Christiane F. - Wir Kinder vom Bahnhof Zoo
My deti zo stanice Zoo
We Children from Bahnhof Zoo
Režie:
Uli EdelScénář:
Herman WeigelHudba:
Jürgen KnieperHrají:
Natja Brunckhorst, Thomas Haustein, Jens Kuphal, Rainer Woelk, Jan Georg Effler, Christiane Reichelt, Daniela Jaeger, Kerstin Richter, David Bowie (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Třináctiletá Christiane objeví na konci 70. let minulého století v Berlíně diskotékovou scénu a její život se od základů změní. Její noví přátelé berou LSD a heroin. Brzy se i ona sama stane závislou. Ráno chodí do školy a odpoledne se živí jako dětská prostitutka. Místo svobody jí drogy přinášejí jen zkázu a smrt a berou jí některé z nejbližších přátel... V kultovním filmu hraje David Bowie a soundtrack je plný jeho největších hitů. (Cinemax)
(více)Recenze (552)
Knihu jsem přečetl jedním dechem, a proto jsem s napětím očekával, jak se s nastavenou laťkou popere filmové ztvárnění. A musím uznat, že velmi dobře. Film velmi sugestivně a naturalisticky ukazuje mladou německou dívku Christiane, která díky problémům v rodině, začíná brát drogy. A potom už je to klasická cesta, kterou má většina feťáků (a jim podobné nechutné existence) – krádeže, prostituce. V okamžiku, kdy její kamarádi začnou umírat, si svoje chyby uvědomí, ale už není cesty zpět. Anebo ano? Kniha i film ukazují nemožnost odvyknutí drogy, především kvůli partě, známým a toho, že mladí ztroskotanci nevidí lepší cestu životem. Samozřejmě tak těžké to není, což dokazuje i Christianin příběh (i když kdoví, kde je jí teď konec). Christiane stále sní o životě s Detlefem… ()
Knižní předloha a film, to je vždycky oříšek. Na rozdíl od knížky ve mně film nevyvolal pocit tísně, beznaděje a nevolnosti. Nebylo to zdaleka tak působivé a syrové. Knížka mě vtáhla, film nikoliv. ()
7/10 ()
V porovnaní s knižnou predlohou je film síce iba takým slabším odvarom, napriek tomu ten vizuál proste niečo do seba má a basta. Zaujať jednoznačne dokáže. Škoda len, že samotné úseky sú tak výrazne kvalitatívne odlišné a ako celok to pôsobí vcelku nevyrovnane. Kým zhruba prvá polovica sa mi zdala vynikajúca - najmä svojou dobovosťou, na svoj vek chválitebným výkonom Natje Brunckhorst (veľká škoda, že sa jej neskôr nepodarilo nejak výraznejšie preraziť) a autentickým zobrazením špinavého prostredia Berlína 70. rokov, ktoré v tom čase ani náhodou nie je nejakou oku lahodiacou turistickou destináciou -, v druhej polovici moje nadšenie akosi postupne začínalo mierne opadať. A priznám sa, miestami ma tá všadeprítomná depresia nesúca sa celým zvyškom filmu začínala aj nudiť, hoci dôraz na onu obrovskú beznádej samozrejme svoju opodstatnenosť mal a v podstate to bolo pri témach drogovej závislosti a prostitúcie detí aj nevyhnutné. Tak či onak, film je to viac než pôsobivý a napriek tomu, že som zvažoval aj o stupeň nižšie hodnotenie, tú jednu hviezdičku nakoniec predsalen pridávam za brilantne podanú dobovosť a tiež kvôli faktu, že v dobe uvedenia film vyvolal (podobne ako knižná predloha) v nemeckej spoločnosti obrovský ohlas a pre viacerých sa možno stal aj akýmsi hnacím motorom na ceste za zmenou (snáď k lepšiemu). Jeden z najzásadnejších filmov, aké sa v rámci európskej kinematografie doposiaľ natočili. 75% ()
Ta tenká autobiografická knížka od narkomanky, která přežila své čtrnáctileté kamarády, je natolik silná, že bylo těžké dostat tu sílu na plátno. Skoro se to podařilo. ()
