Výlet

Na rovinu řikám, že tragikomedie není můj oblíbený žánr. A sledovat bláznivou rodinku, které se při cestě na Slovensko stane asi tak 1000 nepředstavitelných náhod mě zas tak neoslovilo. Některé komické situace pobaví, ale je jich poskrovnu. A tragické člověk prostě nedokáže brát vážně, když se do toho mísí ty komické. Hm, není to právě podstata tragikomedií? Já říkal, že je nemam rád... (17.12.2008)

V podstatě nejlepší film Alice Nellis, vycházející ještě - podobně jako Ene bene - z jejích osobních zkušeností, a o to je upřímnější a poctivější než všechny její pozdější nahozené opusy. Podařilo se dokonale skloubit jednání a psychologii všech postav, aby to dávalo dramatický smysl, a přitom zbylo i na trochu lidskosti a humoru. Vadí snad jedině vsuvka s Geislerovou a Hádkem, ale jinak není co vytknout. (05.09.2013)

5/10 Tragikomicky rodinny film, kde si zahrala skoro cela Janzurovic rodina. Jesteze aspon Iva na rozdil od svych dcer umi hrat a jako milujici matka dokazala proslapat cestu i svym dceram. A pak se nam vsichni ti potomci slavnych snazi nakukat, ze oni to meli oproti normalnim lidem jeste tezsi. Treba neznam zadneho Barese otce a jak to synovi jde... (10.12.2006)

Druhý celovečerní film svérázné a talentované režisérky Alice Nellis je skutečným překvapením - plnohodnotný, dospělý a hluboký film, tahle psychologická road-movie. Symbolická česko-slovenská cesta z Rakovníka do Nového Mesta nad Váhom, spojující duchovní prostor nejen hrdinů tohoto filmu (opět symbolicky (i vtipně) usazených do dvou epochálně i generačně různorodých osobních automobilů), ale i zhruba 15 milionů obyvatel více než 70 let trvajícího státního celku, je prezentována jako výlet, všichni ale jistě cítí, že v tomhle případě šlo o něco mnohem závažnějšího. Motiv daleké cesty je jedním ze základních témat naračního světa všech civilizací a i tady slouží velmi zajímavě v rovinách možné interpretace. Alice Nellis má nadto obrovský talent odpozorovat běžný, všední hovor a přetransformovat ho do podoby scénáře, který je navíc skutečně excelentní, krásně vypointovaný a vpravdě nosný a zábavný... Nedílnou částí filmů Alice Nellis je nádherná kamera, zde charakterizovaná dvěma typickými záběry - ,,plakátovým" celkem (ponejvíce zeleně tónovaného obrazu) rámovaným dopravní komunikací a polodetailem tváře některého z hrdinů. Převažujícím je rys civilnosti, což podtrhují i herecké výkony všech aktérů - jestli se Alici Nellis v tomhle filmu něco podařilo především, pak to bylo přesné herecké obsazení úplně všech hereckým partů. Velký cameback jedné z nejlepších českých hereček všech dob Ivy Janžurové je dokonalý, zdatně jí sekundují i její dvě dcery, Igor Bareš je typově přesný, atd. atd. Výlet se Alici Nellis zkrátka vydařil a výstižně ho lze charakterizovat citací textu písně Oldřicha Janoty, jakož i prastaré buddhistické moudrosti: ,,I cesta může být cíl..." (21.11.2006)

Tady to Alice Nellis skutečně vychytala. Ačkoliv je otázka nakolik je to její zásluha a nakolik těží z (jak jinak než) vynikajícího výkonu Ivy Janžurové v interakci s jejími skutečnými dcerami. Igor Bareš se taky nenechal zahanbit, a zalidněnost zvláštními postavičkami je přesně taková, jaká by vás napadla u sloganu "Road movie po česku, po žensku". Kdybyste si ten slogan měli představit v tom nejlepším smyslu, samozřejmě:) Mně to víc než vyhovovalo. 80% (20.06.2014)