Režie:
Todd PhillipsKamera:
Lawrence SherHudba:
Christophe BeckHrají:
Bradley Cooper, Ed Helms, Zach Galifianakis, Justin Bartha, Heather Graham, Sasha Barrese, Jeffrey Tambor, Ken Jeong, Rachael Harris, Mike Tyson, Mike Epps (více)VOD (3)
Obsahy(2)
Plánovali si nezapomenutelné loučení se svobodou v Las Vegas. Teď si ale opravdu potřebují vzpomenout, co přesně se stalo! Čí je to dítě v šatně jejich apartmá v Caesars Palace? Jak se dostal do koupelny ten tygr? Proč jednomu z nich chybí zub? Ale hlavně – kde je ženich? Cokoliv tihle mládenci prováděli během večírku, bledne ve srovnání s tím, co musejí v téhle báječné komedii udělat za střízliva, když si z nejasných náznaků začnou skládat dohromady vzpomínky na všechna špatná rozhodnutí minulé noci. Režisér Todd Phillips (Mládí v trapu) a jeho hvězdné herecké obsazení si báječně užívají ve všech těch nepředvídatelných situacích, které do sebe jakýmsi podivným způsobem zapadají. Přidejte se k Pařbě ve Vegas. (Magic Box)
(více)Videa (2)
Recenze (1 969)
Yeah ! Jednoznačně nejlepší komedie poslední doby.. Asi bych se neměl divit, protože Todd Phillips mě rozesmál už počiny jako jsou Road Trip, School for Scoundrels, nebo Starsky s Hutchem, ovšem tahle pařba je hravě strčila do kapsy... Nejvíc jsem se asi bavil díky Zachu Galifianakisovi, který se mi vryl do paměti už ve snímku Out Cold (2001). Doufám, že se díky téhle jízdě dostatečně zviditelní a uvidim ho v dalších, podobně šílených akcích 90%. ()
Být to ještě o chlup více za hranou, o chlup více nekorektní (byť, jak sleduji zdejší hodnocení, by to některé útolocity nejspíš složilo), táhlo by to jako týden nošené fusky. Takhle to občas zavání nějakým tím laciným parfémkem "normální" crazy komedie. Phillips výborně vybalancoval žánrovou podívanou s pár opravdu ulítlými momenty, které z téhle ranní kočky dělají docela zapamatovatelnou záležitost (hlavně pěvecká čísla vládnou). Blahem jsem z toho nepadal, ale k nějakým peristaltickým záchvěvům a znechucenému dávení jsem měl daleko. Film pro všechny, ve kterých je kus chlapa. ()
Séria komédií Todda Phillipsa u mňa slávila veľký úspech a po šnúre štvorhviezdičkových hodnotení si konečne a zaslúžene tento film siahol aj na tú piatu. Tohtoročná, zatiaľ bezkonkurenčne najlepšia komédia, pri ktorej membrána mojej bránice zaznamenávala počas celého filmu rekordné počty vibrácií. Prísne kritické oko naopak, nepostrehlo ani najmenší náznak klišé, či nudy. Neskutočne nabrúsený scenár, obmena skvelých vtipov sa na diváka hrnie ako lavína, ktorej intenzita stále rastie a zastaví sa až s posledným riadkom záverečných titulkov. Herci si natáčanie viditeľne užívali, pohodu pred aj za kamerou bolo cítiť. Dezert, ktorý osladil a ideálne zavŕšil celkový dojem z tohto kráľovského komediálneho menu, bol jednoznačne soundtrack, no a ja sa už teraz teším (s malými pochybnosťami) na pokračovanie. 95%. ()
Jo, když se člověk ráno vzbudí a přemýšlí: 1. U koho v bytě to, sakra, jsem? 2. V kterém městě to, sakra, jsem? 3. Proč vedle mě leží dva kluci pouze v trenkách, zatímco mně chybí jen ponožky? 4. (zoufale) Kde mám brýle? 5. (když je najdu, pokřivné jak prase, samozřejmě, tak ještě zoufaleji) Kde mám kabelku??? ---> Po půl hodině marného hledání zjistím, že jsem vlastně žádnou kabelku neměla. Na mobilu spousta nepřijatých hovorů a vzkazů, kde to jako jsem? Okno jak kráva a jediný letmý záblesk vzpomínky, jak v pozdních nočních (ranních?) hodinách vyřváváme zaseklí ve výtahu. ()