Knížku jsem četl v prváku na střední někdy před 6 lety, žádná jiná kniha na mě v období mého dospívání nezapůsobila tak hluboce jako právě "My děti ze stanice ZOO", jezdíval jsem do školy v depresi a se strachem o budoucnost a tento stav jsem měl ještě dlouho po přečtení knihy, film je velmi důstojným ztvárněním příběhu, který je v knížce ještě krutější a naturalističtější než ve filmu, ale i tak pět hvězdiček zaslouží za ztvárnění tak otřesné pravdy jednoho života. ()
Přidávám se k lidem, na které tento film zapůsobil v plné síle. Teda skoro v plné, nebyl jsem z toho zase tak nějak v prdeli, dá se říci, že vůbec, ale prožíval jsem celý film s hlavní hrdinkou její útrapy. Znuděné dítě žijící na sídlišti ve špinavém a šedivém Berlíně v rodině, kde byla matka a sestra, která šla brzy k otci. Matka zřejmě zase tolik nevydělávala, takže Christiane opravdu neměla co dělat. A tak jednou se svou kamarádkou zamířila do klubu. Podmínky pro vstup, a to jistý věk, zajistila tak, že se oblékla a nalíčila do takové míry, aby nešel její nízký věk (13) poznat. To je již první krok k poznávání toho "dospělejšího" světa. Během své první návštěvy klubu již zkusila LSD, a asi jako mnozí lidé po aplikování své první drogy již nechtějí další, vyběhla zděšená ven, čemuž napomohl pohled na zničeného feťáka na hajzlech, z něhož vysela injekční stříkačka. Pokud ale žijete v domácnosti, kde se vám nedostává zase tolik lásky a pozornosti a nenávidíte přítele matky, poté se chcete někam začlenit. Hlavní postava se snadno začlenila mezi partičku feťáků - hlavně díky mladému pohlednému klukovi, který na Německé poměry vypadal opravdu dobře. Slovo dalo slovo... nebo spíše zvratek dalo slovo, a začalo docházet k menšímu oťukávání nového životního stylu. Postupem času ale propadla drogám a to natolik, že nakonec i přes odpor intravenóznímu podání heroinu si ho dá také. Stává se z ní kurva, která kouří a souloží za peníze, za stejné věci ale vyčítá tomu pohlednému klukovi, že dělá to samé. Ovšem peníze na fet jsou peníze na fet, rozklad osobnosti začal pracovat na plných obrátkách, ovšem ona se z toho dostala, alespoň na chvilku. Ostatní ale takové štěstí neměli a postupně se z nich stávaly trosky. Velmi uvěřitelné, ještě aby ne, když je to podle skutečné události. Mimo to, David Bowie nikdy nebyl můj oblíbenec, ale v tomto filmu byla jeho hudba naprosto skvělá. A samotná hlavní herečka byla ve svém útlém věku také krásná, což se u němců příliš nevidí. ()
Každým dalším vpichem ztrácí Christiane rovnou zem pod nohama, tu jenž byla na počátku snahy utéct z monotonní nudy a najít pobavení, nová přátelství a lásky. 80% ()
Krásná holka (spíš dítě) se chytne špatné party, a už to jede, postupně se změní ve fakt hnusnou smažku. Dětičky se kopali do prdele nudou již před 40 lety. Neměl nikdo pořádného kočníčka. Možná lepší dnešní děti s těmi mobily v ruce, než toto. ()
