500 dní se Summer

SPOILER. Po tom hodnocení tady jsem byl plnej očekávání, to je vždycky největší chyba.. Co se dá dělat. Takže pochopitelně spíš zklamání, ale to vůbec neznamená, že je to špatný film. Jen není vlastně vůbec ničím výjimečný. Žádná neuvěřitelná hloubka myšlenek a témat (jak píše Chlupis) se nekoná, nicméně je to příjemný film, který asi hned tak z paměti nezmizí. Přesto jsem si několikrát v průběhu filmu vzpomněl na Věčný svit neposkvrněné mysli, přičemž vzpomínka na tento Gondryho opus mě opakovaně utvrdila v přesvědčení, jak je (500) Days of Summer oproti geniálnímu Věčnému svitu vlastně obyčejný film. To se mam posadit na zadek z toho, že spolu hlavní hrdinové nezůstali, protože jejich láska sice možná byla pravá, ale novej vztah Summer byl pravější? To je na celém filmu to nejzajímavější...ale to je vše. Snímek je také lehounce chaotický, což je zřejmě režisérovou nezkušeností, přesto to neni nic strašnýho, Marc Webb odvedl skvělou práci. Prostě mě štve zase ten "infamous csfd hype" a nebýt jeho bych si to užil víc, přesto jsem se dobře bavil, takže 75%. PS: Jinak Joseph Gordon-Levitt je sympaťák, ale Zooey Deschanel ten účes fakt děsně nesednul. Dost se ztotožnuju s komentářem DaViDa´82, až na to hodnocení samozřejmě:) (08.11.2009)

Someone else wrote it… doesn´t make it any less true. Krásný, milý, poetický a neobyčejně svižně natočený film, kde romantika umí pohladit i kousat do krve... přesně jako v životě. Snad jen ten závěr mohl být trochu... méně pohádkový. Ale vlastně – 500 dní se Summer pohádkou je, což ale Webbovu snímku nebere tu roztomile banální platnost. Asi největší překvapení loňského roku, co se amerického mainstreamu týče. (24.01.2010)

Tenhle zkusím načat jako polemiku, abych se dostal k tomu, co bych k Summer řekl rád sám. Kolega Shadwell se tady rozhořčuje nad otupující a degradující ideologií mainstreamu a kapitalismu a vyprázděností očí Zooey Deschanel, kolega Subjektiv zase nad tím, že všechno co se v tomhle filmu objeví a zazní se snaží působit neotřele a nově, přičemž to vše už samozřejmě všichni známe z filmů starších, či z našeho vlastního života. Ačkoli s těmihle stanovisky do jisté míry souhlasím (s vyjímkou těch očí), myslím, že nejdůležitějším hlediskem u filmu je vždy celkový dojem, který na vás film (jeho příběh, pointa, obraz, zvuk, či v neposlední řadě herci), zanechá. A v tomhle případě mě těch pětadevadesát minut krátká projekce zanechala uvolněného, roztančeného, pobaveného, příjemně rozesmátého, lehce vystrašeného, dojatého, s příjemným mixem melancholických myšlenek balancujících na hraně cynického a romantického. Je to mainstream. Ale jestli si u takovéhohle snímku chcete stěžovat, kam jsme to jenom padli, jděte si rovnou hodit mašli. Lepší už to nebude. (A jestli jo, budu první, který rád uzná svůj omyl :) 90% (22.04.2010)

Já vám nevím. Na komedii to nebylo příliš vtipné, na romantický film, který měl být jiný než ty ostatní, to bylo těm ostatním až podezřele moc podobné… A opravdu jsem měl co dělat, abych vydržel do konce s otevřenýma očima. Samozřejmě že to bylo milé a alespoň jednou se v ději pozná asi úplně každý, ale že by se jednalo o nějaký „něčím jiný“ počin, to si nemyslím. I to přeskakování v ději, které se zpočátku zdá být nápadité, mi připadalo jaksi zbytečné – čím vlastně příběh Toma a Summer obohatilo? Nebyly to náhodou jen obyčejné flashbacky, jen očíslované podle dní? Asi se v tom moc vrtám, já vím. Nicméně abych jenom nebrblal – ústřední dvojice byla opravdu sympatická (i na Josepha Gordona Lewitta, který mi ze začátku tím věčným usmíváním trochu lezl na nervy, jsem si zvykl), líbily se mi scénky alá Amélie z Montmartru (vtipné seznámení se s hrdiny, škoda, že se něco takového dělo jen na začátku), příjemně poslouchatelný soundtrack, jedna roztančená scéna (Han Solo!?) a postava "malé" moudré sestřičky. To je ale asi tak všechno. (21.01.2012)

Unikátní romantický film ve smyslu jednostranného zmapování vztahu jako pohled na nešťastnou lásku přímo z první osoby, jako hořkosladké prožití nešťastné lásky skrz film. Na situaci nahlížíme pouze očima hlavní postavy a to ještě nesouvisle, vzpomínáme jen na to nejvýraznější a máme v tom zmatek, chybu neodhalíme. Perspektiva Summer je nám stejně vzdálená jako i v životě platí, že do hlavy druhému nevidíme. Nezbývá než se s tím smířit a jít dál, ne vše má odhalitelnou příčinu, ne vše se dá naplánovat a rozhodně ne vše je napsáno v knize osudu - právě naopak není tam nic, takže nezbývá než se snažit :) K technickým aspektům, 500 dní se Summer je decentně zrežírováno, oceňuji inteligentní vizuální vychytávky a dobrou hudbu, jinak jsem ale nebyl tolik emocionálně, či myšlenkově zasažen, abych mluvil o dokonalosti. 8/10 (07.11.2009)