Každý film má vnějšek a vnitřek. Vnějšek Pařby ve Vegas je očividný – čtyři chlápci, propitá noc, ztracený ženich atd. Zato vnitřek je pozoruhodný: ____ V čem se odlišuje filmový divák od filmové divačky? Odpověď dává chování libovolné partnerské dvojice v hypermarketu. Zatímco žena je přisátá u regálů a osahává suroviny, muž s rukama na vozíku postává a vyhlíží okolí. Žena sbírá (bobule...), muž čeká (na kořist...). Podstatné je, že sloveso „sbírat“ souvisí s prostorem, kdežto sloveso „čekat“ s časem, a že chování kterékoliv partnerské dvojice v hypermarketu je principiálně identické s jejím chováním v kině. Vztah ženy k nakupování i k obrazům je stejný. Je to vztah taktilní a pojímající, nebezpečné blízký a téměř intimní; žena touží dotýkat se věcí na plátně a přivlastnit si je, přiblížit se tělesnému vzezření hvězdy a zmocnit se prostoru, který obývá - zároveň se tak ženy stávají snazšími obětmi jak vizuální, tak ekonomické exploatace. Naopak mužský fetišismus (možnost popřít, co bylo viděno, a přesunout vědomí do náhradního předmětu) figuruje jakožto způsob, který umožňuje udržet si distanci od objektu touhy. Ženská blízkost a splývání s obrazem je tedy jiného druhu než mužské vidění, které zůstává distancované a reflexivní. Když se zamyslíme nad dramaturgickým rozvržením Pařby ve Vegas, tak muži, ti čtyři chlápci, jsou zde ti, kteří nejsou schopni ovládnout prostor a musí zpětně sestavovat jakousi databázi, kde byli a co tam prováděli. Snaží se jinými slovy zkrotit prostor a vůbec se jim to nedaří – protože muži prostoru vládnout nemohou, ten je doménou žen. Nastávající nevěstu trápí naopak čas a vážné obavy, že ženich nestihne obřad. Kdyby se situace hypoteticky obrátila a na pařbu jely ženy, kdežto ženich zůstal doma, film by ztratil smysl a vůbec celou zápletku, neboť ženy by prostorovou skládačku předešlé noci zakrátko vyřešily a ženicha by čekání rovněž nijak zvlášť nenervovalo, poněvadž čekání je mu bytostně vlastní. Namáhavé sestavování jakési databáze prohýřené noci oněmi čtyřmi nešťastníky je vepsáno i do samotného filmu, který je rozřezán na deset dílků a opětovně složen v následujícím pořadí: 1-9-3-5-2-7-4-6-8-10. Rafinovaná a vůči divákovi možná trochu zlomyslná proměna Pařby ve Vegas z lineární road trip do spletité detektivky ilustruje to, čemu říkáme „narativní databáze“. Jde o jistý druh filmu, ve kterém se nám předkládá řada relativně oddělených událostí, přičemž smyslem jejich sledování není zjistit, kdo co udělal, jestli se hrdina najde či zda se hrdinka vdá, ale spíš najít způsob, jakým lze uchopit každý kousek vyprávění a umístit jej do správné mřížky ve vztahu k ostatním. Namísto toho, abychom hráli klasickou přímočarou hru, hrajeme tetris – zasouváme jednotlivé kousky na správné místo v prostoru a máme v tomto smyslu pocit prostorového zakončení. Sepisuje-li Bradley Cooper v jedné scéně na lísteček, na co všechno si s kámoši pamatují, fakticky nic nesepisuje, ale podobně jako detektiv rozmísťuje všechny prvky zápletky na nástěnku – hraje tetris. () (méně) (více)
Galerie (72)
Zajímavosti (77)
- V skutočnom živote je Bradley Cooper (Phil) abstinent. S pitím prestal ako dvadsaťdeväťročný. (Zeker)
- Hlavní postavy jely do Vegas autem značky Mercedes-Benz typ 220SE Cabriolet z roku 1965. (SONY_)
- Ide o najvyššie zarábajúcu „R - rated“ komédiu v USA. (Zeker)
Reklama