Amatérismus bych překousl, ale absenci přesahu a nezábavnost už ne. Kniha poměrně slušně pojednává o jednotlivých souvislostech. Čtenář pochopí, proč se k tomu ta děcka uchýlila. Ta reportář má dobrou strukturu a je poměrně komplexní. Film je deseti procenty knihy a kladem je pak převážně náhled na osmdesátkový Berlín, zničené tváře feťáckých děcek a určitá špinavost, která je se Stanicí Zoo neodmyslitelně spojena. Trainspotting je ale taky špinavý, ale přitom dosahuje vyšších filmařských kvalit. Tento film si však lze zalíbit, protože je vatou tak, jako heroin samotný. Lze říci, že ten obraz k tématu sedí právě kvůli amatérismu - "Jakoby to natáčel jeden z nich." Budiž. Problém je hlavně v tom, že obsahově je to tak břidké a ploché. Jednotlivé scény jsou častokrát dlouhé a bezobsažné. Poslední hodinu se mi podařilo vměstnat do 20 minut a o nic jsem nepřišel. ()
70% ()
knizka me totalne dostala, asi jak kazdyho pubertaka, je proto tezky hodnitt film. ale jeho vypoved je podle me skoro stejne silna jako ta knizni. navic edel velmi chytre klade duraz na christiane a vynechava detaily, ktere jsou typicke pro literarni podobu, a ve filmu by akorat delay bordel. bylo to jiny, ale bylo to dobry. btw neprislo vam, ze mela christiane vlasy barvou jenom nastrikany? desne me to depta :) ()
Filmu by určitě pomohla vypravěčka, která by mezi dialogy trochu osvětlovala chování některých postav. Trvá přes dvě hodiny a přesto v něm nezazní spousta důležitých informací nutných k tomu, aby divák lépe pochopil motivy jednání hlavních hrdinů. Protože jsem knižní předlohu četl, lehce si domyslím vše, co potřebuju. Divák, který knihu nečetl, nemá příliš velkou šanci dostat se do hloubky problému a může se časem začít nudit. Plusem tohoto snímku je realistické zobrazení bezútěšného prostředí Berlína na přelomu 70. a 80. let, které žene mladé lidi do náruče drog. ()
Ohromnou předností tohoto filmu je bezesporu jeho autentičnost, která vyvěrá už jenom z toho, že byl natočen poměrně brzy poté, co se události staly, takže máme před sebou velice realistickou verzi Západního Berlína té doby. Snímek se také může opřít o naprosto skvělé výkony herců v hlavních rolích. Nicméně hudba, to je katastrofa, uchází snad jedině Bowie v první polovině, zbytek je tak nějak prázdný. Prázdný mi přijde i příběh sám, vždyť na něm je zajímavá zase jen první polovina, zbytek je jen toulání od dávky k dávce, přičemž konec jako by přišel spíš proto, že už nebylo o čem dál točit, než že by se jednalo o nějakou pointu. Dalším mínusem je naprostá marginalizace role matky, která se ve filmu objevuje spíš jako dekorace, než postava. Není nijak rozvinut ani její vztah k dceři, ani její osobnost, naprosto chybí její výstupy, ke kterým muselo docházet (třeba když našla Christianu zkolabovanou v koupelně). A nakonec je to vlastně matka, která ve stylu deus ex machina usekne příběh a vloží do něj prvek naděje. ()
Kdysi jsem hltavě četl knihu, pak na rakušácích viděl v němčině film, až po létech jsem mohl vychutnat s titulky. Bowieho hudba podbarvuje ponuré zákoutí Berlína, ale představivost z knihy to 100% nenaplnilo. ()
My děti ze stanice zoo, kniha, kterou jsem cet zhruba ve veku, kterym si zrovna prochazela hrdinka a temer po 9 letech se ke mne dostala i jeji zfilmovana replika.Knizka a film by se nemely srovnavat, oba sou totiz jinym druhem kulturniho vyziti,ale v tomhle pripade nemuzu jinak. Pokud muzete, PRECTETE SI TO! a na tuhle verzi zapomente,pokud nemuzete, podivejte se:). Ztvarneni filmu a pocity dospivajici divky, ktera proste chtela vedet, jaky to je a priblizit se komunite, v niz se pohyuje jeji pritel, jsou zde vyobrazeny ponekud neobratne. Predstavoval bych si tam i vic syrovosti, ale vezmu-li v potaz, ze film vzniknul v roce 1981 (kdy sem byl jeste davno na houbach) okraslim tohle dilo 4*, asi jeste podvedome vlivem knizni predlohy,ktera ve mne zanechala hluboko vrytou a nesmazatelnou stopu... ()
