Jak rodí chlap

První příběh tak nějak kolem mě prošuměl, připadal mi vykonstruhovaný. Jinak upřímně nechápu, proč muži chtějí mít mermomocí kluka, podle mě s holkama je větší švanda, když se tedy správně vychovají. Navíc můj děda taky nevyváděl, měl dcery tři a když mu zlomyslný soused běžel oznámit, že se mu právě narodila čtvrtá, nehnul ani brvou, když tedy vynecháme zlostné šlehnutí očima od pece. Zato druhá povídka, to byla rána přímo mezi oči, která diváka vymrštila do jiných, nám zcela nepochopitelných vesmírů, kde se běžně důlky na bradě proměňují v hrbolaté dětské prdelky. No a příběh třetí... myslím, že to byla Zedníčkova životní role, na kterou se svým vzhledem stoprocentně hodil, z toho týpka bylo člověku zle už po pár minutách. (27.05.2013)

Snímek obsahující tři různorodé povídky každá natočená jiným režisérem o tom, jak prožívají narození dítěte otcové. První se odehrává v zasněžených horách, který je pro zajímavost debutem režiséra Zdeňka Trošky, druhý poukazuje na fakt, že během oslavy se takový tatínek může stát i podezřelým z vraždy a třetí je tak trochu moralizační, neboť zde tatínek oslavuje tak dlouho, že ani neví, že ji už manželku s dítětem dovezli domů. Tato povídka se vyznačuje také neobvykle dlouhými záběry. Rukopis každého režiséra je znát a tak se každý příběh ve stylu zpracování viditelně liší.  Příběhy mají v sobě kus reálnosti vedoucí k úsměvu a klasickému ženskému komentáři. “Prostě chlapi!” (28.10.2017)

První povídka od Trošky mi velmi silně připomínala ty nejhorší fakanofilní výplody od Marie Poledňákový. A navíc ještě tam všichni pořád lyžujou. 0% - Druhá povídka s kriminální zápletkou byla o něco lepší, ale přišlo mi to celý takový srašně odfláknutý. 50% - V poslední povídce skvěle zahrál Pavel Zedníček hospodskýho povaleče. Ten mě fakt dokázal pobavit. Sice ta jeho finální náprava dojem trochu pokazila, ale i tak je z těch povídek tahle poslední nejlepší. - 70% Celkovej dojem z filmu: 40% (26.09.2012)

Průměrný český film, kde čtvrtou hvězdičku dávám za dva krátké záběry na mého "prastrýce" Matěje Pochopa, který se coby poslední tkadlec v Krkonoších v tomto filmu objevil. Svého předka jsem měl velmi rád, a proto za tyto dvě scény českému fimu ze srdce děkuji, neboť uchoval jeho obraz, byť je prastrýc již více než 20 let "na nebesích". Paradoxně se jedná o můj stý komentář ... . (02.09.2009)

Povídky mají celkem zajímavé náměty, dokonce bych i řekl, že jsou jako ze života. První je dojemná, ale blbě natočená s nesympatickým hlavním (doslova) hrdinou. Druhá je asi nejzajímavější, s pěknou pointou. Poslední je čtvrté cenové kategorie. Pavel Zedníček pěkně lije, hospody jsou hnusné a nedivím se jeho ženě. Snad jeho syn nebude také takový blb. (26.11.2016)