Neopouštěj mě

Scénář: Alex Garland .. Všední milostný trojúhelník v nevšedních a dosti neetických rovinách. Absurdně komorní verze The Island (a jiných podobných příběhů) bez vzpoury či jakéhokoliv logického odporu anebo rozvedení důvodů, proč jsou všichni tak odevzdaní a jen tiše zamilovaní.. (02.01.2011)

Je to dobře zahrané a hezky depresivní, ale po zhlédnutí jsem měl více otázek než je zdrávo… Už v útlém věku, je hlavním hrdinům nalinkován život, který je čeká... čeká je život krátký, protože ho musí obětovat pro dárcovství svých orgánů- a zde to začíná mít první trhlinky, které mě nedají spát. Dárci orgánů vlastní auto, nejsou hlídáni a přes velkou vůli žít je nenapadne od tak hrozivě nalinkované života uprchnout. Bylo sice ukázáno, že v reálném světě neumějí žít a pohybovat se, ale to neberu jako důvod, protože vrozeně lidská touha objevovat neprozkoumané a učit se novým věcem (a hlavně mít pro co žít)… tak během celého filmu nikdo z hlavních postav nepronese větu, že mohou svůj osud změnit… Jak vůbec takový systém funguje? apod… bohužel je zde mnoho hluchých míst a příliš zdlouhavě vyprávěné (což u většiny filmů nevadí) na to, aby člověk stihl u filmu přemýšlet… vypadá to spíš, jako bych viděl nedodělanou beta verzi filmu, kde klíčové pasáže stále chybí, aby divák nebyl zmatený a neměl tolik otázek… chápu vysoká hodnocení, ale po prvním zhlédnutí dávám 2 hvězdičky… v budoucnu tomuto filmu dám ještě šanci... (20.01.2011)

Vím, že bych se měl soustředit na to, jak malá Kathy H kouzelně pokukuje po svém zvláštním idolovi. Pozorovat dokonalou Carey Mulligan, Garfieldovo perfektní ztvárnění bezelstného Tommyho D nebo tradičně do detailu přesvědčivé Keiřino herectví. Jenže zkrátka nemůžu, protože těch otázek, co mě rušily celou druhou polovinu, bylo zkrátka moc. A nešlo o příjemné otazníky, které si můžu zodpovědět sám, abych doplnil poloodkryté dějové záhady. Bohužel šlo o otázky, které povětšinou začínají slovy "Proboha, proč...?" Logika dostává jednu ránu za druhou, pud sebezáchovy končí u vnucených zoufalých pokusů - a to zkrátka nepřekousnu. Nevím, jestli kniha tyhle díry zkouší nějak řešit, ale její adaptace tu tak jako tak krutě selhává. (04.11.2012)

Nejčastější vytýkavý koment tu bývá, proč ti lidé něco neudělají, proč prostě jen akceptují svůj osud v systému. Ve filmu se to zdá divné... Ale v realitě dvacátého století to byl mnohem častější přístup než vzpoura, včetně lidí, kteří věděli, že jejich osudem je smrt. Asi je to nějak součást lidského přizpůsobení se. Jinak film je atmosférický, pomalý a smutný. Skvěle v něm funguje vizuálno. Kamera a scény jsou jako obrazy z galerie (té galérie?). Možná mne jen ten příběh jako takový až tolik nedostal a nechytil za srdce. Možná mají pravdu ti, kdo říkají, že pro fungující dystopický film se musí hlavní hrdina celému tomu zvrácenému světu vzbouřit. (23.10.2018)

Objektivně za 3*. Subjektivně za 4*. S podobným komentářem, jako v případě Předčítače, protože i u Never Let Me Go tkví síla především v myšlenkách, které předkládá. Ale Mark Romanek je podává způsobem, který není zrovna tím nejvhodnějším a za vlasy přitaženým, byť příjemným. Hraje si s motivy i pocity, co nejsou ve výsledku rozvinuty k plné divákově spokojenosti. Ale přeci jen je Never Let Me Go po emocionální stránce obstojně fungujícím a díky hlavním představitelům i uvěřitelným filmem. Pod povrchem tiše plynoucím, jako život sám. (02.01.2011)