Nesúhlasím s názorom, že film je zlou adaptáciou knihy. Ja som síce najskôr videla film a až potom som si prečítala knihu, no obidve formy Christianinho príbehu sú pre mňa rovnako strhujúce. Hoci film obsahuje menej faktov, vynecháva v podstate len osobnú históriu hlavnej hrdinky a jej neskoršie znova a znova opakované návraty k droge; v zásade je v ňom všetko, čo je dôležité. Navyše je výborne obsadený, natočený v prostredí, kde sa to všetko dialo a je v ňom štedro použitá hudba Davida Bowieho z albumov, ktoré táto ikona narkomanov, pretože sám ním bol, nahral v období svojho berlínskeho pobytu – všetko je nádherne prepojené a ako vedľajší produkt to prináša úžasné koncertové vystúpenie Davida vo filme, ktoré ma načisto odrovnalo, hoci zaspieval len jednu pieseň (Station to Station); natočené je spôsobom, v ktorom nenormálne vynikne jeho charizma, od nástupu a prikročenia k mikrofónu cez spev a gestikuláciu... Veľkým plusom je aj fakt, že film človeka dokáže emocionálne vyčerpať a preniesť na diváka niečo z tej depresívnej a beznádejnej atmosféry anonymného sveta berlínskych narkomanov. ()
Snimku som kukol po docitani knihy a nemohol som urobit lepsie. Kniha je autobiografia ktoru ked citate mate pocit ako by ste pocuvali vypoved Christiane z magnetofonu, a film tuto vypoved zobrazuje takze tazko porovnavat film - kniha ako pri adaptaciach romanov a podobne. Pre mna osobne bol silny zazitok aj jedno aj druhe (kniha je ale brutalne intenzivny zazitok!), obraz a pocit aky som si vytvoril pri citani som videl vo filme a to je velmi silne. Ak by som videl snimku bez predoslej znalosti kniznej predlohy asi by som hodnotil ovela horsie. Bez tejto znalosti by bol film suchy, rozhadzany, vela veci nevysvetlenych a vela by zostalo skrytych a nerozvynutych, ale ak to mate precitane, pri pozerani sa vam vynaraju veci ktore nevidiet, rozumiete preco sa stalo to a to, a co je za tym a tamtym. Je to velmi zaujimave pretoze asi nieje vela filmov o ktorych by sa dalo povedat, ze je dolezite poznat pred kuknutim kniznu predlohu. Film zachytava len cast z celeho pribehu a aj ta je obcas akasi nasekana a rozskakana, ale ako hovorim ked viete o co ide je to vyborne. Do tych dvoch hodin je vtesnane malo, ale aj tak je to dost, ak by sme chceli viac to by musel mat film mnohonasobne viac hodin. Prostredie aj postavy srsia autenticnostou, obcas som doslova na vlastnej kozi citil Christianine utrpenie a smutok striedane drogovou euforiou. Co ma vsak v polovici filmu napadlo a co mi chybalo, to bol rozpravac v podobe Christianinho hlasu pocas celeho filmu, to by podla mna pribeh neuveritelne zosilnilo!!! Celkovo je to jeden velmi silny, skutocny a smutny pribeh. Kazdopadne po dopozerani som sa uistil o nezmyselnosti heroinu... vzdy som uprednostnoval kokain. ()
Tento film má moc zdeprimovať človeka, ako sa len dá. I keď po filmovej stránke dosť fušersky film v ktorom sa monotónne všetko toči len okolo jednej veci, zas a znova sa akoby opakovali tie iste dialógy a pod. I napriek tomu to na mňa spravilo ohromný dojem. Pokiaľ ma tvorcovia filmu chceli odhovoriť od drog tak to na mňa malo rozhodne väčší účinok, ako Trainspotting. ()
And that, Charlie Brown, is what boredom is all about. ()