Náš vůdce

Diktatura? To se nemůže opakovat. Neznalost historie a omylů našich předků je největší chybou generace, která tyto chyby zopakuje. Die welle není nijak přelomový snímek, ale využívá velmi zajímavou událost (ano, troch krvavou...), která dokazuje, že i přes mnoho tvrzení o naší historii a chybách, které lidstvo udělalo, se vše může kdykoliv zopakovat. Bohužel jsem si představoval rozvedení nejen této, ale i dalších myšlenek trochu originálněji a možná ještě více do hloubky a klidně i s horšími následky. Chápu, že použití slov "podle skutečné události" u někoho vyvolá hlubší vnímání a více emocí, ale u mě se to nekonalo už jen z faktu, že dnešní filmaři točí filmy dle skutečnosti z trochu zvláštního pohledu, který nebývá příliš často tak blízko realitě, jak by mohl. Přesto by tento film mohl patřit například vedle estonského Klass mezi "povinnou četbu" na všech (nejen) základních školách. Chtěl bych vidět ty obličeje a pak by jsme si mohli zkusit takový malý pedagogický experiment i v Česku, nemyslíte? Vždy´t něco podobného se nemlže opakovat... (05.11.2008)

To, že dnešní mladež (nejen ta německá) nemá k čemu vzhlížet, čím se zabývat, může se cítit vykořeněná a stále v ní přetrvává válečný komplex, (a proto hulí/chlastaj atp.) je dost možné, ale tak trochu simplicitní. Tak jednoduše by zfanatizovat studenty podle mého nešlo, ale ukazuje to na temnější stránky každého z nás a tu skrytou možnost tam někde uvnitř....O filmu bych mohla říct, že to bylo čistých 100 %, ale to že Tim vytáhne na konci už ne vzduchovou pistoli jsem tušila chvíli po tom, co se nabídl k ochraně učitele. Prozdradil ho ten fanatický lesk v očích. Přes to přese všechno mě Vlna taky spláchla a po odchodu z kina jsem místo zamávání na kamaráda udělala rukou vlnu. Řečí tvůrců bych to řekla asi takto: Die Welle ist ein sehr qualitativer Film. P.S. J. Vogel byl jako učitel vskutku perfektní. (14.05.2008)

Nenápadný německý film, přehlížet ho by byl ale sakra pořádný hřích. Zvláštní pedagogický experiment bývalého bouřliváka a nyní učitele občanské nauky a tělocviku se zvrtne a smete vše, co mu stojí v cestě – hlavně pak slabší jedince. Kdo by čekal, že pokus sázející na pospolitost znudění studenti odmítnou podstoupit, je hrubě vedle. Opojná chuť moci je nadmíru lákavá. Lehce předvídatelný příběh pomalu graduje do neodvratného, leč trochu přepáleného závěru. Do té doby nám ale mladý německý režisér Dennis Gansel předkládá velmi sebejistou, živoucí a promyšlenou metaforu o vzestupu, aneb jak se i v 21. století dá poměrně snadno (někdy vážně až moc snadno) vytvořit diktatura plná hesel a opojení z nadřazenosti. Daří se mu to i díky reportážní kameře, slušnému soundtracku i živému výkonu Jürgena Vogela a neokoukaných teenagerů, s Frederickem Lauem v čele. Od/z téhle hry o manipulaci a poslušnosti se holt těžko odchází, stejně jako od Ganselova filmu.. (10.03.2012)

Chritiane Paul je jedna z nejšťavnatějších německých kostí, proto když jsem vedle fascinujícího námětu viděl i její jméno v úvodních titulcích, úplně jsem se rozzářil. Jenže ona tan hraje jen nicmoc hezkou a nevýraznou manželku hlavního führera. To bylo teda docela zklamání, pak mě ještě zklamalo, že už od prvního záběru na mírně labilního blbečka bylo jasné, že tenhle kokot to všechno posere, a překvapení se nekonalo. Jo a ještě mi vadilo, že se to celý odehraje během jediného týdne, tomu se dá těžko věřit. Jinak ale nemám co vytknout, Vlna se přes mě přelila silou větší vlny a já dez dechu sledoval i chápal, co se na plátně děje. (14.03.2009)

Námět, podložený reálným experimentem z Ameriky 60. let, nejspíš nešlo zpracovat výrazně lépe. Přinejmenším v rámci filmů pro mladé, s ambicí rozpoutat diskuzi na středních školách. Klipařský střih, rozdělení do šesti kapitol (dní) a alespoň pár promile vztahy-rozvíjejících dialogů mezi studenty. Nic z toho mi nevadilo tolik jako doslova přestřelený závěr, nabízející efektivní gradaci i za cenu ztráty dosavadní věrohodnosti. Rovněž škoda jen povrchního využití historie země, kde ke všemu dochází. Až na jednu zmínku o německé Třetí říši nejdou tvůrci v rýpání do bolestivé minulosti hloub (neměla-li studentka, která se postaví Vlně, odkazovat k popravené Sophii Schollové). Bráno z opačné strany, film je díky tomu univerzální a lépe vyhovuje globalizovanému („uniformovanému“) světu. K něčemu srovnatelnému může asi vážně dojít kdekoliv. Neboť všichni, obávám se, podvědomě toužíme být vedeni někým navenek zkušenějším a moudřejším. Je to mnohem pohodlnější. A nebezpečnější. 70% Zajímavé komentáře: kiddo, uzzi, wipeout, Martyr (05.11.2008)