobě i již poněkud nadbytečný) komentář vypravěče před poslední scénou jakoby náhle část mých silných dojmů odnesl v samotném závěru do ztracena... [85%] (12.07.2021)

Na to, ako sa všetci pekne na konci filmu pousádzali do tých lavíc v kostolíku, tak na to nemám slov. Dokonalý Haneke a fantastický Berger. (10.03.2016)